Jsem dobrá máma?

Rubrika: Výchova podle...

836412_woman_and_baby_on_the_beach_4Jistě nejsem jediná, která si tuto otázku klade. Ve většině rodin to funguje tak, že jeden rodič je na vychovávání a druhý na rozmazlování. Mám dvě dcerky, tři roky a rok a půl. Můj manžel je přes týden v práci a jen na víkendy je s námi. Takže jak výchova, tak i rozmazlování leží v podstatě na mně…

Poslední dobou dost často přemýšlím, jetli můj přístup je to nejlepší pro mé děti. Jsem přísná, důsledná a neoblomná. Někdy i sama sobě říkám, jestli na ně nejsem moc tvrdá, ale když jsem někde mezi maminkami s dětmi a zjišťuji, že moje zlatička jsou v podstatě jediné děti, které na slovo poslechnou, nevztekají se, neubližují jiným dětem, nelezou jiným maminkám do kabel, nemusí mít vše, co mají ostatní děti a o vše se rozdělí, tak jsem ráda, že jsem tvrdá.
Na druhou stranu mají obě holčičky vše, co mi finanční situace dovolí, takže si myslím, že ani o to rozmazlování nejsou ochuzeny. Od pár známých jsem byla upozorněna na to, že jsem moc náročná a že nebudou mít žádné dětství, ale já si to nemyslím – hraji si s nima v kuchyňce, s panenkama, malujeme si, zpíváme, čtu jim pohádky, říkačky, hrajem si na doktory, na prodavače, když je hezky jsme na hřišti nebo na písku, jezdíme na kole, do zoo, nevynechám žádnou akci pro děti – cirkus, posvícení, kurzy plavání, sdružení maminek a dětí, atd…

A na druhou stranu když řeknu sednout a jíst, tak prostě trvám na tom, že si obě sednou a nají se, když řeknu jdem ven, uklidit hračky, tak prostě musí uklidit hračky.
Nesnáším bezdůvodné kňučení, takže má-li jedna ukňučenou náladu, většinou si vyslouží.

Nesmějí bít jiné děti, natož kousat nebo jiné zvrácenosti, pokud jsou lakomé, tak si nesmějí půjčit hračku od jiných dětí a naopak. Co jim slíbím snažím se vždy splnit a učím je nelhat. Hlavně jsem důsledná a když něco řeknu, tak si za tím stojím. Vše, co dělám, dělám z lásky ke svým dětem a věřím, že z nich vychovám dobré a šťastné lidi.

Napsal/a: Mendy

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (25 vyjádření)

  • :-(( V tom vidím svou tchyni….

  • Ahojky-myslím ,že důslednost ve výchově by měla být. Např. u jídla,oblékání,uklízení,chování v autobuse,chování k ostatním lidem..apod. A na druhou stranu bych dala dětem možnost se k tomu vjádřit-a pak bych udělala kompromis-např.děti musí jíst v určený čas,musí u jídla sedět-ale mohou si říct na co mají chuť,mohou si říct kde budou pravidelně jíst….stejně tak s uklízením hraček-3leté dítě jistě má svůj názor kde a jak chce mít uklizeny hračky.
    Vztekání bych plácnutím neřešila/lépe je dítě dokud ho unesu-sebrat a odnést pryč když se neumí chovat-je to těžké hlavně pro dítě udržet své emoce pod kontrolou-neumí se ještě dobře ovládat/-spíš takové nepřijatelné chování jako opakované kousání,bití,házení věcí po jiných dětech-prostě schválnosti.
    A všeho moc škodí-sice skvělá maminka,která vymete každou akci pro děti a má je jak panenky-ale poměrně chladná-radila bych dělat pravidelně třeba jednou měsíčně volný den-kdy se neuklízí a jen si hrajeme,kdy jedeme do přírody a nehledíme na každou kaluž…….

