Mám synka Honzíka a 26.9.2005 mu budou 2 roky. Je s ním legrace, a je to zdravý kluk jak má být. Jenže svou maminku a mojí ženu za celý den utahá natolik, že večer, když příjdu z práce je totálně bez energie. Bydlíme ve třetím patře bez výtahu ve 2+1 a je to pro ní dosti náročné. Já jsem většinu dne v práci, anebo něco zařizuji. Manželka nerada běhání po úřadech (není organizační typ) a proto vyřizování veškerých přídavků, dokládání potvrzení čtvrtletních a ročních příjmů atd. je na mě. (Řidičák mám jen já) Řešíme budoucí bydlení, jelikož jsme v podnájmu, které pomalu ale jistě končí, proto je žena ve stejné situaci, jako pisatelka prvního příspěvku. Pak to vypadá stejně, že tatínek příjde domů a mamince s ničím nepomůže, protože jde spát, aby ráno mohl vstát do práce, abychom měli z čeho zaplatit podnájem, nájem, inkaso, telefony, povinné ručení na auto, pohonné hmoty, jídlo a všechno co je nezbytně nutné. Mám toho večer taky dost a doma slýchávám stejné hlášky jako jsem četl v předchozích článcích, že doma níc nepomůžu, že si manželku pletu se služkou, a že je na všechno sama a je na mateřské dovolené, ve které je pracovní náplní péče o dítě a nikoliv péče o domácnost. Tudíž mytí nádobí a utírání bych mohl zvládnout za ní. Honzík ji utahá natolik, že večer odpadne a nemá chuť ani na sex. Já jsem utahaný z práce taky, a doma se setkáváme spíše jako dvě bytosti, které žijí nikoliv spolu, ale vedle sebe. Kolem 20:00 hod. jde Honzík spát a manželka má konečně chvilku pro sebe. Já jdu podle možností spát taky, jelikož na ranní směně musím být na pracovišti ve 4:30 ráno. Moje drahá polovička si sedne k televizi nebo k počítači, totálně vyšťavená a užívá si pár hodin, zaslouženého pasivního odpočinku. Když si pustí svou oblíbenou hru, jde spát kolem jedné hodiny ranní nebo později. Když v televizi hraje něco zajímavého, je to stejné. Pak si stěžuje, že Honzík ji tahá z postele už v šest ráno a ona není vyspaná, protože ji v noci bolely nohy, a nemohla usnout. V neposlední řadě si stěžuje na to, že přibývá na váze a kyne. Když dojde na bolest nohou a navrhnu ji, že má s tím zajít k doktorovi, naježeně odsekne, že ji na to doktor řekne NEŽER! Na cvičení nemá energií a je ráda, když po celém dni večer pasívně odpočívá. Já ji to nevyčítám, mám svých starostí dost.
Sexuální život je, v porovnání s tím co bylo před otěhotněním, na bodě mrazu. Každý večer je utahaná jak kotě a po celodenním hlídání, uklízení, vaření a zakazování je naštvaná na celý svět, protože jak říká je na Honíka zlá a pořád po něm křičí: to nesmíš, nelez tam, nech to, nedělej to, dej to zpátky a podobně. Pak to v ní vře, je nespokojená, předrážděná, naježená a do toho ta mateřská, která se ji v příštím roce končí… Do práce se ji moc nechce, (je učitelka), ani se ji nedivím :–)) Nejraději by měla ještě jedno miminko, ale z celibátu to nějak nejde :-(( Když už mám chuť já, zaručeně narazím na nechuť a vyčerpanost z její strany. Když chce ona jsem utahaný já, anebo to na ní příjde pozdě večer, zrovna, když musím rano vstávat brzo do práce. Takže zase nic.
Babičky máme taky na houby. Jedná je na baterky a druhá do větru. Ani jedna nemá na vnuka čas, obě chodí do práce a jsou pracovně vytíženy od rána do večera. Suma sumárum, jedině tchýně sem tam navštíví malého nebo my jedeme na jeden den k ním, ale to je strašně málo. Jinak je žena neustále jak trestanec zavřená v kleci 2+1 panelového domu. Má už z toho deprese a každou chvíli mi doma brečí, že nemá ani kamarádky, se kterými by chodila ven, ani nikoho, kdo by nám Honzíka na chvíli pohlídal. Zrovna dneska 7. 7. máme výročí 5 let co jsme spolu. A jak naše oslavy budou vypadat, jistě si dokážete představit sami 🙁