Řekla jsem si, že to Ondrovi řeknu až večer, celý den v práci mě přepadal strach, že test byl špatný a já těhotná nejsem…. Koupila jsem dudlíčka a položila ho v ložnici na manželův polštář….. Neumím popsat výraz v jeho očích, to světýlko radosti, které tam problesklo, když pochopil, co ten dudlíček znamená, budu mít už v paměti navěky. Hned jsem mu řekla, že se bojím, že test byl třeba špatný, a že si chci udělat ještě jeden, než půjdu k doktorovi. Ondra hned druhý den koupil ten nejdražší test v lékárně a odpoledne jsme testovali…. Ta minutka čekání byla hrozná, já se tak bála, asi se budete smát, ale už ten jeden den, kdy to víte, znamenal tak moc, že jsem si neuměla představit, že by to teď bylo jinak a ten druhý test nevyšel !!! Ale vyšel a já to obrečela, jak se mi ulevilo.
Od začátku těhotenství jsme s manželem blbnuli jak malí, já nakupovala oblečení, manžel vybíral autosedačku, kočárek, už jsme jukali po postýlce…. Každý den jsme trávili spolu, hladili rostoucí bříško…. Musím podotknout, že jsem na začátku opravdu hodně zvracela a i v tom ten můj chlap trpěl se mnou, ale ani nemrkl, když jsem celý den ležela, nakupoval, staral se o domácnost, vařil a hlavně se věnoval mně! Myslím, že se o mě bál…. Ale nepředstavujte si, že mám doma nějakého uťáplého chudáčka… Můj Ondra je pořádnej chlap, kterej když mě obejme, tak si přijdu malinká a křehká…. I když k tomu mám daleko :-), no ale když jsem tedy dozvracela, tak už jsem do práce nenastoupila a byla doma, probrala jsem to s manželem a on sám usoudil, že v práci bych byla moc stresovaná, a tak jsem byla doma.
Od pátého měsíce jsem kvetla, rostlo bříško, já byla šťastná a klidná, manžel mi každý večer mazal bříško a povídal té naší holčičce, jak se na ni těší. Společně jsme sledovali, jak se mimčo v bříšku hýbe, a mazlili se s ním….. Možná proto je ta naše princezna teď tak pohodové miminko! Ondra nás opečovával jak dvě kytičky a já si to užila tak moc, že ještě dlouho po porodu mi to bříško a ty chvilky hrozně chyběly…..
Ondra k porodu chtěl, řekla jsem si, že bych ho tam moc ráda, ale ne za každou cenu, hodně maminek to dneska bere jako něco IN…. Ale myslím si, že nutit chlapa, když to sám nechce, je hloupost! Takže jsme o tom mluvili a manžel mě ujistil, že to je přece naše společná cesta, a tak ji zvládneme spolu….. A zvládli, bylo to naprosto úžasné, a jak mi moc pomohl, popisuji v rubrice MAMINKA a článek se jmenuje Jak jsem se stala maminkou, tak už to nebudu popisovat znovu, ale bez něj bych to asi nedokázala, taková podpora, jakou mi dal, se slovy nedá vyjádřit!
No a v závěru, když už máme panenku doma, manžel od prvního dne koupe, bere malou do náruče, když pláče a chce se s náma pomazlit, dokáže přebalit a dokáže podpořit i mě, když je toho na mě moc. Věřte mi, nevymyslela jsem si ho, i tací muži ještě existují a tím bych všem tatínkům chtěla říct, že to, jak je maminka v pohodě v těhotenství, jí dává sílu v šestinedělí, také miminko je podle toho v pohodě a i pro tatínka je to pak lehčí! Prosím, tatínkové, myslete na to, že Vás potřebujeme, že hormony nám opravdu blbnou a Vaše podpora je ten nejlepší lék……. Každému, kdo to dělá, moc děkuju za všechny maminky.
Omlouvám se všem šťouralkám za případné hrubky, ale už letím zase kojit….. 🙂