  • Anonymní

    ale to z nich děláte Vy vy slepice,např:pojd jdeme,nevšímej si cizích dětí,Např:Holčička se seznamuje ahoj jak se jmenuješ říká tomu druhému dítěti a matka odpoví za dítě,moc se holčičko neptej,on si stebou nechce hrát!!Tak co to je za krávu?mluví za své dítě a chce ho mít ze škatulky jako zarámované.A to už ho straní kolektivu a myslí si že má bůchvíjaké dítě a to jsou právě ty spratci,/ty slušné děti/Tak se některé nad sebou zamyslete a neberte ten život a roli mámy tak drasticky učte děti samostatnosti,a neustále za ně nic neřešte at si ty malé věci vyřeší samy tak čau vy důsledné mámy

  • Anonymní

    škoda že se Mendy,narodily děti,měla by uplné roboty a ještě k tomu na ovládání.Moc tu roli matky tak nežer,dětti jsou už ted jak roboti.že jim posílám pusinku chudáčkům ty důsledná mámo.

  • nevím, nevím. Zkouším to stejně a výsledek stejný není. Mám tu zkušenost,že VELMI záleží na povaze dětí. Hodné, mírné děti je radost vychovávat. To je pak každá dobrou mámou. Můj kluk je velmi samostatný, nezávislý a hrdý. Je těžké si udržet autoritu a omezit tělesné tresty na minimum. Jednu dobu, kolem 3 let byl agresivní na děti a věřte mi, že já ho to neučila, jak jsem to četla v očích ostatních maminek. Zasahovala jsem okamžitě- odchodem z hřiště s hrozným brekem – a taky koukaly divně.

  • tak jsem na tom podobně, prostě zavelím a jde se jíst, hračky zatím ukízí jen Káťa – Eli přileze a zase je vyhází :o))
    Zatím odnaučujem Káťu být lakomá – Eli si něco najde a k8ťa to zbystří a hned jí to sebere – Eli začne řvát … a 2x už Káťu za to pokousla :o)))) – patří jí to lakomcovi – bané pěkně to ořvala, tak jsme jí řekli že musí hračky půjčovat, že jí je bude Eli taky půjčovat… tak zatím už to trošku chápe :o))
    Jinak jsi dobrá mamina – ať je takových víc a víc – některé děti jsou pěkný spr……!!! ale copak za to můžou když je rodiče pořádně nevychovaj?

  • Anonymní

    Jsi skvělá máma.U nás to funguje stejně.Děcka mají svou volnost,ale poslechnou na slovo-jinak bych je asi všechny nezvládla.

  • Anonymní

    fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuj

  • Tak u nás je to to samé jako psala Marcela,akorát že nám to dělá tchýně a tchán.Taky když někam malého s nima nepustíme,tak pak říkají“to víš my bysme tě vzali,ale maminka nedovolí“.A s tím jídlem je to přesné.Strašně mi vadí,že nakonec udělají před malým tu nejhorší ze mě.Naštěstí mám manžela,který se jim vždy postaví a řekne,že malý bude dělat to co chceme my a né to co chtějí oni.Ale někdy je to fakt těžké a čím dál víc se jim začínáme vyhýbat.Musím ještě napsat,že bydlíme sami(zaplať pánbůh),ale že děda a babi bydlí asi pět minut od nás.Manžel už prohlásil,že se raději odstěhujeme někam úplně mimo,aby jsme měli pokoj:o)
    Jinak s tou výchovou se snažím být taky důsledná a musím říct,že doma náš 2,5letý Davídek pěkně poslouchá,ale jakmile jsme někde pryč tak ho někdy nepoznávám.Všecko aby mu člověk opakoval tisíckrát,to už pak taky vypěním a dostane na zadek i venku.

  • Anonymní

    Krystýno, s tchýní a tchánem problémy ve výchově nemám. Když jim řeknu, že něco bude tak nebo onak, poslechnou. Zato moje máma má někdy pocit, že „ona“ by to udělala líp anebo když řeknu, že tohle malej jíst nebude, tak mu potom říká:“To víš, já bych ti to dala, ale maminka nám to zakázala…“ Bydlíme naštěstí sami, tak společné soužití nemohu posoudit.
    A Mendy, určitě nemusíš mít žádné výčitky svědomí, dobrá máma určitě jsi! Já se snažím s malým (1,5r.) jednat, ale je fakt, jak psaly holky, že na slovo zatím neposlouchá. Vztekání ignoruji a do minuty bývá ticho. Když neposlouchá, tak jej 2x upozorním, aby to nebo ono nedělal a po třetí ho lechce plácnu přes zadeček, aby věděl, že překročil „hranici“ toho co se smí nebo nesmí. A vůbec mi nedělá problém se takhle chovat na ulici, v obchodě atd., jakože „co tomu řeknou lidi.“ Oni moje dítě nevychovávají, ale já ano. Jinak nám přeji pevné nervy a dětem klidnou mámu:) Marcela

