Ahojte všechny maminky. Přečetl jsem si články v sekci „Tatínek“ a mám dojem, že je to z drtivé většiny záležitost maminek. Jsem možná jeden z mála tatínků, který zabrouzdá na tyto stránky místo sportu, politiky a erotiky… Zajímá mě, jak se v tomto životním období liší pohledy mužů od žen a zároveň chci najít inspiraci pro zlepšení rodinného života a mezilidských vztahů…
Mám synka Honzíka a 26.9.2005 mu budou 2 roky. Je s ním legrace, a je to zdravý kluk jak má být. Jenže svou maminku a mojí ženu za celý den utahá natolik, že večer, když příjdu z práce je totálně bez energie. Bydlíme ve třetím patře bez výtahu ve 2+1 a je to pro ní dosti náročné. Já jsem většinu dne v práci, anebo něco zařizuji. Manželka nerada běhání po úřadech (není organizační typ) a proto vyřizování veškerých přídavků, dokládání potvrzení čtvrtletních a ročních příjmů atd. je na mě. (Řidičák mám jen já) Řešíme budoucí bydlení, jelikož jsme v podnájmu, které pomalu ale jistě končí, proto je žena ve stejné situaci, jako pisatelka prvního příspěvku. Pak to vypadá stejně, že tatínek příjde domů a mamince s ničím nepomůže, protože jde spát, aby ráno mohl vstát do práce, abychom měli z čeho zaplatit podnájem, nájem, inkaso, telefony, povinné ručení na auto, pohonné hmoty, jídlo a všechno co je nezbytně nutné. Mám toho večer taky dost a doma slýchávám stejné hlášky jako jsem četl v předchozích článcích, že doma níc nepomůžu, že si manželku pletu se služkou, a že je na všechno sama a je na mateřské dovolené, ve které je pracovní náplní péče o dítě a nikoliv péče o domácnost. Tudíž mytí nádobí a utírání bych mohl zvládnout za ní. Honzík ji utahá natolik, že večer odpadne a nemá chuť ani na sex. Já jsem utahaný z práce taky, a doma se setkáváme spíše jako dvě bytosti, které žijí nikoliv spolu, ale vedle sebe. Kolem 20:00 hod. jde Honzík spát a manželka má konečně chvilku pro sebe. Já jdu podle možností spát taky, jelikož na ranní směně musím být na pracovišti ve 4:30 ráno. Moje drahá polovička si sedne k televizi nebo k počítači, totálně vyšťavená a užívá si pár hodin, zaslouženého pasivního odpočinku. Když si pustí svou oblíbenou hru, jde spát kolem jedné hodiny ranní nebo později. Když v televizi hraje něco zajímavého, je to stejné. Pak si stěžuje, že Honzík ji tahá z postele už v šest ráno a ona není vyspaná, protože ji v noci bolely nohy, a nemohla usnout. V neposlední řadě si stěžuje na to, že přibývá na váze a kyne. Když dojde na bolest nohou a navrhnu ji, že má s tím zajít k doktorovi, naježeně odsekne, že ji na to doktor řekne NEŽER! Na cvičení nemá energií a je ráda, když po celém dni večer pasívně odpočívá. Já ji to nevyčítám, mám svých starostí dost.
Sexuální život je, v porovnání s tím co bylo před otěhotněním, na bodě mrazu. Každý večer je utahaná jak kotě a po celodenním hlídání, uklízení, vaření a zakazování je naštvaná na celý svět, protože jak říká je na Honíka zlá a pořád po něm křičí: to nesmíš, nelez tam, nech to, nedělej to, dej to zpátky a podobně. Pak to v ní vře, je nespokojená, předrážděná, naježená a do toho ta mateřská, která se ji v příštím roce končí… Do práce se ji moc nechce, (je učitelka), ani se ji nedivím :–)) Nejraději by měla ještě jedno miminko, ale z celibátu to nějak nejde :-(( Když už mám chuť já, zaručeně narazím na nechuť a vyčerpanost z její strany. Když chce ona jsem utahaný já, anebo to na ní příjde pozdě večer, zrovna, když musím rano vstávat brzo do práce. Takže zase nic.
