Není tatínek jako tatínek

Rubrika: Určeno pro tatínky

141810_out_on_the_farm_4Můj článeček není příběhem z mého života, ale má s mou osobou hodně společného. Je to příběh mojí kamarádky Lucky, mojí opravdu nejlepší kamarádky od třetí třídy základky, kdy se k nám do města přistěhovala spolu s mamkou a starším bratrem. Její maminka byla rozvedená a potřebovala asi utéct od minulosti, proto se z Moravy stěhovala s dětmi na západ Čech…

Nebudu zde popisovat Lucčino dětství, snad jen toliko, že její maminka se už opětovně nevdala, dodnes žije bez partnera.
Možná i kvůli této zkušenosti si Lucka přísahala, že ona si svůj život zařídí jinak, šťastněji a spokojeněji, aby se vyhnula tomu, že jednou zůstane sama s dětmi, bez partnera, bez lásky, bez peněz… Ale znáte to – člověk míní…..

Po absolvování gymnázia – chodily jsme opět spolu do stejné třídy – se Lucka rozhodla jít studovat VŠ do Prahy. Bydlela na koleji jako tisíce jiných holek a kluků, jezdila domů na víkend, zkrátka žila bezstarostný studentský život. Po skončení 1. ročníku si zajistila na měsíc v Praze brigádu jako prodavačka. Nebudu zde popisovat konkrétně vše, co se událo o oněch prázdninách, ale stalo se, že na brigádě poznala o tři roky staršího kluka a zamilovala se. Onen milovaný pracoval v jednom baru, byl to Pražák, hezký, milý, upřímný, zodpovědný – alespoň tak se to Lucce a konec konců i mně, kterážto jsem znala detaily jejich vztahu, jevilo.

Láska pokračovala i dál, ve druháku, třeťáku…až do promoce. Lucka s oním klukem se rozhodli, že po skončení VŠ si najdou v Praze podnájem a začnou spolu žít, plánovali i svatbu, rodinu… Jenže týden po promoci Lucka zjistila, že je těhotná. Trochu ji to zaskočilo, ale nakonec – školu měla hotovou, s partnerem chodila čtyři roky, no tak proč ne. Budoucí tatínek přijal zprávu nadšeně. Do týdne sehnal pronájem 1+1 za slušnou cenu, našel si lépe placenou práci, no idylka. Po osmi měsících se jim narodil chlapeček. Sice v té době neměli moc peněz – ona po škole na MD, ale rodiče obou jim velmi vypomohli.

Tady by jejich příběh mohl skončit, kdyby….kdyby svou roli nesehrály právě peníze. ON se rozhodl, že úplně změní zaměstnání a stane se „kamioňákem“. Lucce se to moc nezdálo, věčně na cestách, doma malé mimčo, ale peníze ji přesvědčily. – Máš tady moje rodiče, Vaše mamka může jezdit na víkend – takhle jí to vysvětlil ON a odjel.
Vracel se domů po týdnu, někdy po dvou, domů nosil dost peněz, časem si koupili auto a uvažovali o bydlení na hypotéku. A o svatbě! A najednou… On se začal vytáčet, že papír není důležitý, že jako svobodná má různé finanční výhody na sociálce, co se týká peněz, že svatba stojí peníze…. Po roce, kdy byl na cestách stále častěji, se jednoho dne vrátil domů a oznámil Lucce, že si někoho našel, že není z Čech, ale z Německa, kam jezdí, a že ho pozvala na dovolenou. Lucka neměla sílu mu nic říct, nechápala, co se děje, jestli chce odejít, ale ON jí na to řekl něco, co jí vyrazilo dech – odejít nechci, jen si chci zkusit něco jiného, jestli to bude klapat.

Sami uznáte, že na toto se nedá nic říct. Lucka se ráno sbalila, vzala malého a odjela k mamince. ON jí volal, prosil, vyhrožoval, opil se, volal, prosil…ale za tou druhou nakonec odjel. Lucka se tedy do Prahy vrátila, s bráchou a jeho rodinou odstěhovali její a malého věci, postýlku a kočárek, a vrátila se natrvalo k mamince.
A víte, co udělal ON? Samozřejmě po návratu ze „zkušené“? Řekl jí, že pokud se nevrátí, že jí nedá na malého ani korunu, že jí dokonce malého vezme a spoustu ošklivých věcí.
Lucka se nevrátila, na sociálce napsala s paní poradkyní návrh na určení opatrovníka dítěte, na výživné a tak dále.
Dnes, po dvou letech, bydlí stále u maminky, ale má nového přítele, který ji miluje a miluje i její dítě. ON jí posílá měsíčně peníze na dítě, ale od jejího odchodu malého ani jednou neviděl. A ani o to nestál. Dokonce jeho rodiče nemají o vnouče zájem, viděli ho snad jednou, dárky mu poslali jen na Vánoce a narozeniny. Dokonce ji snad viní z rozchodu, z toho, že jejich synáčka nepochopila a chtěla ho mít jen pro sebe!
Lucka je dnes šťastná, mluvila jsem s ní po telefonu asi půl hodiny před tím, než jsem napsala tento článek. Řekla jsem jí i o „Vašich dětech“, ale zatím nemá internet, tak prý se alespoň přijede podívat k nám, jak to tady krásně funguje.

