O vitacitu, Sandokanovi, céčkách, digitálkách a lopuchových listech

Vitacit, tričko se Sandokanem, mončičák („cosik“ mezi roztomilým medvídkem a velkou myškou:), céčka, digitálky… ale také vůně:) – sprej značky Fa (fáčko:), reklama – pan Vajíčko, plísňáky (džíny:)…

Nedávno jsem v televizi zahlédla nějaký starší dokument… vůbec nevím, čím se dotyčný snímek zabýval, mě v něm zaujaly velikánské lopuchové listy… Byly tak veliké… jaké si pamatuji jen z mého dětství, kdy jsem se pod ně schovávala, případně používala jako pokrývku hlavy:)… jenže od té doby už uplynulo moře:) let… Je pravda, že se pod lopuchy už neschovávám (ani nenosím na hlavě:)… a to je také (zřejmě:) důvod, proč jsem na lopuchy poslední roky trochu pozapomenula…

Jak píšu:) – je to už moře:) let… zboží v obchodech bylo tenkrát tak nějak podobné… tedy, když se Vám na něj podařilo vystát frontu (případně Vám jej prodavačka tzv. „nechala pod pultem“:) … bylo mi kolem deseti, měla jsem už mokré vlasy, když jsem zjistila, že mi „došel“ šampon. Jmenoval se Susymyl:) Zavolala jsem na mého bratra, aby mi přinesl nový… málo pěnil, takže po prvním spláchnutí vodou, jsem šampon použila hned znovu a pořádně mydlila… a nic… Podrobnějším ohledáním jsem zjistila, že mi bratr podal olej na opalování. Oba obaly byly od sebe k nerozeznání… oba žluté, stejně nenápadné, jen šampon měl navíc nápis, který se rukou lehce smazal… Tenkrát bylo v obchodech všechno tak nějak stejné, uniformní, nenápadné… včetně nelákavých (nic neříkajících) obalů…

Možná Vám „mé“ lopuchové listy nic neříkají:)… a Vy se nemůžete rozpomenout… Tak si zkuste představit něco jiného… večer (až Vám děti a čas dovolí – něco se nemění ani dobou:) se pohodlně usaďte u televize… a až budete chtít zapnout televizi (nebo jen přepnout program:), zapomeňte na to, že existuje nějaký ovladač:), rozbalte si nejnovější hit – disko sušenky:)… a když Vás televize přestane bavit, můžete se začíst do nečtenější rubriky v Mladém světě – „Sally radí“:)… nebo prolistujte ABC, na které vystály Vaše děti frontu… pokud na ně tedy nějaké číslo ve stánku vůbec zbylo (předplatit nejde, to by „ho“ musel někdo nejdřív odhlásit, počet výtisků je zkrátka limitovaný 🙂

Vážně „tenkrát“ nebylo všechno fajn a dobrý (bohužel není ani dnes), ale bylo to mé dětství (včetně umělého ovoce, které bylo na stole v obývacím pokoji snad každé domácnosti:)… Možná ani ty lopuchové listy nebyly tak velké, jak mi dnes připadá, byla jsem zkrátka dítě, prcek:), a to Vám všechno připadá óóóóbrovský.. a možný:)… Také Vám připadá, že se Vám s přibývajícími léty ten náš kalendářní rok nějak zkracuje? Že ten čas hrozně letí?… Vysvětlení je jednoduché – když je Vám pět let, rok je pro Vás celá pětina Vašeho života… no, a když je Vám třeba třicet, tak už „jen“ třicetina… Možná Vám teprve teď dochází, co pro Vašeho pětiletého prcka znamená zpráva o tom, že vánoce budou zase AŽ!! za rok… rok je nekonečnem…

Mimochodem:) – to tričko se Sandokanem mi naši nikdy nekoupili!:):):)

Napsal/a: jaholka