Zpět k hračkám. V okamžiku, kdy jsem se rozhodla věnovat jim několik řádků, začala jsem přemýšlet o tom, jak bych je mohla rozdělit do různých kategorií. Nabízí se srovnání podle věku dítěte, rozdělení na velké a malé, levné a drahé, vhodné a nevhodné. Jenže to pořád nějak není ono. Vezměte si třeba „vhodnost“ hraček. Určitě jste se s tím už setkaly – koupíte štěrchátko pro tříměsíční miminko a doma s hrůzou v očích zjistíte, že výrobce je doporučuje až od tří let. Komedie? Tohle jsem možná opravdu přehnala, ale máme doma hrazdičku pro tříleté, kolotoč nad postýlku pro děti od 12 měsíců a desetiměsíční dítě, které si s nimi „hraje“ asi od svých 4 týdnů. Jsem nezodpovědná matka, když neposlouchám dobře míněné rady výrobce? Pochlubte se, jak moc jste nezodpovědní Vy!
Ale vraťme se k těm hračkovým kategoriím. Chvíli jsem Áňu pozorovala (beztak kromě vysedávání u počítače nedělám nic jiného ;-)) a dospěla k závěru, že všechno s čím si hraje, se dá rozdělit vlastně úplně snadno:
Hračky – hračky
Sem patří všechno, s čím si hraje a co je k tomuto účelu i předurčeno výrobcem, prostě to, co koupíte v hračkářství – od štěrchátek, přes hrazdičku s kolotočem a plyšáky až po kostky atd. První u nás zdomácněl kolotoč, od svých 4 týdnů ho Áňa vydržela sledovat a poslouchat docela dlouho a já si konečně mohla v klidu umýt vlasy. Večerní nádobí jsem zvládala „na tři kolotoče“ a podobně jsem měla rozplánované i další činnosti.
Nebojte, nebudu se rozepisovat o každé hračce, kterou doma máme. Jen bych se ještě ráda pozastavila u plyšáků, naši Áňu sice doposud nijak neuchvátili, ale já se někdy nestačím divit, co všechno se dětem nabízí. Když se podívám na zvěřinec, který se nám zatím doma sešel, mám pocit, že výrobci pochopili, že finanční situace rodin s dětmi nebývá vždy zrovna nejlepší, a tak se jim snaží aspoň trošku pomoci nějakou tu korunku ušetřit. Nechápete? Vy nemáte doma vycpaná zvířátka 2 v 1 (někdy i 3-4 v 1)? My se záplavou plyšáků chlubit nemůžeme, ale přesto už tu máme prasopsa (ten je navíc ještě šmrncnutý teletem), tygrokrávu, žirafovelblouda a pak ještě neplyšové, ale „kinklací“ cosi, co má být nejspíš veverka, ale celkem snadno by se to mohlo vydávat i za medvěda, zajíce nebo hnědou kočku. Jaké mutanty máte doma Vy?
Hračky – nehračky
Do této kategorie bych zařadila to, co není sice k hraní původně určeno, ovšem děti si s tím vyhrají až až.
Spoustu takových věcí Áňa objevila, ukořistila a už jí zůstaly. Krabičky všeho druhu, proložky z bonboniér (samozřejmě prázdné, o to jsem se mileráda postarala), nějaká ta PET láhev, kolíček na prádlo – to všechno už dávno patří k jejím pokladům. Vzdala jsem se už i jedné mísy, do které všechny ty cennosti skládá a vzápětí je z ní vyhazuje, aby je tam mohla naskládat znovu a zas vyházet a tak pořád dokola. Občas si půjčí nějakou tu vařečku, naběračku, lžíci, nedávno si do pronájmu vzala malou pánvičku.
Pak jsou tu věci, které jí nepůjčujeme, jenže ona se stejně neptá a jakmile je jen koutkem oka zahlédne, neomylně vystartuje správným směrem. Kdo by to neznal – mobily, klíče, dálkové ovladače… když se zmocní balíčku papírových kapesníčků, do několika vteřin to v našem pokoji vypadá, jakoby se tam přehnala sněhová vánice. A za čím se Áňa začala poprvé plazit? Za mobilem. Co leželo na stolku, když si u něj poprvé klekla? Ano, opět mobil. Já jsem se údajně učila chodit tak, že si naši mezi sebou kutáleli snubní prstýnek a já za ním pelášila jako divá, my si doma nejspíš budeme přehazovat mobil.
A ještě jednu perličku – byli jsme na návštěvě u známých, kteří mají zhruba stejně starou holčičku. Ta je vybavená spoustou krásných barevných hraček. Co myslíte, že si z toho nepřeberného množství značkové parády naše slečna vyštrachala? Z koutku zaplněného různými pískacími, zvonícími, hrajícími a blikajícími telefonky, zvířátky, míčky atd. vytáhla plechovku od Coca-coly naplněnou desetníky a dvacetníky.
Hračky-plačky
Určitě je doma taky máte a není jich zrovna málo, pokud jste je ještě neobjevili, gratuluji a uděluji Vám pomyslný titul „svědomitý a předvídavý rodič“.
O čem je řeč? Jedná se speciální odrůdu hraček-nehraček, která ovšem u dětí způsobuje pláč. Patří sem předměty pro děti nejen nevhodné, ale i nebezpečné, bohužel o to zajímavější – nůžky, nože, skleničky, horká káva nebo čaj, odpadkový koš, čisticí prostředky, prací prášky, elektrické zásuvky, kabely a šňůry od všeho možného… Je jich spousta a máme jich plné domovy. Naneštěstí si nebezpečnost řady z nich člověk uvědomí až v okamžiku, kdy zpozoruje, jak se na ně dítě sápe. A pak naštěstí přichází ten pláč. Proč naštěstí? Mám na mysli pláč, kdy se prtě vzteká, že jste mu zrovna sebrali tu nejúžasnější věc pod sluncem, se kterou si přece chtělo jenom trochu pohrát, možná ji lehce ožužlat. V takové chvíli jsem ráda, že jsem stačila dcerku rozplakat včas. Pořád doufám, že tomu tak bude i nadále.
Teď budu trochu mentorovat, snad mi to odpustíte, ale aby takových „hraček“ mělo Vaše dítě k dispozici co nejméně – zkuste prolézt byt pěkně po čtyřech a tak jich co nejvíc vychytat. Představte si, že jste miminko nebo batole a všechno, co najdete strčíte do pusy (stačí si to představit, nemusíte všechno ochutnávat, ale možná se u toho i pobavíte…).
A tady mám i prosbu – napište, jaké hračky-plačky jste zatím objevily Vy. Třeba je máme doma taky, jen o nich ještě nevíme.