Vánoční vzpomínání

Vánoce jsou zase tady a já se nemohu ubránit vzpomínkám na ty předchozí…

Nejveselejší…
…vánoční oslava proběhla v Číně. Je tam sice nejvýznamnějším svátkem Čínský Nový rok, který se slaví v únoru, ale Amerika zabojovala a vánoční motivy se začínají prosazovat i tady. V roce 2001 jsem narážela na nevkusně vyzdobená obchodní centra ověšená nafukovacími Santy Klausy a umělými vánočními stromečky. Domácností se to ale ještě moc netýkalo. Vánoce byly normálním pracovním dnem, ale moji úžasní spolupracovníci mi chtěli udělat radost a oslavit je se mnou. Pár dní před tím jsme se proto sešli u mě v bytě, kamarádi dokonce dovlekli nějaký jehličnan v květináči, na který jsme navlékli síť se svíčkami a nějaké ozdoby. No, nádhera. Občerstvení jsem připravovala já, takže kromě obvyklých místních pochoutek jsem nachystala chlebíčky a bramboráky. Trošku práce dalo sehnat francouzskou bagetu, ale povedlo se a chlebíčky sklidily obrovský úspěch. V Číně se totiž chleba (většinou sladký) přikusuje k jídlu a namazat něco na něj nikoho nenapadne. Bramboráky tak úspěšné nebyly, jak jsem zjistila, brambory se považují za jídlo pro prasátka, takže placky z nich vzbuzovaly spíše nedůvěru.

Večer probíhal v příjemné atmosféře i bez alkoholu, dokonce jsem zazpívala pár českých koled. Číňané se nejraději baví tím, že hrají karty, tak jsme hráli karty, společenské hry, chystali další chlebíčky a došlo i na rozdávání dárečků. Každý koupil jeden dárek v určité cenové relaci, ty jsme dali pod náš stromeček a na konci večera si je rozlosovali. Co jsem dostala, už nevím, ale na ty lidičky a pohodu nikdy nezapomenu.

Další den jsem cestovala za „ještě jen“ kamarádem do Bostonu. Vánoce sice slavit nechtěl, ale podlehl mým prosbám a na Štedrý den večer jsem koupila v posledním otevřeném květinářství jehličnatou větev za 40 dolarů (která pak dekorovala jeho byt ještě při další návštěvě v září). Uvařila jsem slavnostní večeři a la špagety se zeleninou, kterou jsme si společně vychutnali. (Nebo jsme rozmrazili pizzu?) Druhý den jsme odjeli na výlet do New Yorku. Do paměti se mi vryly trosky Twin Towers a vzkazy lidí na okolním hrazení. (A také šílená ubytovna.)

Silvestr jsem díky časovému posunu trávila v letadle a dospáváním v bytečku. Jen v 7 hodin ráno jsem dle pokynů mé superlativní kamarádky, která mi poslala do Číny balíček prskavek, stála na balkoně, prskala a vzpomínala na všechny blízké. Dokonce jsem v televizi našla nějaký pořad o Praze a prezidentu V. Havlovi, tak jsem byla domovu o něco blíž.

Nejsmutnější…
… Vánoce? Měla bych napsat, že ty, kdy umřela babička, ale necítím to tak. Vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu jsem byla ráda, že už netrpí. Pamatuji si, že jsme se na ni byli podívat v nemocnici a viděla jsem jen dýchající raneček, který už babičku příliš nepřipomínal. O hodinu později nám volali, že už je jí někde jinde líp. Takže ty nejsmutnější? Každé Vánoce, kdy se mí rodiče stihli pohádat kvůli nesmyslům ještě před štědrovečerní večeří. Otec pak jedl sám, co si uvařil, a několik dní se odmítal podívat na stromeček a dárky. Takových večerů bylo bohužel hodně, občas i s repete na Silvestra.

Nejzásadnější…
… rozhodnutí jsme s „už“ přítelem učinili o Vánocích před třemi roky. Tehdy jsem za ním přijela na návštěvu do Mexika. Podařilo se mi tam propašovat krabičku vánočního cukroví, i když jsem byla rozhodnutá, že pokud mi zas americký pes něco vyčmuchá, tak to raději zbodnu, než vyhodím. Opět jsme cestovali, tentokrát po středním Mexiku a Silvestra se rozhodli strávit v Mexiko City v očekávání bujarých oslav na náměstí. Varování kamarádů, že Silvestr se slaví pohromadě s širokou rodinou, jsme nebrali vážně, takže jsme byli moc překvapení, když hlavní náměstí zelo prázdnotou. Skončili jsme na hotelu, přítel sledoval oslavy v televizi a mě se dobře spalo. A to nejdůležitější? Dohodli jsme se na společném životě v Mexiku a plánování založení rodiny.

Nejnáročnější…
… svátky jsem zažívala rok poté doma u rodičů. Dva dny před Štědrým dnem mě tam totiž vysadila sanitka s tím nejvzácnějším uzlíčkem na světě a já netušila, co s ním. Přítel naštěstí dorazil o den později ze Slovenska, tak jsme na naše miminko byli dva. Nemůžu napsat, že jsem si svátky užila, spíš jsem je přežila s Kubíkem u prsu. Proležel u něj celou štědrovečerní pohádku, návštěvu skorotchýně a nedal se odtrhnout ani v noci. Přečetla jsem během kojení spoustu časopisů a knížek a asi po dvou týdnech jsme rezignovali na přání mít dítě bez dudlíka a jeden jsme mu několik dnů nutili, až si ho vzal. Taky byl samý pupínek, protože jsem se na uklidnění cpala, cukrovím, sušenkami a čokoládou. Až když jsem je po dvou měsících vysadila a překonali jsme bojkot kojení, měla jsem to nejkrásnější dítě na světě:-)

Tak čím mě asi překvapí ty letošní Vánoce?

Napsal/a: Sonča