Dneska mám klídek

Dneska mám klídek, hlídám malýho. Taková malá pánská jízda. Už se na ten bezvadně strávený čas těším. Nevidím v tom problém. Když to zvládne ženská, tak proč by to nezvládnul chlap…

Malej si brouká v postýlce, tak si ještě chvilku schrupnu. Přece nebudu vstávat v šest. No, nespal jsem dlouho, zazvonil zvonek a za dveřmi stála sousedka a stěžovala si, že malej brouká poněkud nahlas a poněkud dlouho. Semetrika. Copak já můžu za to, že je v paneláku všechno slyšet i přes dvě patra?

Jiřík mě uvítal s úsměvem na tváři a chemicko-biologickou zbraní v plence. Než jsem našel gumové rukavice, nebylo „to“ jen v plence. Budu muset vymalovat.

Chtěl bych být majitelem továrny na výrobu vlhčených ubrousků. Když si spočítám, že k jednomu přebalení spotřebuju jeden balíček, tak bych byl za chvilku v balíku.

Náhradní oblečení mám připravené. Louži na zemi utřu později. Následuje odchyt dítěte, položit dítě, zalehnout dítě, vložit pod něj plenu, zapnout plenu. Vzít punčocháčky, odchytit dítě za nohu, přitáhnout a obléci punčocháče. Jednu nožičku, druhou nožičku a další nožič… Kruci, zase si to svlíknul. A od kdy vlastně chlapi nosí punčocháče?! Uf, jak to ty ženský vlastně dělaj? Hotovo. Jiříku, teď tady počkej, jdu pro hadr. Jiříkůůů néééééé!!! Pozdě. Jdeme převlíkat.

Dopoledne nám uteklo docela rychle a začínám pociťovat trošku únavu. Ale co, po obědě si lehnu s malým.

Oběd máme připravený. Vypadá to, že už ho někdo jedl. První lžičku Jiřík spapal. Druhou jsem ani nestačil dát do jeho uječené pusy. Stačilo mávnutí malou ručičkou. Ručičky jsem schoval pod bryndák. Pevně. Jiříček své protesty zdokonalil. Už neječí jen uááááá, ale dělá i brrrrrrrrrrrrrr. Nevadí, stejně musím vymalovat pokojíček, tak to vezmu s kuchyní najednou. Příště mu ohřeju párky. Mám dobrý kuřecí, dietní. Budou se mu dobře držet a navíc se neumaže.

Ze spánku nebude nic. Musím uklidit. Stačil jsem jen sklidit stůl a vytřít a slyším naše zlatíčko. Hlavu si umeju až večer, teď jdu vypustit Krakena. Znovu nastává přebalovaní anabáze. Zvládnul jsem to perfektně. Postýlka do večera uschne. Jdeme ven.

Na písku musí být fajn. Je tu spousta maminek a dětí. Během té hodinky vím, kde stráví maminka A dovolenou, že manžel maminky B je děsná držgrešle, s kým si začla naše sousedka. Už asi po stopadesáté vysvětluji, že na mateřské jsem jen tenhle den, že od nás maminka neutekla, ale že má dnešek jen sama pro sebe.
Koukají na mě jak na blázna a evidentně mi nevěří, protože dostávám recept, jak uvařit kuře s jasmínovou rýží. Brr, to je snad ještě horší než ten Jiříkův oběd. Mezi těmi všemi informacemi vysypávám Jiříkovi písek z bot, vyčesávám z hlavy a neustále mu vysvětluji, že písek není k papání. Nikdy bych nevěřil, že dostat písek z pusy jde tak těžko. Jo a abych nezapomněl, doma pak musím najít septonex a náplast.

Hlavu mám jak globus a asi brzo začnu kvokat. Ještě že je čas na večerní koupání.

V předsíni jsem vysypal z Jiříka tunu písku a jdu napustit vanu. Jiřík si zatím vyklepal plenky. Nevadí, žena se za chvilku vrátí a uklidí to.

K večeři má naštěstí sunar. Udělám si ho do zásoby na dva dny, to je brnkačka. Mixér hodím pak do myčky.

Teď přečtu jen pohádku, Jiřík usne a já si konečně dám to kafe a kouknu na telku. Jdu číst.

Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Červená Karkulka. Jednou jí maminka povíd……..Karku…síš…….chrr …. šššš