Pro všechny, kteří jste si se mnou prošly mým těhotenstvím a drželi nám palečky, když se malý rozhodl narodit o 7 týdnů dříve, mám takové malé shrnutí našeho uplynulého roku. Přes všechny vyšetření, které jsme musely absolvovat, cvičit Vojtovu metodu atd. je Daniel úžasné dítko 🙂
Největší strach jsem měla z toho, že s ním nezvládnu cvičit Vojtovou metodou. Můj muž to bral s velkým nadhledem – „A proč se toho bojíš, no tak bude brečet“. Jenomže ze všech stran jsem slyšela, že nebudu mít čas na nic jiného, než cvičit, cvičit a zase cvičit. Nebo jak bude malý pořád plakat.
Nakonec to nebyla taková hrůza. Malému se to teda nelíbilo, ale stačilo cvičit jenom 2x denně, nejprve jeden a pak dva cviky pár minut. Musím se přiznat, že jsem to ke konci dost odbývala, ale jenom proto, že mi přišlo zbytečné ho tak trápit. Byl šikovný a zvládal vše bez problémů. Paní doktorka ho chválila a dokonce stihl vše dříve, než mu to „naplánovala“. Teď už dva měsíce nemusíme cvičit vůbec. Paráda 🙂
Stále ale musíme docházet na neurologii. Tam už je to horší. Paní doktorka je „divná“, a i když je spokojená s vývojem, stále má nějaké připomínky. A taky si oblíbila slova – pohodlný kojenec. To máme totiž v každé zprávě.
Danielek je pohodové dítko. Je to takový malý umazlený smíšek. Váží 11.5 kg. No uznejte, na nedonošence to nevypadá, že? Pláče, jenom když ho opravdu něco trápí, nebo když ho zlobí starší sourozenci. A ti mu někdy dávají pěkně zabrat. Pořád do něho vrtají, nebo ho tahají a berou mu hračky. To se vždycky musím smát. Tak oni mají pokoj plný hraček, ale když bráška něco dostane, hned mu to vezmou a hrají si s tím. Asi musí zjistit, jestli to je pro něho bezpečné 🙂
Už má 6 zoubků, chodí kolem nábytku a umí si vylézt na postel. Dolů to už je horší, ale někdy si vzpomene, že nejprve jdou nožičky. Takže už má pár modřin na hlavě. Ta zeď totiž nikdy neuhne.
Stále kojím. A nemyslím tím občas. Kojím plně ve dne v noci. Malý odmítá jakýkoliv příkrm, vyzkoušeli jsme všechno možné, nechce ovoce, zeleninu, kašičky, přesnídávky, prostě nic. Náš pediatr z toho má obrovskou srandu. Místo aby mi poradil, tak se směje, jen co nás vidí. Ale protože váhově je na tom malý až moc dobře, neřeší to. Prý to chce čas. Takže to je pro mě zatím stále pohodlné. Ale začínáme mít první úspěchy. Už si vezme do ruky piškot, nerozdrobí ho, ale dá si ho do pusinky. U babičky dokonce snědl kousek bramboru.
Je strašně rychlý a vše musím dávat z jeho dosahu. Nejoblíbenější jsou šňůry, kabely, zásuvky nebo odpadkový koš. A nově vytahování hrnců a oblečení ze skříně. Všechno, co jde, musím zajistit dětskou pojistkou, všude zavřít dveře a pořád dávat pozor na to, kde je a co dělá. Takže mám doma veselo 🙂
Teď máme období mamánkování, u tatínka prostě nebude. Tak mě mrzí, že se nebudu moct jít podívat příští týden na Markétčino vystoupení do divadla 🙁 . Jinak je zlatý.
Na narozeniny jsme mu pořídili parádní kočárek. Je sice černý, ale je lehký, skladný a s lebkami. Je senzační. Nikdy bych neřekla, že si pořídím takový kočárek. Ale byl slevněný ze 14.999,- na 3.999,- a kdybych měla ipod, tak by mohl v kočárku poslouchat pohádky 🙂 K tomu byl dobře vybaven. No, prostě parádní koupě.
Danďa spí ještě dvakrát denně, ale protože jsem konečně pojízdná, tak všechno stíháme dobře. V autě už má sedačku ve směru jízdy a moc se mu líbí, že vidí z okna, nebo dopředu.
Tak takový byl náš první rok. Mít tři děti někdy bývá dřina, hlavně když jsou nemocné najednou. Tak jak to bylo u nás na Vánoce. V prosinci dostala Markétka neštovice, pak je ve stejný den (dva dny před Štědrým dnem) dostali Nathaniel a Daniel najednou. To bylo teda něco. Mazat oba dva 3 x denně, to zabralo spoustu času.
Nebo je problém s tak malým dítkem inhalovat. Kvůli častému kašlání, které se podobá astmatickému, musíme 3x denně inhalovat dva různé inhalační spreje. Doktorovi se to říká dobře, ale už neporadí, jak to udělat. Je to docela boj. Udržet malému na puse masku, stříknout sprej a ještě vydržet tři minuty každý. Hahaha. Já jsem ráda, když napočítám v tom opravdu nejlepším případě do patnácti. Doufám, že se to přes léto zlepší. Snad nebude malý astmatik. Ale to teď nezjistíme, to se teprve časem ukáže.
Jestli jste vydrželi číst až do konce, tak vám děkuji. Myslela jsem, že napíšu krátce, jak Danielek roste, ale nějak jsem se rozepsala 🙂
PS: Daňulka všem posílá velkou, mokrou, mlaskavou pusu 🙂
Napsal/a: Nuninka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Padmé, děkuji 🙂
Lussy,často na tebe myslím. Pamatuji si, jak jsi tady psala co a jak, doktoři, jak to s malým zvládáš atd…..