  • Kristýÿ,my bydlíme s našima a je to občas také tak, že bych raději byla pořád mimo domov. Mám pocit, že občas je malej raději u nich, než s námi a občas mě říkají, oc dělám špatně apod…což mě docela štěve. Snažím se s nima vycházet v rámci možností. S tchýní máme vztah docela dobrý, ale asi pokud by bydlela s náma v 1 domku, tak by to bylo „na ostří nože“…jsem ráda, když od ní každou neděli odjíždíme s tím, že se zase uvidíme za týden a budem si mít co říct zajímavého a pěkného. Jinak by to bylo asi horší..

  • kristýna

    Děkuju Marti za radu, ale to by nebylo moudrý řešení. Zkusila jsem na to jít trošku citlivěji. Řekla jsem manželovi, že pokud chce mít spokojenou a šťastnou rodinu, že bysme si měli najít svoje bydleníčko, abysme měli soukromí a nikdo nám do ničeho nemluvil. A víte co mi odpověděl? Že pokud mám problém s jeho mámou, tak a´t si to s ní vyřeším, že se do toho míchat nebude. Na jednu stranu ho chápu, ale řekněte mi dámy, která z Vás má tchýni se kterou by se dalo v tomhle směru mluvit?´Ta moje se ńaštve, týden s náma nemluví, a za týden je to to samé. Zase nanovo. Tak už jsem veškeré domlouvání vzdala, a radši vymýšlím každý den takový program , abych byla s dětmi co nejvíce mimo domov, a oni s ní trávili co nejméně času, hlavně tedy ten starší. Jinak asi jiné řešení nevidím. Jak jste na tom vy??

  • kotrmelda

    Souhlasím s Vandulou.Mám 3,5letého kluka.Je hodný a dá se říct i poslušný.své vztekací období má doufám již za sebou ,ale NA SLOVO rozhodně neposlechne. Tím spíš když jsme venku a je zabraný do hry nebo se mu prostě jen nechce domů. Prostě si myslím,že výjimky se mají dělat i v té sebepřísnější výchově.

  • Martina 2

    Kristy, moje sestra řešila něco podobného a po 13 letech jí ruply nervy a řekla, že jestli nebudou mít vlastní bydlení, bere děti a jde. A zabralo to. Tím nemyslím, abys to udělala taky ani neříkám, že je to tak správně, uvádím jen příklad. Tak držím palce a snad to nějak vyřešíte.

  • kristýna

    Tak to ti Mendy opravdu závidím, že máš tak skvělé děti. Já se snažím vychovávat své děti – tedy zatím to první (tomu je 3,5, druhýmu jsou teprve 7 týdnů) jak nejlépe umím, ale my máme trošku problém v tom, že bydlíme s tchýní v jednom domku, a ta všechny vnoučata strašně rozmazluje, takže nám tu výchovu dost sabotuje, a já jsem z toho pak na nervy. A prostě nedá a nedá říct, takže s tím vůbec nic neudělám. Tak bych chtěla své bydlení, aby se to zlepšilo a u druhého to nedopadlo stejně, ale manželovi se moc nechce. Pora´Dte mi jak ho přesvědčit.

