Čtení na dobrou noc

Rubrika: Výchova podle...

160430_having_a_napRíša si ke svým nedávným čtvrtým narozeninám nadělil sám dárek. Naučil se číst.
Otevřely se mu netušené obzory. Vytrhává nám z ruky knihy a časopisy a čte, zejména to, co je napsáno velkými tiskacími písmeny. I když zvládne i text s písmeny malými…

Bere tatínkovi knihu a čte: „Temná hlídka“. Dívá se mi u počítače přes rameno a čte: „Postižené Děti“. Nebo: „Žlababa píše Blog.“

Když jsme šli před pár dny ze školky četl nejdřív na plechových dveřích činžovního domu: „Plynová kotelna“ a potom velký nápis na obchodě: „Hračky – Papír – Obuv.“

Tatínek ještě před 14 dny četl večer dětem před usnutím. Teď už nečte. Jen sedí vedle postele a čte Ríša:

„Sedávám u vodojemu, který se nad obcí tyčí, vzpomínám na dívku Emu, v potrubí voděnka syčí.“

Ke čtení pohádek jsme se zatím nedostali. Ríša vydrží poslouchat krátké veršovánky, které mají rytmus, ale delší pohádku ne. To proto, že nerozumí tomu, o čem pohádka je. Stejně tak jako nerozumí většině toho, co říkáme, nerozumí ani tomu, co čte. Ríša je autista a v řeči je na úrovni asi 2,5-letého dítěte.

Ale čtení mu pomůže rozpoznat jednotlivá slova v dlouhé, pro něj nesrozumitelné větě.

Znovu jsem si uvědomila, jak nerozumí řeči, když nedávno stále žadonil, že chce pohádku „Autíčko jedžeme.“
Opravovala jsem ho stále: „Řekni – autíčko je-de-me“. Ale nemohla jsem přijít na to, na kterou pohádku se chce dívat.
Pak jsem ji ale náhodou pustila, vyběhly titulky a zároveň hlas přečetl „Autíčko je němé“.
Říkám Ríšovi: „Autíčko je němé.“ Ale on zas tvrdošíjně opakuje: „Autíčko jedžeme.“

Proto, že tak špatně rozumí, při nějaké nejasné výslovnosti nedokáže domýšlet a prostě jen zopakuje, co slyší.

A tu se hodilo, že se Ríša naučil číst, protože jsem mu mohla napsat „Autíčko je němé“, on si to přečetl a pak už označoval pohádku správně.

Ríša miluje písničky. Už delší dobu poslouchá dětské písničky od Svěráka a Uhlíře, písničky umí nazpaměť, ale komolí text, protože mu nerozumí.
Tak nás napadlo, když už čte, mu písničky začít tisknout, aby si mohl text přečíst a spravit si výslovnost slov v textu.

Je nadšený.

Čte večer taťkovi a Jindřiškovi písničku o vodojemu, i když jistě neví, co to je „vodojem“, co to je „tyčí“ a „potrubí“ a taky, proč v něm syčí.

Když jsem byla před rokem u speciálního pedagoga, na dotaz, zda máme Ríšu podporovat v jeho zálibě s písmeny a čísly, mi řekl, že ne. Měli jsme rozvíjet věci, které mu nejdou a psaní písmen a číslic mu dopřávat jen za odměnu.

My jsme ho neposlechli, věnovali jsme čas spíš těm písmenům a tak jsme v sebeobsluze moc daleko nepokročili. Ríša se stále neobleče. Ale už ví, že tepláky nepatří na hlavu, ale soukají se do nich nějakým (pro něj) kouzlem nohy. Dokáže si sundat svetr na rozepnutí, jeli dostatečně volný. Sundá si tepláky a boty. Sní sám chleba (když je na něm marmeláda). Marmelády má pak ale plné ruce, které si hbitě utírá do tepláků nebo do stolu vedle talíře (a následně si v ní máčí rukávy).

Nad postel jsme mu pověsili nápis „Do plínky se nečůrá“, ale moc nezabral. Zdálo se nám, že Ríša nechápe zápor ve slovese čůrá a tak jsme ji raději vyměnili za jasnější větu „Čůrá se do nočníku“.

Ríša večer uléhá a přečte na zdi „Čůrá se do nočníku“, ráno se probouzí v mokré posteli a říká v rychlém sledu „Ty ses počůral. Kam se čůrá? Do nočníku. Ostudo.“

S porozuměním je to prostě pořád špatné, ale Ríša má opravdu snahu se v našem umluveném světě zorientovat.

Jako nedávno, když jedl polévku s těstovinami ve tvaru kuliček. Takové kuličky viděl v polévce poprvé, tak se mu do ní moc nechtělo. Vybíral jen vodu.
Pak se na mne podíval a řekl: „Králičí bobky.“
Nechápala jsem, co tím myslí, o čem mluví.
„Jaký bobky, ukaž,“ ptám se.

Ukázal do polévky. Myslel, že kuličky v polévce jsou králičí bobky. Králičí bobky zná z pohádky o Teletubbies. Pobíhají tam po louce králíci a tatínek ukazuje dětem králičí bobky.

Říkám: „To nejsou králičí bobky, to jsou těstovinky, takový kulatý.“
„Králičí bobky“, ukázal znovu do polévky a nabral je lžící.
„Králičí trus“, dodal a spokojeně polkl.

Blog autorky najdete na adrese www.postizenedeti.cz.

Napsal/a: Žlababa

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)

  • EPískle

    Krásný a dojemný článek,nakouklůa jsem i na tvůj blog. Měla sem při pročítání článků slzy na krajíčku.
    Smekám před tebou, musíš být ohromně silná.
    Neumím to úplně slovně popsat jak bych chtěla prostě máš můj obdiv a přeju více takových dárečků celé vaší rodince.

  • Jako vždy, pěkné počtení, mmch na Svěrákovi – Uhlířovi vyrůstají obě moje děti.

  • Přehlédla, je hned na začátku – 4 roky:-)

  • Danniella

    V tomhle případě si myslím, že ten odborník sáhnul vedle. Pro autistické dítě je to velká výhra, když dostane do rukou takový úžasný prostředek k poznávání světa. Článek je moc hezký.
    Jen jsem asi přehlédla Ríšův věk.

  • Bamisko, jako „nezaujatý“ pozorovatel tě mohu uklidnit, že tvůj příspěvek nebyl nikterak ošklivý:-). Pouze jsi něco přehlédla a vyjádřila názor. I Žlababa píše, že jim speciální pedagog nedoporučil podporovat Ríšu v písmenkách a číslech.
    Jenže teorie je jedna věc. Jasně, že Ríša potřebuje rozvíjet motoriku a samostatnost v oblékání a jiných úkonech, ale určitě to je pro něj i rodiče větší fuška než něco, co ho baví a jde samo. A potřeba je přeci oboje.
    Hlavně buďte zdrávi a dobré mysli, to je nejdůležitější!:-)

  • bamiska

    žlababo kdybych mohla tak ten první příspěvek vymažu, protože jsem vážně nepostřehla, že je autista….ani si neumím představit dost dobře co to obnáší a proto tady čtu tvé předchozí články a snažila jsem se najít k tomu něco na netu, nikdy jsem se s tím nesetkala…omlouvám se ještě jednou, byla jsem jak slon v porcelánu, no není ještě po 22hodině protože bych se nazvala i jinak:-) spíš skládám poklonu před tebou…jdu pokračovat ve čtení ty jsi zdatná pisatelka je tam toho hodně

  • Žlababa

    Bamisko, to že je Ríša autista v článku zmiňuju. Ono mu to jde jaksi samo (i když my mu to nijak nezakazujeme). Ostatně jeho první slovo nebylo „máma“ nebo „táta“ ale „tři“ :o)
    Vím, že čtení patří do školy, ale jsme rádi, že jsme našli věc, která Ríšu baví a spolupracuje při ní, přes ni se snad časem dostane k dalším věcem. Doufáme :o)

  • bamiska

    no tak to se omlouvám, tu souvislost jsem neznala, je mi to trapné promiň…ostatní jsem nečetla, ještě nemám propojeno kdo a co, ještě jednou je omlouvám…za názorem stojím,ale v jiných souvislostech….snad pochopíš jak jsem to myslela….

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Bamisko, přečti si ostatní články od Žlababy tady na VD, nebo na těch pod článkem avizovaných stránkách – Ríša je autista…

  • bamiska

    hezké čtení, mám stejné názory jako psycholog, myslím, že čtení patří až do školy tam se to naučí, také znám hclapečka co umí číst, ale nezvládá ostatní věci tak jak to popisuješ u svého dítka….nemyslím to zle, ani tě nechci naštvat jako maminku, která je na své dítko pyšná , já jen že bych ho učila to co nezvládá a tohle no, píšeš naučil se číst….můžu se zeptat, ty jsi ho učila, nebo je tak nadanej, že sám?

  • Žlababo, další z tvých kouzelných článků… A musím říct, že mi vcelku spadla brada z Ríšova čtení v jeho věku. Ale asi je to fakt, že někde holt příroda ubere a jinde přidá… A evidentně mu čtení pomáhá v dalším chápání světa… Tak pozdravuj Ríšu, a řekni mu, že je pašák! A nebo ne, radši mu to napiš… 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist