Není tatínek jako tatínek

Můj článeček není příběhem z mého života, ale má s mou osobou hodně společného. Je to příběh mojí kamarádky Lucky, mojí opravdu nejlepší kamarádky od třetí třídy základky, kdy se k nám do města přistěhovala spolu s mamkou a starším bratrem. Její maminka byla rozvedená a potřebovala asi utéct od minulosti, proto se z Moravy stěhovala s dětmi na západ Čech…

Nebudu zde popisovat Lucčino dětství, snad jen toliko, že její maminka se už opětovně nevdala, dodnes žije bez partnera.
Možná i kvůli této zkušenosti si Lucka přísahala, že ona si svůj život zařídí jinak, šťastněji a spokojeněji, aby se vyhnula tomu, že jednou zůstane sama s dětmi, bez partnera, bez lásky, bez peněz… Ale znáte to – člověk míní…..

Po absolvování gymnázia – chodily jsme opět spolu do stejné třídy – se Lucka rozhodla jít studovat VŠ do Prahy. Bydlela na koleji jako tisíce jiných holek a kluků, jezdila domů na víkend, zkrátka žila bezstarostný studentský život. Po skončení 1. ročníku si zajistila na měsíc v Praze brigádu jako prodavačka. Nebudu zde popisovat konkrétně vše, co se událo o oněch prázdninách, ale stalo se, že na brigádě poznala o tři roky staršího kluka a zamilovala se. Onen milovaný pracoval v jednom baru, byl to Pražák, hezký, milý, upřímný, zodpovědný – alespoň tak se to Lucce a konec konců i mně, kterážto jsem znala detaily jejich vztahu, jevilo.

Láska pokračovala i dál, ve druháku, třeťáku…až do promoce. Lucka s oním klukem se rozhodli, že po skončení VŠ si najdou v Praze podnájem a začnou spolu žít, plánovali i svatbu, rodinu… Jenže týden po promoci Lucka zjistila, že je těhotná. Trochu ji to zaskočilo, ale nakonec – školu měla hotovou, s partnerem chodila čtyři roky, no tak proč ne. Budoucí tatínek přijal zprávu nadšeně. Do týdne sehnal pronájem 1+1 za slušnou cenu, našel si lépe placenou práci, no idylka. Po osmi měsících se jim narodil chlapeček. Sice v té době neměli moc peněz – ona po škole na MD, ale rodiče obou jim velmi vypomohli.

Tady by jejich příběh mohl skončit, kdyby….kdyby svou roli nesehrály právě peníze. ON se rozhodl, že úplně změní zaměstnání a stane se „kamioňákem“. Lucce se to moc nezdálo, věčně na cestách, doma malé mimčo, ale peníze ji přesvědčily. – Máš tady moje rodiče, Vaše mamka může jezdit na víkend – takhle jí to vysvětlil ON a odjel.
Vracel se domů po týdnu, někdy po dvou, domů nosil dost peněz, časem si koupili auto a uvažovali o bydlení na hypotéku. A o svatbě! A najednou… On se začal vytáčet, že papír není důležitý, že jako svobodná má různé finanční výhody na sociálce, co se týká peněz, že svatba stojí peníze…. Po roce, kdy byl na cestách stále častěji, se jednoho dne vrátil domů a oznámil Lucce, že si někoho našel, že není z Čech, ale z Německa, kam jezdí, a že ho pozvala na dovolenou. Lucka neměla sílu mu nic říct, nechápala, co se děje, jestli chce odejít, ale ON jí na to řekl něco, co jí vyrazilo dech – odejít nechci, jen si chci zkusit něco jiného, jestli to bude klapat.

Sami uznáte, že na toto se nedá nic říct. Lucka se ráno sbalila, vzala malého a odjela k mamince. ON jí volal, prosil, vyhrožoval, opil se, volal, prosil…ale za tou druhou nakonec odjel. Lucka se tedy do Prahy vrátila, s bráchou a jeho rodinou odstěhovali její a malého věci, postýlku a kočárek, a vrátila se natrvalo k mamince.
A víte, co udělal ON? Samozřejmě po návratu ze „zkušené“? Řekl jí, že pokud se nevrátí, že jí nedá na malého ani korunu, že jí dokonce malého vezme a spoustu ošklivých věcí.
Lucka se nevrátila, na sociálce napsala s paní poradkyní návrh na určení opatrovníka dítěte, na výživné a tak dále.
Dnes, po dvou letech, bydlí stále u maminky, ale má nového přítele, který ji miluje a miluje i její dítě. ON jí posílá měsíčně peníze na dítě, ale od jejího odchodu malého ani jednou neviděl. A ani o to nestál. Dokonce jeho rodiče nemají o vnouče zájem, viděli ho snad jednou, dárky mu poslali jen na Vánoce a narozeniny. Dokonce ji snad viní z rozchodu, z toho, že jejich synáčka nepochopila a chtěla ho mít jen pro sebe!
Lucka je dnes šťastná, mluvila jsem s ní po telefonu asi půl hodiny před tím, než jsem napsala tento článek. Řekla jsem jí i o „Vašich dětech“, ale zatím nemá internet, tak prý se alespoň přijede podívat k nám, jak to tady krásně funguje.

Tímto můj článek opravdu končí. Paradoxně si prošla tím samým, čím její maminka, i když se snažila o pravý opak. Ale jeden šťastný konec to má. Lucčin nový přítel si s jejím – nebo už jejich? 🙂 – synem tak rozumí, že malý mu říká táto. A já doufám, že tento „tatínek“ už jim zůstane. Sice jsem ho viděla jednou, ale zapůsobil na mne velmi dobře. Já vím, i „tenkrát“ poprvé to tak vypadalo, ale přeci tolik smůly v životě mít nemůže!?
Jo, v sobotu se sem přijdeme kouknout obě. Přijedou k nám na oběd. Jedou sem totiž do bazénu. TATÍNEK to malému už dlouho sliboval : ) . NENÍ TOTIŽ TATÍNEK JAKO TATÍNEK….

Napsal/a: Veruša