Nejen Popelčina macecha je slavná

Den před chystaným výletem mě líbla múza a legendě o známé propasti jsem dala baladický kabátek. Nejste-li příznivci balad, mám pro vás alespoň tip na strávení volna v přírodě dle svých časových možností…

V jihomoravském kraji je jistě mnoho přírodních skvostů. Turisty velmi vyhledávaným místem je propast Macocha. Sama jsem při našem rodinném výletu neslyšela slovo česky. Promluvili na nás – i když celkem marně – Angličané, dále Slovenka, která se chtěla bavit o dětech. Zaslechli jsme také hojně maďarštinu. Zklamáním je pro mnohé turisty vybírání poplatku za pohled z Horního můstku. Sice jde o dvacetikorunu, ale při různých výletech se již setkávám spíš s jednorázovým vstupem a poplatky za WC, parkovné apod. už vás nepřekvapí. Slovenská výprava se nad tímto opravdu velmi podivovala a průvodkyně jen pronesla „No, nás varovali, že sa tu vybírá za všetko“. Nebyli jediní.  I párek starších manželů poslal metr za šňůru kuknout přes zábradlí jen vnoučata. Jen podotknu, že nejvíce krásy stejně spatříte z neplaceného, Dolního můstku.

Je to škoda, protože celá tato oblast od propasti až po skvostné jeskyně je opravdu nádherná. Ovšem mezilidské spory o vlastnictví pozemku jsou vskutku všude, tyto přírodní lákadla nevyjímaje. Nebojte se, dále o těchto žabomyších válkách psát nebudu. Mám malého syna a tak jsme se vypravili „jen“ k Macoše a jeskyně si necháme, až bude mít maličký více rozumu. Procházka a záběr na nohy to byl slušný. Syn se tam proběhl a schody od Dolního můstku zpět k Hornímu celé svými skoro dvouletými nožkami vyšlapal. Tento cíl cesty je vhodný jak pro vyplnění hodinky-dvou, tak i třeba celého dne.

Chcete se dozvědět nějaké přírodní poznatky o Macoše? Pak ji budete muset navštívit, nebo si o ni přečíst v knihách. Já se s vámi chci podělit o pravdivou legendu, která dala propasti název.

 

Šťastný otec, šťastná matička,

dočkali se zlatíčka.

Narodil se jim synek,

jmenovali ho Martínek.

Náhle matka stonala,

chřadla, a jednoho dne skonala.

Rok se s rokem sešel,

hospodář macechu synovi našel.

Chalupa vzkvétala, veselo bylo,

jen Martin u macechy nenašel milo.

Otec tajně Martinovi přilepšoval,

macechy se nedovoloval.

Syna hospodáři macecha povila,

ovšem podíl na chalupě si tím nezajistila.

 

Hospodář Martina miloval

a jediným dědicem jej zůstavoval.

Na trh mladší synek jede,

koně otec pomalu vede.

Macecha mezi tím sbírá plody lesní

a Martin vedle ní po matce teskní.

Před jejich zděšenými zraky,

stáhly se tmavé mraky.

Rokle hluboká jak brána do pekla,

v maceší hlavě otřesný nápad upekla.

„ Hle to červené jahodí!

otcovi chuti velmi lahodí!

Běž Martínku, nemusíš se bát,

budu tě držet, na skály pevně stát!“

Macecha třese se, v očích slzy,

ví, že zlobu svou ukončí brzy.

Pevně se macecha drží skály,

chlapcovo rameno ji v dlani pálí.

Ani chvilku neváhá,

a chlapci do rokle pomáhá.

Strčila do něj silou zla

a ve své vlastní pasti uvízla.

Martinův nářek macechu straší,

macecha útěkem divokou zvěř plaší.

„Co se to stalo? Co jsem to provedla?“

Macechu myšlenka z výčitek zpět k roklině přivedla.

Nehledíc okolo, nehledíc zpět,

skočila hned.

Sousedé s otcem v čele,

hledají je odpoledne celé.

Náhle slyší nářek Martina

tam, co je ta roklina.

Život jeho zachránila

větev, co ze skály čněla.

 

Macecha svým plánům podlehla,

a na dno rokliny dolehla.

Na keři ve větru jen vlál

šátek, co dříve ji hřál.