Babičky máme taky na houby. Jedná je na baterky a druhá do větru. Ani jedna nemá na vnuka čas, obě chodí do práce a jsou pracovně vytíženy od rána do večera. Suma sumárum, jedině tchýně sem tam navštíví malého nebo my jedeme na jeden den k ním, ale to je strašně málo. Jinak je žena neustále jak trestanec zavřená v kleci 2+1 panelového domu. Má už z toho deprese a každou chvíli mi doma brečí, že nemá ani kamarádky, se kterými by chodila ven, ani nikoho, kdo by nám Honzíka na chvíli pohlídal. Zrovna dneska 7. 7. máme výročí 5 let co jsme spolu. A jak naše oslavy budou vypadat, jistě si dokážete představit sami 🙁
Napsal/a: MICHELANGELLO
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Když jsem četla tvůj článek, uvědomila jsem si, že jsme něco podobného prožívali, když jsem byla poprvé na mateřské. Bylo nám 22, předělávali jsme starý dům, manžel byl buď v práci nebo makal doma. Já se starala o malého, pořád uklízela, protože jsme vlastně bydleli na stavbě, vařila nejen pro nás, ale i pro řemeslníky a kamarády, kteří pomáhali a večer jsem vyždy byla úplně grogy. Na sex ani pomyšlení! Ale ani na nějaké ponocování u TV nebo PC. Měla jsem stálý nedostatek spánku.Tak to trvalo asi 2 roky. Pak se od nás konečně „odstěhovali“ všichni řemeslníci a doma byl větší klid. Taky Honzík už byl větší a dalo se s ním podnikat víc věcí a babičky už se odvážily vzít si ho na hlídání i na víc než hodinku, dvě. A u nás doma to začalo zase vypadat jako v milující spokojené rodině:-)
Teď zpětně obdivuju svého manžela, že to se mnou vydržel, byla jsem někdy dost nepříjemná, vyčerpaná, naštvaná na celý svět, ale tenkrát jsem to neviděla.
Teď jsem znovu na mateřské, Honzovi už je 8 a máme 5 měsíční Lucinku.Ale tahle mateřská je úplně jiná. Jsem daleko víc vpohodě, mám energie na rozdávání,cvičím, blbnu se synem, miluju se s manželem několikrát za týden.Mimčo mě vůbec nevyčerpává ani přesto, že kojím po 2 hodinách ve dne v noci. Nevím čím to je, ale jsem za to ráda:-)
V mém příspěvku nenajdeš žádnou radu pro tvé manželství,snad jen: Vydrž, bude líp! Moc vám to přeju.
Jitka
Tak nevím co si mám o tvé ženě myslet. POdle toho co píšeš bych ji zařadila do kategorie žen co říkají manželovi, přines peníze ale buď s námií doma. Já mám dvě děti a k tomu hospodářství,zahradu a větší rodinný dům, přitom si stihnu odpoledne s malou lehnout a dát si odpolední klid. Ještě musím každý den vařit, protože manžel i syn školák se stravují doma. Nikdy bych si netroufla stěžovat že nestíhám, jsem doma spokojená a ráda, že po mateřský nemusím shánět zaměstnání./Na statku je práce vždy dost/
Můžu potvrdit, že málokterý tatínek se snaží řešit problémy své manželky na mateřské.Tedy Michelangello, klobouk dolů. Protože kdo to nezažil na vlastní kůži, nepochopí, jak může stereotyp ubíjet a to hlavně psychicky, jak už tady někdo psal.Když jsem byla na mateřské čtvrtým rokem, taky mi už z toho hrabalo, ale nikdy není nic ztracené. Je důležité naplánovat si různé akce, které se dají s děťátkem podniknout.Pokud má tvoje žena smysl pro sport, mohla by jezdit s malým na kole (na sedátku) nebo jít plavat. Nevím, kde bydlíte, ale myslím, že všude se pořád něco děje, například nedávno byl u nás letecký den, syn byl nadšený hlavně z vrtulníku. To vše se dá podniknout i bez manžela. Ten můj byl taky věčně v práci, jednu dobu jezdíval pryč na celý týden. Nenapíšu asi nic nového, ale mě hodně pomohlo, když manžel o víkendu pohlídal 2 hodiny děti a já jsem mohla s kámoškou v klidu poklábosit u kafíčka v kavárně. Občas je to vypnutí z toho věčného „furt ve střehu“ potřeba. A pokud si myslí, že nemá žádné kamarádky, co takhle obnovit staré vztahy třeba ze školy nebo bývalé práce. Pokud bude aktivnější, bude i spokojenější. Aspoň tak to bylo u mě. Přeju hodně štěstí.
DĚKUJI VÁM VŠEM ZA SUPER PŘÍSPĚVKY. NEČEKAL JSEM TAKOVÝ OHLAS 🙂 A JSEM RÁD, ŽE SE MI SNAŽÍTE POMOCT ALESPOŇ RADOU A SDÍLÍTE SEMNOU I SVÉ POZNATKY. SOUHLASÍM S PISATELEM PINNOCHIO, ŽE ČLOVĚKA POTĚŠÍ, KDYŽ ZJISTÍ, ŽE NA TOM NENÍ ŠPATNĚ JENOM ON SÁM 🙂 JE TAM MALÁ ŠKODOLIBOST, ALE POVZBUDÍ TO 🙂 PŘEŽILI TO JINÍ, PŘEŽIJU TO TAKY, ANEB, CO MĚ NEZABIJE TO MĚ POSÍLÍ :-))
DĚKUJI VÁM VŠEM A TĚŠÍM SE NA VAŠE DALŠÍ PŘÍSPĚVKY.
PIŠTE, PIŠTE, PIŠTĚ !!!!
MICHELANGELLO
Jako bys popisoval situaci u nas…Takze se neboj, ze jinde to je parada..:o)Me spis vecer totalne dorazi manzel, kdyz si mysli, ze se asi celej den valim na gauci nebo u PC…a to muze byt nadobi umyte, doma naklizeno atd, jen nema na stole veceri..Dava mi to najevo takovym zpusobem, ze pokud mi neodejde sluch, vystacim s tim, ze me totalne „otravi“ na zbytek vecera…A to chce samozrejme sam zasednout k PC a hrat hry..
Johanka
Netušil jsem, že u nás doma žije Michelangello!!!
Kde jsi, že jsem tě nepotkal? střídáme se snad??? Nebo jsem schizofrenní a jsem sám Michelangello???:-)
no každopádně, člověka potěší, že na tom není stejně sám:-)
Držím palce!
Pinocchio
Ahoj, taky oceňuju tatínka, který řeší rodinné problémy :)). Řekla bych, že se tvoje žena do toho pěkně zamotala. Být doma s dítětem náročné je, fyzicky a možná víc psychicky. V tom bude asi její problém. Každodenní kolotoč – stereotyp – si nedokáže nějak oživit. Se skoro dvouletým dítětem už se dá podnikat spousta věcí, jen se rozhýbat. Někdy je to těžké, taky bývám tak unavená, že už se mi nechce vůbec nic – jen dřepět a civět…..Vždycky ale spolehlivě zabere třeba procházka s kamarádkou, jet k někomu na návštěvu…..nebo alespoň jít a něco hezkého si koupit. Odjeďte všichni někam na víkend. Zkus jí v tom bourání stereotipu nějak pomoct. Je mi jasný, že sám toho máš dost, malé dítě není zátěž jenom pro maminku. Jenže na rozdíl od ní ty máš trošku nadhled, denně se asi setkáváš s jinými lidmi. Zkus jí pomoct vymyslet nějaký koníček. Tak mě napadají třeba úpravy v bytě – to snad baví každou ženskou.
A co se týče toho nočního vysedávání u počítače, moc dobře to znám. Taky tady večer zaparkuju a nemůžu se odtrhnout, vychutnávám si ty chvíle absolutního klidu….a ráno nemůžu vstát :)). Navíc počítač skýtá spoustu možností, jak se seznámit s ostatními maminkami, takže jestli se stydí nějakou oslovit na hřišti (já to taky neumím), může se s troškou snahy seznámit tady.
A k tomu celibátu :)), nejste zas takové rarity….:)).
Ahojky,souhlasím s holkama,že by si manželka měla najít určitě nějakou zpřízněnou duši.Navíc když jsi celé dny v práci.My máme děti dvě(3 roky a 4 měsíce) a ze zkušenosti vím,že je to někdy docela náročné.Babičky na hlídání taky nemáme,kamarádky nechci otravovat.Když už je toho na mě dost,starší neposlouchá a tak,neznám nic lepšího než vyrazit někam ven,na písek,na kolo nebo se jen tak projít.Manžel mi taky chodí z práce až večer,tak je starost o děti víceméně na mě.Ale nestěžuju si.Kolikrát jsem ráda když děti večer usnou a my máme s manželem alespoň chvilku pro sebe.Možná zkus ženu někdy překvapit večeří,třeba v pátek když ráno nevstáváš do práce.Nebo si udělejte jak píšou holky hezký víkend:o)Držím pěsti a uvidíš,že se to spraví.
Myslím si, že tvoje žena potřebuje trochu povyražení a odpočinku od syna. Já jsem na tom taky stejně, svoji dceru miluji, ale jsem ráda, když si můžu na hodinku někam vyrazit úplně sama. Možná se to zdá jako maličkost,ale působí to jako balzám na duši. Jenže, kde sehnat hlídání. Buď si najde kamarádku, jak píšou holky, nebo se domluví s babičkami (hodina týdně není snad problém)nebo s tebou a nebo v krajním případě jsou u vás ve městě snad taky nějaké paní, které hlídají děti za peníze. Každopádně musí chtít ona sama a ne jen sedět doma a nadávat. Musí vyvinout nějakou aktivitu, jinak ať si nestěžuje.
ahoj, nezlob se na mě, ale musím ti napsat svůj názor, i když se budeš asi na mě zlobit. Tvoje žena si za to může hlavně sama. Chápu, že by jsi s tím chtěl něco dělat, ale to musí chtít hlavně i ona. Souhlasím s Idou, že by si měla v první řadě najít kamarádku. Nejenom, že si bude mít s kým povídat, chodit s dětmi na procházky, ale určitě to bude i dobrý člověk na to, když bude tvoje žena potřebovat na chvilku pohlídat Honzíka. A co sourozenci?? Tvoje nebo její?? Neříkej mi, že nikdo z nich by občas nepohlídal. A za druhé, mateřská je opravdu od toho, aby byla s dítětem, takže pokud tam má nějaké nádobí, tak se to nezblázní, když se to ten den zrovna neumyje. Ať to klidně nechá na další den, na nějakou volnou chvilku, vždyť malej chodí snad ještě spát. Když nebude mít sílu jeden den umýt nádobí, nebo vyžehlit, ať to nechá na další den. A taky bys měl ty trošku polevit. Chápu, že peníze potřebujete, kdo ne (my máme dvě děti a jsme na tom finančně taky bídně), ale důležitější je přece rodinná harmonie a zdraví a rodinný klid. Tak si udělej občas taky chvilku být s Honzíkem a s ní a někam si vyražte. Uvidíš, že vám to prospěje oboum. O víkendu je přece plno času, na to uklidit a ještě si vyrazit na výlet.
Je fajn, že se snažíš o problému přemýšlet. Radu , která určitě zabere ti asi nikdo nedá.Neznáme tebe a tvou ženu tak se těžko radí podle jednoho článku.
mě napadá že by mohlo hodně pomoc ,kdyby si tvá žena našla nějakou kamarádku. Jestli nebydlíte na prtavé vesnici ,tak u vás určitě je dost maminek s dětma.Brečením doma je manželka ale nenajde. Na malým městě se dá snadno seznámit na písku a ve velkým městě jsou zas různý centra a kluby kam maminky chodí a tam se neseznámit ani nedá.
Ještě by mě zajímalo jak to vypadá u vás o víkendu. To přece nejseš utahanej z práce a můžeš pomáhat a ve dvou se to dá v pohodě zvládnout.
Ida
Mobile Sliding Menu