Je to utopie?
Aby bylo jasno… Sport jsem vždycky bral jako bezva odreagování od každodenních povinností. V období dospívání pro mě nebylo nic důležitějšího, než kdy bude fotbalový trénink a jestli se dostanu do haly na basket. Měl jsem tu smůlu, že se rodiče v dobré víře rozhodli, že mám hudební sluch, a proto jsem do svých patnácti let poctivě navštěvoval tehdejší LŠU. Bohužel dva koníčky nejde provozovat na 100% (dneska o akordeon ani nezakopnu)…Proto jsem se rozhodl, že svoje děti budu odmalička vychovávat pouze pro sport. Se svými kamarády vedu v hospodě u piva debaty o tom, jak moc důležitý je pro výchovu dětí k vrcholovému sportu talent. Dle mého názoru je příliš alibistické tvrdit, že dítě bez talentu nemůže ve sportu nic dokázat. Je otázkou, kdy vlastně poznáme, že dítě nadání má či nemá.
Je mi jasné, že moje úsilí o výchovu vrcholového sportovce má jen velmi malou šanci na úspěch (sám jsem hrál pouze okresní přebory, o manželce a jejích sportovních výkonech se raději nebudu vůbec zmiňovat). Přesto jsem odhodlaný své děti vést ke sportu za každou cenu, a to i přes jejich počáteční protesty.
Je to špatně? Je opravdu rozhodující jen talent? Já tvrdím, že ne. Nejdůležitější je podpora rodičů, bohužel svou váhu hrají i finance.
A to je vlastně pravý důvod, proč tato rubrika vznikla. Očekávám Vaše příspěvky, názory, komentáře a zkušenosti.
Zdraví Radek.