Nerada to přiznávám, ale je to tak. Chybí mi trénink. A proto mám dnes velmi těžký den. Cítím se jako bych měla zapnutého autopilota – základní funkce zachovány jako např. dýchání, jinak mám hlemýždí tempo – levá noha, pravá noha… a můj osobní software ještě nenaběhl, zřejmě potřebuji restartovat…
To byla jízda. 🙂
Těšila jsem se jak malá holka. Celou akci jsem měla organizačně na starosti – od pozvánek, přes společnou večeři až po ubytování. Takže jsem věděla, kdo přijede a z jaké dálky… Jsme totiž z celé republiky, v době, kdy jsem studovala, byly v naší republice pouze dvě školy tohoto druhu, takže jsme parta složená z měst: Chomutov, Most, Teplice, Ústí, Nový Bor, Liberec, Jablonec, Litoměřice, Mělník, Tachov. Připadá mi neuvěřitelné, že je to 20 let, co jsme složili tu naši zkoušku z dospělosti…
Motýlci mi poletovali v bříšku od rána, trochu nervozitou, aby všechno klaplo a trochu nejistotou, jestli všichni ohlášení v pořádku dorazí a jestli je bez problémů poznám…
Překvapili hned zpočátku. Sraz byl v 17 hod. a drtivá většina už byla na místě! Našla jsem je naprosto neomylně podle hluku, resp. podle smíchu, no spíš podle výbuchů smíchu. 🙂
Uvítání bylo velmi milé a příjemné, vrhli se na mě, kluci mě olíbali a holky sevřely v náručí a já doznávám, že jsem se „tetelila“. Byl to krásný okamžik, který byl navždy zasunut do mé paměti. Usadila jsem se, objednala jsem si a rozhlédla se po rozesmátých obličejích – všichni se usmívají, dobře se baví a to je báječné. A vypadají skvěle, několika klukům trochu ubylo lebkovitého porostu, někdo nabral nějaké to „závažíčko“, sem tam „vějířek“ kolem očí, ale jinak jsou úplně stejní. Ani minutu není ticho. Pořád se vypráví… Někdo je duchem na chmelu (a to tedy bylo NĚCO), jiný znovu maturuje, některá právě prožívá porodní bolesti a druhá vede svého potomka poprvé do školky a další právě míří do tanečních… je to opravdu pestrá paleta. A právě dorazil kluků vzor, holek lásky terč a nás všech ochránce a anděl strážný, milovaný třídní! Vrhli jsme se na něj, upřímně a radostně. Asi jsme se opravdu tolik nezměnili, protože nás s naprostou jistotou poznával. Jedním z nejzábavnějších okamžiků celého večera bylo právě jeho vyprávění, náš třídní se rozpovídal. Poprvé se s námi takhle „odvázal“, zjevně vyhodnotil, že už jsme skutečně dospělí a tak se „osmělil“ a pochlubil se svou vlastní dvojkou z chování na gymnáziu, vyhazovem z VŠ kvůli nedostatečným znalostem z matematiky a svou praxí na jazykové škole, kde byl jediným zástupcem silnějšího pohlaví. 🙂
Kolem desáté se ozval „náš“ fotograf, měli jsme a stále máme jednoho výrazného šikulku (on se tím i živí), že nás chce všechny na společné foto a zavelel: „A chci teď hned, dřív než se mi zhulákáte.“ Troufnu si k tomu jeho výroku podotknout, že některé své spolužáky podcenil a některé přecenil, jedna část už měla lesknoucí se očka ve zmíněných 22 hod. a druhá skupinka se k alkoholovému ataku prozatím nepropůjčila… Focení proběhlo za hurónského rachotu, protože jsme nebyli schopní se porovnat, několikrát jsme se museli přesunout do větších prostor, no a když vykřikl: „Všichni k sobě!“ Kluci se začali mačkat na holky jako by nám bylo 17 a že jsme měli už tenkrát ve třídě víc kluků než holek, je na všech fotkách viditelné. Třídní do toho zahučel: „Jsem starý unavený muž, potřebuji to s bleskem a zprava, fotit jenom zprava.“ A tím rozesmál i fotografa…
Nakonec si alkoholu lízli všichni, včetně mé netrénované maličkosti, poněvadž a protože se kluci rozhodli nás poctít rundou a pak ještě jednou… No a pokračování té naší party už není ke zveřejňování, to už je jen pro uchování krásných vzpomínek…
A dnes mám opravdu těžký den. Všechno je v mlze, žaludek se mi houpe jako při námořní plavbě, jakýkoliv zvuk mi rezonuje v hlavě a přes to, co prožívá mé tělo, duše je naplněná nádherným pocitem ze setkání s milými lidmi a faktem, že jsem tuze ráda, že jsem je viděla. To je štěstí, krásný okamžik, jehož otisk mi zůstane v srdci.
Red. pozn.: Do redakce odesláno v pondělí 1.6. 😉
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Frančice, děkuji.
U nás to bylo podobné nebo možná stejné – jednu spolužačku máme těhotnou (v 9. měsíci) a jedna má tříměsíční holčičku a na druhé straně už máme mezi potomky jednoho maturanta (19 let) a protože odmaturoval 1,1,1,1 – dozvěděli jsme se to úplně všichni. :-))))
Krásné, jak článek, tak zážitky. My jsme měli sraz o týden dřív a návrat byl skoro až za svítání. Máme 3 holky vdané mimo republiku a tak se to také snažilo skloubit s jejich pobytem v ČR. Díky za net a na Spolužácích vedeme docela velkou diskusi. Domluvili jsme se na srazu každý rok. Paradoxní je, že někdo byl se svým dítkem již na vyřazení ze SŠ a někdo odbíhal kojit svého drobečka. Bylo to docela srandovní.
Milli, chtěla jsem ještě dodat – také jsme nebyli úplně komplet všichni (celá třída) – chyběla nám jedna těhulka v 9.měsíci, tu jsme omluvili :-))) a dva kluci, kteří se neozývají a nehlásí – chyběli i minulý sraz.
Milli, děkuji.
„Závidět“ není na místě, i když je to v dobrém :-)) Chop se toho a s chutí se do toho „opři“ :-)) Jestli jste se od střední školy neviděly, budete mít co vyprávět…
My jsme celkem „zajetí“ – měli jsme sraz po 5 letech, potom po 10 letech, teď po 20 a domluvili jsme se, že se sejdeme za 5 let znovu. 🙂
Padmé, skvělý srazík. Závidím!! Ze základky jsme si udělali sraz po roku, ale došly jen nějaké holky a dva kluci. Před 5-ti lety jsme měli se základkou sraz znovu a to bylo po 12-ti letech, co jsme opustili školu. Sešlo se nás tedy hodně, ale přesto ne všichni a mrzelo, když jsme slyšeli, že někdo prohlásil, že se základkou na sraz nejde…Ale ostatní, co jsme tam byli, jsme si to užili, později se přemýstili na diskotéku a bavili se až do rána. Se střední jsme sraz neměly, chodily jsme jen holky a žádné se do toho asi nechce, ikdyž nejsme tak rozházené po světě. Už několikrát jsem přišla na ten nápad něco podniknout, ale nevím, jestli mi nechybí organizační schopnosti.
Děkuji Vám za Vaše reakce, příspěvky a pochvaly :-))
Díky moc.
Danasi, vím, do čeho „jdeš“, cítím s tebou a držím palečky, ať to všechno klapne. U nás je pouze jedna spolužačka v USA a „ladila“ jsem termín podle ní (na 30.5.). Naše třída maturovala první týden v červnu, takže nám vyšlo úplně tipťop :-))
Padmé, kamarádko má virtuální. Tak my máme sraz v září. Také po 20 letech a také ho celý organizuji. Dolaďuji přílety spolužáků žijících v zahraničí. Zvláště pak těch z USA a Austrálie. Rozletěli jsme se do všech koutů světa a to doslova. Ještě, že existují ICQ a Skype, protože telefonu bych se asi nedoplatila. Jen ten časový posun a ponocování. Proto ani nemám náladu přes den sedět u PC a komentovat dění na VD.
Máš, Padmé, příjemný styl psaní, realistický, svěží pohled. Také jsem dnes večer článek poslala. Nevím, zda bude otištěn…..
Padmé, krááásný článek… záááávidím tu vaši skvělou partu :))))
My měli sraz jen jednou ze základky a ze střední vůbec – mrzí mě to 🙁 Ale já tyhle organizační schopnosti nemám – a aspoň s některými spolužáky ze základky o sobě minimálně víme.
Tak doufám, že dnes už se žaludek ustálil na své obvyklé hladině ;))
Dávám 5 bodíků 🙂
Padmé,moc krásné…je to super se takhle sejít a zavzpomínat…ach jo,ten čas,ale letí co? Ještě,že zůstáváme stále stejní.
Padmé, moc krásné. Dávám za 5 🙂
Padmé, to je úúúžasné! 🙂 Před časem jsme také měli sraz. Ze školy jsme ale jen pár let, takže zatím se toho příliš nestalo. Tiše ti závidím a přeji krásnou atmosféru a děkuji, že ses s námi o svůj zážitek podělila. Vykouzlila´s mi na tváři úsměv. 🙂
Padmé, moc pěkně napsané…
Já byla na svém prvním a zatím posledním srazu ze základky před 3 lety a tušila jsem, že jsem těhotná, takže krušné ráno ani náhodou nehrozilo 🙂 ale bylo to dost v začátku, takže jsem si to tajmenství nechávala pro sebe 🙂 Každopádně někteří kluci měli oči navrch hlavy, měla jsem pár kilo dole a prsa dva obrovské nafouklé balóny… 🙂
A ze SŠ máme srazy vcelku často, ale jsme třída samých holek, takže vždycky jen babinec 🙂
Padmé, moc hezky jsi to napsala. Taky mám tyto akce ráda. Ze střední se scházíme skoro každý rok, povětšinou organizátorem jsem já, jak jinak 😀 U nás to ale není takový problém. Absolutní většina z nás bydlí v Jablonci či Liberci a přilehlém okolí. Posledně to byl bowlingový turnaj 🙂
Ze základky je to horší, tam jsme se sešli naposledy po deseti letech. Nyní se plánuje další srazík, ale na netových spolužácích se nás prozatím sešla jen hrstka. Jsme hodně rozházení po ČR i v zahraničí, takže to bude asi oříšek.
S tím poznáváním se přiznávám jsem měla problém při tom setkání ze ZŠ. Většina se moc nezměnila, ale byl tam jeden človík, kterého jsem neměla fakt kam zařadit. Když jsem se dopátrala, nemohla jsem uvěřit 🙂 Z drobného klučíka, který měl vrabčí hnízdo na hlavě a při chůzi poskakoval jak na pérkách, se stal vysoký mladý muž, vůbec nepodobný tomu chlapci :-))))
Další človík, který mi utkvěl v paměti tím, že se po vysvědčení chtěl zapíchnout plastovými dětskými nůžkami, je dnes inženýr. Jo jo člověk je zajímavý tvor.
Jinak je zajímavé pozorovat, jak se komu plní či neplní sny z dětství nebo dospívání. Někteří lidé překvapí, jiní životem jen tak proplouvají.
Bohužel, i když nám je nyní všem okolo třiceti, tak někteří už nejsou mezi námi. Ať už je to ze ZŠ nebo SŠ. Tito lidé nám už budou navždy chybět u stolu. Vždy za ně zapalujeme svíčku 🙁
Opět krásný článek,je vidět,že někdo má psaní dáno:-)Úplně živě si vás všechny dovedu představit:-))
ahojky,hezká vzpomínka.Mohla bych se zeptat,jaká to byla škola? jsem zvědavá papapa
Padmé, krásný článek. V Září jdu i já na třídní sraz po 20-ti letech a po přečtění tvého článku jsme se začala mnohem víc těšit. Museli jste být na škole dobrá parta 🙂 .
Mobile Sliding Menu