Tímto můj článek opravdu končí. Paradoxně si prošla tím samým, čím její maminka, i když se snažila o pravý opak. Ale jeden šťastný konec to má. Lucčin nový přítel si s jejím – nebo už jejich? 🙂 – synem tak rozumí, že malý mu říká táto. A já doufám, že tento „tatínek“ už jim zůstane. Sice jsem ho viděla jednou, ale zapůsobil na mne velmi dobře. Já vím, i „tenkrát“ poprvé to tak vypadalo, ale přeci tolik smůly v životě mít nemůže!?
Jo, v sobotu se sem přijdeme kouknout obě. Přijedou k nám na oběd. Jedou sem totiž do bazénu. TATÍNEK to malému už dlouho sliboval : ) . NENÍ TOTIŽ TATÍNEK JAKO TATÍNEK….

Napsal/a: Veruša

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech

Sourozenci, Hmyzí hotel a Ilustrovaný atlas neuvěřitelných faktů o zvířatech… Co mají společného? Jsou to knižní novinky, které vám

Čtu dál →

Děti a jídlo: 10 zásad, 3 tipy a dárek

Nejsem expertka na výživu pro děti, Stellince vařím to, co jíme my a nestuduji dětské jídelníčky. Ale jedno vím

Čtu dál →

Ako láskou a prijatím rozpustiť detský hnev či zlú náladu

Bol piatok trinásteho. Po náročnom týždni s nadšením odchádzam z práce a stretávam sa s Elou a jej otcom (mojím

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Anonymní

    Mám dvě dědi,dvě holčičky(Laurinku a Klaudinku)Každý večer když je jdu uložit(manželka třeba udělá ostatní práce)mi říkaj jak mě maj rádi a jak jsem dobrý tatínek a to mají jenom 2 a 4roku.Já sám jsem tátou moc rád a moc si to uživám.Netvrdím že jsem vinikajicí pár chyb udělá každý ale učíme se každou minutu s dětmi někdy ví věci co vy sami ani nevíte je to príma.S manželkou jsme se pustili do dalšího miminka(myslím že se zadařilo ale není to ještě jisté)no chtěl bych překvapivě zase holku 😀

  • Abych se přiznal tak nevím jakej jsem táta, to musí posoudit jedině děti a manželka. Jenom vím jak se takovej táta nemá chovat. Mám moc rád svoje děti i manželku a nedám na ně dopustit. Jsou pro mě vším a dávají mě sílu do života.Jsem invalidní důchodce s jistým postižením a tak rodina je moje náplň života. Několikrát za život se mi podařilo utéct hrobníkovi z lopaty a ani to radši nepočítám, ale ruce by mě už nestačili. Já sám mám skvělého tátu a pro mě je prostě vzor, jak takovej táta má vypadat. Ve svých téměř 37 mám ještě dědečka z tátovi strany a i on, je táta a perfektní. Oba mi dávají rady do života které jsou k nezaplacení. Já vím, kde kdo mi řekne „Člověče vždyť ty si uděláš vše stejně po svém!“ Ano je to pravda jen to má malý háček. Musím se vyvarovat chyb, na které mě upozorňují a které oni samy v životě udělali. Nikdy se nepovažuji za výborného tátu proto, že pořád je co zlepšovat!
    Taky vám zde napíšu jaké je moje MOTO : Když můžu pomůžu – když nemůžu neublížím.

  • Tak mám pocit,že ač nebyl tatínek věkem už malý kluk,a člověk by předpokládal,že už nějaký ten rozum pobral,opak je pravdou.Vypadá to,že vůbec nezvládl příchod miminka a místo,aby to řešil,sbalil saky paky a „utíkal do práce“.Prostě se to stává a souhlasím s Kačou,že by to aspoň mělo jít slušně.My máme tatínka anděla.S klukama vymýšlí kraviny od rána do večera a zodpovědnost mu rozhodně nechybí. A to si mě bral v jeho 21 letech po 2a1/2 letech známosti(je o 3r a 4m mladší) a první děťátko měl v 24letech.Takže přeju kamarádce i všem ostatním,ať jim vše klape.

  • Hele, Verušo, a víš, že mě chování „prvního tatínka“ ani nepřekvapuje? Ze svého okolí znám pár příběhů v tomto stylu (jeden dokonce velice podobný) a některé jsou ještě drsnější…. a taky znám TATÍNKY A TATÍNKY – v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu…já jsem vždycky říkala – dva lidé se spolu mohou rozejít i když spolu prožili hodně dobrého i zlého, i když mají děti – takový je život…ale musí to udělat slušně a musí se oba dále zajímat a postarat o své děti – pokud zvládnou tohle, tak je to o.k….ale někteří lidé to holt nezvládnou (většinou TATÍNKOVÉ)…Ještěže jsou tu potom TATÍNKOVÉ, kteří tatínkovskou pověst napravují a Lucka má štěstí v neštěstí, že jednoho takového asi našla…tak ať jim to všem vyjde:-)!!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist