„Jé, maminka mi dala chrastítko, asi ví, že ho moc rád papám, oni mě ty dásničky pak tolik nebolí. Co se asi stane, když otevřu ručičku??? Jéééé, to je super, ono se přesune na zem a přitom zachrastí!!! Zkusím to znovu, až mi ho máma podá… Jů, ono se stalo to samé. Čím pak to asi je? To asi dělá máma. Ona přece dokáže úplně všechno.
Ba ne, spletl jsem se. Ono to chrastítko cestuje na zem i když jsem u táty nebo u babičky. Tak tomu vážně nerozumím… A fakt se to stane znova? … No jo, zase letělo. Huráááá!!! Konečně něco, čemu začínám rozumět.
Tak by mě zajímalo, proč se mamka netváří spokojeně, když si tak hezky hraju. Že by si už hrát nechtěla?? No jo, ale já si to ze země vzít neumím. Tak znova… Hmmm, mamka mi to chrastítko vzala. Asi chce, abych taky objevoval něco jiného. Jé, mamka má dlouhé vlásky! Ty se dobře chytají. Ale chrastítko bylo lepší. Tak asi počkám na tátu…
Tak táta přišel z práce, ale místo aby mi dal něco do ručičky, tak se mnou lítá po pokoji a říká „Tomášku, já ale nevím, co bys chtěl. Povíš mi to?“ Já bych fakt hrozně rád, ale ten jazýček mě ňák neposlouchá, tak ze mě vylézá jen hlasité „uááááá!!“
Konečně ho to napadlo, dal mi kousátko. A už je na zemi – hi, hi, hi. Jé, to mě fakt baví!!!“
Takže o tomhle jsou teď naše poslední dny… Ale že jsou ti naši drobečci při objevování světa sladcí?