Děkuji za milé slovíčka a doufám, že jsem tě nerozplakala moc 🙂
Virenko, jo, utíká to strašně moc rychle 🙂
Nuninko, krásný článek, blahopřeju vám oběma k prvnímu roku a jak to tak vidím, tak se ani moc neporozhlídnu a bude čas psát takový článek o našem bříškáčkovi – rok uteče ani se člověk neotočí… 😉
nuninko,
ten čas tak rychle letí.
Přeju Daníkovi k prvním narozeninám hlavně spoustu zdraví.
Je to krásný čilý kluk.
Malý je taky narozený v 34.tt a přiznávám, že když jsem tvůj článek přečetla, tak jsem se rozbrečela.
Trochu na mě padly ty naše diagnózy. Ale jsem moc ráda, když to čtu, že ne každý nedonošenec musí mít problémy.
Ahoj Nuninko, děkuji za pěkný článeček a krásné fotečky :-). Je to radost číst a pohledem se pokochat Tvými kouzelnými dítky :-).
Připadá mi to neuvěřitelné, že už je malému rok! 😀 To je neskutečné, jak ten čas letí! 🙂
Takže malému dodatečně k narozeninám přeji „vše dobré“, zejména pevné zdravíčko a hodně hodně štěstíčka :-).
Marinado, kdyby se narodil v termínu, tak by nás oslava teprve čekala ale rok měl 12.března 🙂 Oslava byla v pohodě, ale dortík si dá až příští rok.
Vojtík, děkuji a malá ať všem dělá jenom radost. Je bezvadné, že jste to tak dobře zvládli a že máš doma takového ďáblíka 🙂
Marýsku, tak to máš co dělat 🙂 dvojčátka, to je spousta mazlení, ale věřím, že i malý chodí pořád dělat mamince tulinky 🙂
už jeden rok!!!! jak ten čas letí!!!! přejeme hlavně hodně zdravíčka!!!!vojtovku jsme taky cvičili, takže vím, jak je to náročné a s tou neurologií to moc dobře znám – dokud neměl po mag. rezonanci mozku, tak nám dr. nedala pokoj…ale na druhou stranu jsem ráda, že je v pořádku a je to potvrzené…dneska krásně mluví, učí se rychle nová slova i pohybově je OK – takže vše dohnal…za měsíc a něco bude mít 3 roky….ještě že mám na muchlování dvojčátka 😀
Také blahopřeji ke všem úspěchům…..vím jaké je to cvičit s dítětem Vojtovku, někdy dost náročné i pro maminku. Malá je také lehce nedonošená a s těžkou parézou na pravé ruce, lékaři ani nedoufali, že se nám to povede takhle rozhýbat.Nyní (už nám budou 3 roky) je to šílený Ďáblík, opravdu s velkým D…..A´t se Vám daří a dětičky dělají jen a jen radost
Nuninko, díky za krásný článek, ani nemůžu uvěřit tomu, že malému už je rok. Daník je moc šikovný – synovec se narodil o 8 týdnů dřív a rozhodně toho na první narozeniny tolik neuměl. S těmi příkrmy jsi mi taky připomněla mojí dceru – až dnes zpětně chápu, proč jako batole všechno odmítala – zeleninu, kaši a podobná jídla nesnáší do dneška (9 let).
Jste krásná rodinka. No a jestli budete slavit teď někdy ty první narozeniny, tak mám vzkaz pro Daníka: VŠECHNO NEJLEPŠÍ, BROUČKU 🙂
To mi povídej, není to snad ani možné.
Jsem zvědavá, kolik bude vážit ona, je to buclík. Aspoň tedy proti Marušce, i když dr. pořád píše „drobná konstituce“.
Holky díky :-), Lien no, jo, Laura už je taky vlastně velká 🙂
Ty děti nám rostou až moc rychle.
Nuninko, to je tedy krásná váha, jinak jsi mi s tím jídlem připoměla Marušku, taky nic nepozřela a jídlo považovala za hračku – drobení, mazání, roztrhání, vyhození. A jedlík z ní tedy není dosud, ale ona neměla tak pěknou váhu, tak třeba se to u vás nakonec rozjede a bude papkat krásně.
Lauře také bude za chvíli rok a ta tedy jí řádně, skoro už bych řekla víc než Maruška :-P.
Fotečky jsou moc pěkné, opravdu vypadá jako pohodář.
Tak to je hezké čtení a nuninko obdivuji, jak všechno zvládáš. My máme dvě vnoučata a dopoledne větší je ve školce a odpoledne si jedno dítě beru na hlídání. Přeji hodně trpělivosti a pohody, děkuji 🙂
Tak to moc gratuluji,také mám doma nedonošence ale dnes už je jí skoro 11 let. Přeji i do budoucna spoustu legrace ,lásky ale hlavně zdraví
nuninko děkuji za krásné čtení a shrnutí jak se vám po celý rok vedlo…malý je šikulka, a fotečky jsou moc hezké ale neopomínám pochválit sourozence, také se vyvedli…řadím se do trojnásobných maminek, tak vím a obdivuju o čem píšeš…a zvládáš to naprosto s přehledem a ještě nás tu krmíš tak krásnými dobrůtkami a výtvory…prostě šikulka…tak at se vše vyvíjí jen a jen dobře a u doktorů to pokračuje s přehledem a i to prsíno at postupně vyměníte za kus žvance aby jsi s ním nemusela lítat na rande a nepodávala mu tam večeři 😀 mějte se krásně
Mobile Sliding Menu