Umím být neviditelná

Rubrika: Trocha nostalgie

neviditelnaKdyž si řeknu slovíčko „poprvé“, tak se mne vybaví spousta situací. Některé vážné, některé veselé, některé zábavné více, některé méně. A jak život plyne, tak těch „poprvé“ stále přibývá.
To, o kterém chci psát, se odehrálo v prosinci 1994. S mým manželem, tehdy přítelem, jsme se znali již nějaký ten pátek, ale toto měla být má první návštěva u nich doma. Jistě si dokážete představit, že nervičky ve mne jen hrály.
Posadila jsem se do autobusu a čekala mne cca 6 hodinová cesta s překročením hranic, protože v té době jsme již byly 2 rozdělené státy Česko a Slovensko. Ale zdrávi došli a já někdy kolem 19. hodiny večerní vystoupila na autobusovém nádraží v nejmenovaném městě. Samozřejmě jsem předpokládala, že na mne bude můj miláček čekat. Nestalo se, nikde jsem ho neviděla a jelikož jsem dívka/žena činu a navíc se mi nechtělo v té tmě a zimě někde čekat, tak jsem nelenila a stopla si taxi. No stopla, ono jich tam stálo více, přeci jen člověk je tvor trochu líný a ne vždy se mu chce někam chodit pěšky, zvlášť, když neví kam, tak tam mají své jisté. Nejprve jsem se zdvořile otázala, zda mohu zaplatit českými korunami a ne slovenskými, vyhověno mi bylo asi na třetí pokus (jejich škoda), a potom již jen nadiktovala adresu, kam jsem se chtěla dostat. Cesta netrvala dlouho, jak jsem později zjistila, nádraží je od domu cca 15 minut chůze. Takže jsem vystoupila, zaplatila v kursu 1:1 a začala se shánět po tom správném čísle popisném a nějakém zvonku. Netvrdím, že mi bylo úplně dobře, ještě teď mám husí kůži. 🙂

Tak jo, jdu na to, řekla jsem si a zmáčla ono hledané tlačítko. Nejprve se nedělo nic, potom se dveře otevřely a já při svých 156 cm a tehdy 42 kg jen zvedala a zakláněla hlavu, abych vůbec poznala, kdože mi to vlastně přišel otevřít, neb ve dveřích stál chlap jak hora. Dnes vím, že má cca 190 cm, cca 100 kg a ještě navíc stál na schůdku. Ten dveřní prostor zcela zaplnil. Přiznám se, že potkat ho někde venku, klidila bych se z dosahu. Ale mé neopostatněné obavy nahradil smích, protože „tchán“ hledal někoho ve své výšce očí a jaksi ho nenapadlo sklopit svůj zrak k zemi. Opravdu bloudil pohledem. Sklonil se až teprve za hlasem. Jak je vidno, tak rozdíl cca 0,5 metru udělá někdy opravdu hodně. 🙂

Po vzájemném představení mi bylo řečeno, že jsem se s „manželem“ musela někde minout a zatímco já si už pěkně užívala teplíčka, tak on dorazil asi za ½ hodiny dosti zmrzlý a ještě ke všemu naštvaný, protože si myslel, že jsem nepřijela. Mobily ještě tak rozšířené nebyly.
Ale vše se vysvětlilo a my se dodnes smějeme tomu, jak jsem byla přehlédnuta jako širé rodné lány a málem zůstala stát na chodníku přede dveřmi, protože holt někdy umím být neviditelná.

Článek na téma týdne Neobvyklá „poprvé“, které bylo vyhlášeno v rámci projektu Pojďme si povídat… pěkně od začátku.

Napsal/a: Julie75

Toto taky stojí za přečtení!

Jak děti naučit jíst zeleninu?

Co vaříte svému miminku? Nejprve maminka zařídí to nejlepší mlíčko, ovšem po pár měsících se objeví otázka, jaké dát

Čtu dál →

Recenze: Můj atlas Česka

Naše zem je plná krásných míst, památek, přírody, různých útvarů. Každý z nás je rád „doma“. Děti to „doma“,

Čtu dál →

[Předškoláci] Matematika s úsměvem

Se začátkem nového školního roku se už i předškolní děti začaly plně věnovat předškoláckým úkolům. Tak proč jim to

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Julie to musel být dobrý šok,takový kus chlapa ve dveřích:-D
    Lussy aspoň se manžel nemusel bát,že mu bráška poleze do zelí:-))
    První setkání s rodinou protějšku bývají někdy fakt mňamka.Já měla největší problém s tím,že jsem jim moc nerozuměla.Mluvili po našimu-to je místní nářečí a všichni se smáli,já nevěděla čemu, než mi to manžel přeložil.No jemu se to zase vrátilo u nás na Hané…

  • Lussy

    Julie,
    díky za článek.
    Je zajímavý, jak si každý vybaví úplně něco jiného pod pojmem neobvyklá poprvé:-)
    A připomněla jsi mi, jak mě manžel přivedl poprvé ukázat domů a jeho tehdy 12 letý bratr mě sjel pohledem a řekl: Hm, pěkná, ale já bych si vybral jinou a odkráčel do pokojíčku…

  • Padmé

    Julie, děkuji za článek, bylo to milé, příjemné a úsměvné počtení.:-)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist