Naše sžívání probíhalo celkem harmonicky do chvíle, než nejstaršího nevlastního syna vyhodili ze školy. Zhoršoval se delší dobu a snažili jsme se s ním mluvit a řešit to, ale bez úspěchu. Je totiž závislý na marihuaně a pomůže zřejmě zřejmě jen léčba.
Většina rozhovorů se vedla v duchu: Já už hulit nebudu, slibuju, najdu si práci a dálkově udělám školu, až po: Já si dám občas, nechte mě, hulí všichni, co ne já.
Adam (říkejme mu tak) experimentoval s trávou od 15 let. Zhruba tedy od doby, kdy se jeho rodiče rozvedli. Nikdo z nich tomu nepřikládal větší význam, hulí přece všichni mladí. Navíc tehdy fungoval a kouřil jednou za čas. Pak se začal zhoršovat ve škole, ale stále se držel. Přítele tehdy nenapadlo vyhledat odbornou pomoc (tehdy jsme spolu ještě nežili) a biologická matka je totálně mimo, odešla od rodiny kvůli o 12 let mladšímu příteli. Čili děti jsou prakticky pořád v naší péči.
Celý průšvih se provalil v září, kdy Adama vyhodili po měsíci ze školy, s tím, že ho vezmou jen za podmínky, že bude mít za sebou léčbu. A začal šílený kolotoč obíhání nejrůznějších institucí typu Drop In, Sananim atp. Problém byl, že závislost na trávě se bere jaksi na lehkou míru.
Tak si Adámku zakuř jenom o víkendu, řekla nám paní v Drop Inu.
Adam už v té době kouřil denně tak 3 – 4 jointy, občas doma kradl. Mně už docházela trpělivost, přítel je totiž velmi tolerantní a nejvíc by mu vyhovovalo dělat svým dětem kamaráda. Takže já jsem se pasovala do role prudiče, který všechno tlačí před sebou a snaží se věci řešit.
Nakonec se Adam dostal na detox Pod Peřínem, kde jsou zaměřeni na nezletilé závislé (15% procent jejich příjmů tvoří děti se silnou závislostí na marihuaně) a odtud šup do Říčan, kde je 2 měsíční komunitní léčba pro mladé lidi.
Vydržel tam 3 dny. Přinesl totiž trávu do léčby a hned druhý den se tam zkouřilo pět lidí. Takže ho vyhodili a on nám opět přistál doma.
Já jsem byla zralá na nervové zhroucení, protože přítel se rozhodl dát mu další šanci a tudíž ho netlačit do jiné léčby. Potom, co se ovšem zkouřil hned dopoledne u něj v práci, rozhodl jinak. Takže se jedeme podívat do Kladna, kde je psychoterapeutická komunita pro mladé lidi s podobným problémem. V současné chvíli vůbec netušíme, jak to celé dopadne.
Protože pracuji v protialkoholní léčebně a se závislými lidmi, rozhodla jsem se založit webové stránky, které jsou zaměřeny na prevenci právě kouření marihuany. Podle toho co slyším od velkých dětí (to je náš termín pro ty starší), je to velmi běžná věc. Také mi připadá, že rizika užívání marihuany jsou bagatelizována a že její mediální obraz je spíše pozitivní.
Web tvoříme dohromady s několika dalšími teenagery, kterým to také není lhostejné.
Proto jestli se potýkáte se stejným problémem nebo chcete tohle téma se svými dětmi otevřít, dřív než nějaké problémy nastanou, tak se podívejte na http://marihuana.web-zdarma.cz/. Najdete tam snad užitečné informace a je tam také rubrika zaměřená na děti mladšího školního věku.
Budu ráda, když se zapojíte do diskuze nebo se podělíte o vlastní zkušenosti. Třeba to někomu pomůže zvládnout jeho situaci.