Jsem zdravotní sestra a když jsem ve třetím ročníku měla praxi na porodním sále, stala se nám vzkutku humorná příhoda. Bylo asi 12:20 krásné zimní pondělí a zrovna nám tam začínala rodit nedočkavá maminka, tatínek pořád nikde…
Za pár minut vylezl tatínek a šel ke své mamince. Chvíli jsme ho sledovaly a pak jsme vybuchly smíchy. Tatínkovi z pláště čouhal zadek. Přišla jsem za ním a ptala se ho, proč se svlékl celý. „Ale sestřičko, řekla jste mi, abych si odložil a oblékl plášť, myslel jsem ,že si mám obléknot jenom plášť.“
Tatínek byl celý rudý a nedočkavě povzbuzoval maminku k porodu aby už měl tu ostudu za sebou. Takhle historka bude po našem porodním sále kolovat ještě asi dlouho. Od té doby radši pečlivě každému tatínkovi vysvětlím, co si má odložit a co obléct. :o)
Napsal/a: tobiana
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (32 vyjádření)
A to mně zas nepřijde, mě i ta debata moc pobavila:-))))
Článek dobrej, diskuze ztráta času.
ženský bláznivý………..%)
Ahoj všichni jsem tu dnes poprvé a příběhy se mi líbyli.Jsou ze života a myslím, že by se to mohlo obejít bez těch dohadovaček.Pítrska
Historka se mi zdá uvěřitelná a trapasy prostě lidi baví.
Napadlo vás, že u toho bylo více sester, doktorů, žákyněk aj.? A každý se přece pobavil popleteným tatínkem a svůj zážitek zřejmě vyprávěl dál. Tak se stalo, že jednu příhodu můžeme slyšet (číst) od několika lidí. Nepřijde mi to divné.
Dlouho jsem tu nebyla a než jsem si přečetla všehcny komentáře,chvíli mi to trvalo. Chtěla bych jenom říct, že jsem se s nikým nehádala,a ani se nevztekala,že je to moje historka. Jen jsem podotkla,že se mi to opravdu stalo,aby si ostatní nemysleli,že jsem to opsala bůhví odkud.To je vše.!
Vandulo,
doufám, že tvůj poslední komentář jsem jen špatně pochopila a že si budu moct dál číst tvé postřehy. Souhlasím s tebou i s Ramirou, že vzájemné přikyvování a plácání po ramenech je sice možná příjemnější, ale v naprosté většině případů nikam nevede. Vážím si toho, že píšeš svůj názor i tehdy, když nezapadá tak úplně do mínění ostatních.
Promiň, že si neodpustím jednu poznámku – mamia napsala taky svůj názor, nehledala bych v tom nic osobního.
A celkově k této debatě – když si představím, že bych článek četla až v tuto chvíli, kdy už tu ta hromada komentářů je, musím říct, že by mi to taky připadalo jako dohadování těch „babek na trhu“. Prostě to tak všechno najednou vypadá.
My, co jsme to četli průběžně, to vidíme asi trochu jinak. Taky se přikláním k tomu, že nebýt popudlivé reakce Tobiany, asi bychom zůstali u toho, že je to zajímavá historka, někdo by si možná vybavil nějakou podobnou, ale tím by to nejspíš haslo.
Tím svůj komentář končím a k diskusi o tom, kdo koho obvinil nebo neobvinil, jestli se to stalo nebo nestalo se už nemíním vracet. Pokud ale budete mít chuť pustit se do debaty o tom, kde je hranice mezi vyjádřením vlastního názoru a dohadováním babek na trhu, ráda se do ní zapojím, ale na jiném místě – co třeba TAM-TAM???
Neboj mamio, třeba kvůli mě rozhodně odcházet z těchto stránek nemusíš. Já už tě svými názory a kritikou obtěžovat nebudu. Přeji ti krásné bezproblémové dny.
Nechápu proč bych nemohla napsat svůj názor. To si opravdu tady chcete jen říkat jé to je perfektní, to si napsala výborně, ty jseš jednička?? A v duchu si třeba říkat, tak tenhle článek se mi opravdu nelíbil… Naprosto souhlasím s Vandulou. Diskuze je o rozdílných názorech.
Velice pěkný příspěvek, krásně jsem se zasmála a pobavila a že tam jsou chyby? Povězte kdo je nedělá…..?
Stanese, tak to prostě přejděte, vrátit to už nejde a nás to nezabije…..
A náš porod? Manža byl u obou, bál se že na něj nebudou mít oblečení, ale světe div se, měli zelený mundůr i na mího 2metrového chlapáka….po porodu při mém šití si ještě pěkně pokecal s doktorem, poprosil ho o 1 steh navíc… a hrozně se tomu s doktorem smáli :o))) hahaha – tak takhle to bylo u nás :o))
Nejdříve jsem si přečetla článek a pěkně se zasmála, prostě mne to pobavilo. Pak jsem četla příspěvky v diskusi a už jsme pomalu zase tam, kde jsme byly kdysi a já tehdy měla skoro chuť se na Vaše děti vykašlat. Jenom proto, že je někdo chytlavý a rejpavý a neodpustí si kritiku. Mně se taky kolikrát nelíbí, že jsou v článcích třeba hrubé chyby a při čtení mi vstávají vlasy na hlavě, ale beru to tak, že ta dotyčná třeba umí dobře zase jiné věci, než zrovna češtinu. A že příběh už někdo slyšel nebo četl jinde? No a co? Já to třeba četla poprvé. Byl to příspěvek milý a veselý a takové si přece rády přečteme, ne? Při jeho čtení jsem si totiž vzpomněla na to, jak jsem rodila já a jak byl vyjukaný můj muž. Tak jestli to někoho zajímá, ať čte dál. Odešel z porodnice, protože prý je ještě čas a s mými dvěma dospělými dcerami se rozhodli, že si dají někde ještě před porodem kafčo. Venku sedli do dceřina auta, a jak byli všichni tři nervózní, dcera blbě couvla a sjela s autem do příkopu. Muž tehdy téměř třičtvrtě hodiny „vycukával“ rukama auto z příkopu, až se mu to konečně podařilo. A když sedli do auta, že si konečně zajedou na to kafe, zazvonil mu mobil a můj lékař mu sdělil, ať si pospíší, že už rodím. Můj muž přiběhl na sál tak jak byl špinavý, ani se neměl kde umýt, jen mu sestra dala plášť a on se špinavýma rukama a dokonce i šmouhami na obličeji byl u mého porodu. Pamatuji si jen, že mne držel za ruku. A divila jsem se, že malého ani nechtěl pochovat. Potom mi vše vysvětlil, že chtěl poprosit sestru, aby se mohl umýt, ale ta zrovna neměla čas a spěchalo to. Takže někdo rodí nahatý, někdo zase jako čuně.
Z mé strany nešlo rozhodně o dohadování se jako „babky na trhu“. Uvedla jsem jen omyl, že jsem obvinila tobianu ze lži na pravou míru.
Mobile Sliding Menu