  • Claire, to vydržíš jídlo nebo čaj desetkrát letící? Tak to bych brala tvoje nervy :-)).
    Jestli je u jídla vzteklina, zkusila bych jí to vzít a dát až se sklidní, třeba to pochopí.
    A s tím trestem a následným pochováním. Ty přece trestáš ošklivé chování, ale svoje dítě máš pořád ráda, řekla bych, že to snad nevadí.
    Jinak si myslím, že průměrné rok a půl staré dítě i průměrné tříleté dítě na slovo většinou neposlouchá, takže Mendy má asi nadprůměrně poslušné děti. Taky bych takové chtěla mít. I když myslím že patřím k rodičům, kteří si po hlavě skákat rozhodně nenechaj.
    Vztekání ale nemá nic společného s výchovou, vztekání je vývojový proces, takže většina rodičů se mu vyhnout nemůže, ani kdyby nakrásně chtěla a k dětem byla sebepřísnější.
    Naprosto souhlasím s tím, co Mendy asi chtěla říct – pravidla se musí stanovit a dodržovat, nicméně si myslím, že výjimku lze někdy a v něčem udělat.

  • Anonymní

    Mendy, myslím, že ve většině rodin to funguje tak, jak píšeš, tj. výchovný styl udává matka – myslím, že by k rozdělování „pravomocí“ na rozmazlování a výchovu nemělo vůbec docházet. Rodiče by měli být ve výchově jednotní.
    Ale zajímalo by mě, jakou konkrétní startegii a výchovné metody používáš a máš na mysli, když píšeš: „musí uklidit hračky, jít se jíst“ apod. Budu ráda, když se rozepíšeš víc.
    Pavla

  • Claire

    Mendy, rozhodně bych chtěla jednou být tak dobrá máma jak ty. Mám jedenáctiměsíční dceru a jsem s ní v podstatě taky přes týden sama doma, protože tatínek pracuje a chodí večer pozdě. Dostáváme se právě do období vzdoru, kdy si malá snaží veškerou svojí možnou komunikací vydobít to, co ji zaujme a někdy jde na mě i se zubama. Oblouk a ubrečené vztekání máme bohužel na denním pořádku. Přiznám se, snad nejsem sadista, ale plácnutí po puse nebo po ruce, když po desáté letí čaj ze židličky nebo jídlo dolů, často používám. Mám pocit, že i když jí to klidně vysvětlím, stejně plesknutí zabere účinněji.Takže bych se jednou chtěla dočkat scénáře, který popisuješ. Jen nevím, jestli je správné, když ji potrestám a jsem doma sama, tak stejně potom natahuje ručičky ke mě a tak ji vemu do náruče a tiše jí domlouvám. Jestli to není špatně, po tretu hned náruč. Jestli někdo má skušenost, napište. Díky.Claire

  • Mendy, určitě to, tím co popisuješ, jsi ta nejlepší máma. Já mám děti 2-klukovi budou 4roky a holce je 5měsíců. U kluka se také snažím, být tvrdá – i když občas polevím. Ale sanžím se,abych vše nemusela opakovat 2x. Prostě když neposlechne, tak je zle. Můj tatťka mě sám říkal, že jeho tatínek (můj děděček,kterého jsem nikdy nepoznala) nidky nic neopakoval 2x a jak neposlechl napoprvé, hned jednu schytal. Tak se snažil vychovávat i nás. Nemyslím, že bychom tím byli an děti moc tvrdí, chceme,aby z nich vyrostli slušní lidé s dobrým srdíčkem. Každý ale má svůj styl na výchovu a proto se i názory na to liší. Přesto nekoukám na to, co říkaj ostatní – jsou to moje děti a já je budu vychovávat tak, jak uznám sama za vhodné. Snažím se být dobrou mámou a snažím se o to. I když někdy, když dostane malej přes zadek, je mě to líto, ale prostě kolikrát to ani jinak nejde a nerada bych, aby mě vlastní děti „přerostli přes hlavu“ a rozkazovali tu jednou oni.

  • Ahoj Mendy,podle toho co píšeš,tak si myslím,že si určitě dobrá máma!Vůbec bych druhé neposlouchala a moc náročná rozhodně nejsi!Máme taky takového důsledného a přísného tatínka a jsem za něj moc ráda.Vůbec si nemyslím,že by to malému nějak uškodilo.Spíš naopak.Na druhou stranu mu dává dostatečně najevo,jak moc ho má rád.A já se snažím ho ve všem podpořit.
    Ještě mi to nedá,ale myslím si,že rok a půl staré dítě neposlechne na slovo.Takže možná jsi to trošku nadsadila,ale rozhodně ti fandím.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist