Je s podivem, jak člověk – rodič postupem doby, zejména když má vnoučata, zjistí, jak málo času mohl věnovat svým dětem.
V současnosti je zřejmě situace částečně jiná, ale přesto i současné maminky a otcové poznají a to je nejhorší, jak málo času na své děti měly.
Vzpomínáte? Ráno brzo kolem páte vstávat, budit děti, rychlé oblékání(všech) někdy snídaně. Na tu nebyl většinou čas. Školka, zaměstnání, odpolední vyzvednutí ze školky, protrpění několika front v obchodech a podvěčerní příchod domů. Rychlý oběd, bylo-li to nutné, ale většinou příprava večeře, dle času i teplá. Krátké popovídání, či pohráni si s dětmi a koupání, večeře, Večerníček a odchod ke spaní.
Jsem přesně poválečný ročník 1949. V současnosti mám důchod a tudíž čas na své vnoučata.Ten čas sice opět dle možností, ale je jej přeci jenom daleko více, než když jsem dělal a při tom měl vychovávat své děti. Pochopitelně se snažím vnoučatům, a tím pádem svým dětem, nahradit to, co jsem neúmyslně zanedbal.
Při podrobnějším pohledu jsem byl v týdnu se svými dětmi přibližně čtyři hodiny, a to je nutné vynechat domácí úkoly, později vlastní zájmy dětí (tehdy pionýr a různé zájmové či sportovní kroužky), hygiena a zmíněný Večerníček.Takže se i ty čtyři hodiny často změnily na několik desítek minut. Lepší situace byla o víkendech, když se nemuselo do práce, nebo na akce Z, případné sbírání kladných bodů na zkrášlovacích brigádách na sídlištích.
Pochopitlně vynechávám 1.máje, lampiony na VŘSR a další nutné oslavné svátky.
Velice lituji a teprve v současnosti, kdy mám několik vnoučat od 4 do 19 let, jsem poznal, o co je člověk okraden. Bohužel se s tím zřejmě opět nadá nic moc dělat, ale přeci jen by mělo. Přijít o tu nádheru vlastního probuzení vnoučete a jeho první slova dědo vstávej, já už nemohu spát a musíme si přečíst tu pohádku z nové knížky. Potom celý den pro sebe – n á d h e r a !!!
Je to nezapomenutelné – krásné – a především zodpovědné.
Jsem velice rád, že toto mohu.
Napsal/a: hartsid
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (1 vyjádření)
Děkuji Vám za pěkný článeček…a hlavně za pohled z té druhé strany (moje maminka se narodila v roce 1944).
Je pravda, že na moje děti má mnohem více času, než měla na mě… a není to tím, že je již v důchodu. Měla velmi dobrou práci (časově)…pracovala jako domovnice.
Možná je to i tím, že už jí nikdo nediktuje podle tabulek co,jak a proč dítě musí. Prostě se řídí podle dětí a taky sama podle sebe.
Přeji Vám ještě spoustu a spoustu krásných chvilek s vnoučaty 🙂