Můj dědeček

Rubrika: Od srdce i od plic, Trocha nostalgie

Svých dědečků jsem si moc neužila. Tatínek mého táty zemřel mladý, mému tátovi bylo 11 let, takže jsem ho ani nemohla poznat. Druhý dědeček – tatínek mamky – zemřel o Vánocích v roce 2004.

Babička zemřela už v 61 letech a tak děda 15 let žil sám, 200 km od nás. Naštěstí ve stejné vesnici žije i jeho nejmladší syn s rodinou, a tak úplně osamocený nebyl.

Jako malá jsem dědu vídavala jen jednou za rok – jezdili jsme k dědovi a babičce na týden na prázdniny celá rodina. Když mi bylo 7 let, domluvila se máma s babičkou, že v létě už přijedu sama, že jsem velká holka. Ale babička pak náhle zemřela a bylo to naopak. Děda přijel k nám. 2 měsíce bydlel u nás a 2 měsíce u tety, své druhé dcery.

Pamamatuju si, jak se mi to hrozně líbilo. Musela jsem se ráno vypravovat sama do školy, a když jsem přišla ze školy, byla jsem tam zase sama a čekala na mámu, až přijede z práce. A teď jsem tam měla dědu! Hned jak jsem přišla ze školy, udělala jsem si úkoly a chtěla jsem, aby mi je podepsal. Měl nádherný rukopis, písmo jako malované, ještě stará škola. Pyšně jsem pak říkala paní učitelce, která se mě ptala, co to je za jméno, že mi to podepsal děda, který u nás teď bydlí.

Jednou mi děda připravil nezapomenutelný zážitek. Jeli jsme se projet na kole, ale protože děda byl celý život nemocný se srdcem a s páteří (měl hrb), tak jsme museli zastavit, aby si odpočinul. Povídali jsme si a on mezi řečí prohodil: „No, to bylo ještě v době, když byla tvoje máma poprvý vdaná.“ Já vytřeštila oči – jak vdaná? A děda, vidím ho jako dnes: „No nazdar, to jsem něco prokec, ona ti to máma vysvětlí.“ Mamča mi pak řekla, že než si našla tátu, byla 7 let vdaná, ale protože se jim nedařilo mít děti, rozvedli se a pak si teprve vzala mého tátu a brzy jsem se jim narodila já. Byla z toho špatná, pomalu jako by mi říkala, že jsem adoptovaná, přitom o nic nešlo, brala jsem to jen jako novinku. Pak jsme za dědou zase každý rok jezdili s našima na prázdniny, když jsem byla větší, tak jen se sestřenicí.

Když jsem začala chodit se svým manželem, musela jsem ho dědovi jet představit. Manžel má čuch na lidi, tak mi hned řekl: „Děda je pěkný šprýmař, vidím to na něm.“ Pak se chtěl oholit a děda hned ochotně, že mu půjčí svůj úžasný holicí strojek. Manželovi ten stroj začal rvát vousy, manžel tvář celou rudou, vzdal to, oholil se svým a pak šel za dědou a říká: „Mě ten strojek moc úžasný nepřipadá, podívejte se, jak vypadám.“ A děda bezelstně: „No, on je to takovej sovětskej křáp, leží mi tu už 20 let.“

Na Vánoce 2004 bylo dědovi přes 85 let. Moji mamču napadlo, že by mu k Vánocům koupila mobil. Nejdřív se bála, jestli to bude děda umět, ale pořád měla nějaké tušení, že prý kdyby se něco stalo, že si děda ani sanitku nezavolá a tak mu ho koupila. Děda byl nadšený, strejda mu mobil zprovoznil a děda mámě hned zavolal a moc děkoval, jen se divil, že kredit je hned pryč, pořád si chtěl s každým vyprávět. 25. 12. volala teta, že děda měl v noci slabý infarkt, ještě že měl mobil, zavolal jí a ona hned sanitku. Druhý den v nemocnici měl druhý infarkt a 30. 12. volala teta, že děda nežije, že měl v noci třetí, silný infarkt. Od té doby nemám ráda Silvestra.

Za tetou a strejdou každý rok jezdíme a vždy se jdeme projít kolem obecního domu, kde děda bydlel. Nedá mi to a vejdu dovnitř na společnou chodbu a vrátím se o 25 let zpátky. Cítím tu vlhkost, vidím prošlapané schody a vybavuje se mi i vůně, která byla cítit, když se vešlo dědovi do bytu – jeho kolínská.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Vánoční pisatelská soutěž 2012, do které se můžete zapojit i vy. Stačí do 28. 12. 2012 včetně poslat svůj článek na suodal@vasedeti.cz a tím se zařadíte do soutěže o zajímavé ceny.

Napsal/a: Lussy

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • ABA

    Pěkný vzpomínací článeček..I to patří k Vánocům – člověk vzpomíná na ty, kteří tu už nejsou.
    Já měla také dvoje smutné – na Štědrý den, když mi bylo kolem 7 roků, táta místo aby babičku přivezl k nám, tak ji vezl rovnou do nemocnice – měla po mrtvici:(. Z toho se vykřesala, ale když mi bylo osmnáct, tak zemřela těsně po Vánocích a na Silvestra měla pohřeb. Byl to smutný Silvestr…
    Dědu jsem měla také jen jednoho a přestože měl své mouchy, v mých očích byl dokonalý 🙂
    To už je pryč a moje děti teď mají také jen jednoho dědu – mého tátu- a já doufám, že tu s námi pobude ještě dlouho!

  • Jovanka

    Lussy, krásné čtení, děkuji.
    Já bohužel jednoho dědečka taky nepoznala a druhý zemřel – taky na třetí infarkt – když mi bylo pět. Babičky už taky nemám. Ale na tu jednu vzpomínám pořád, chybí mi moc.
    Holčičky mají od manžela oba prarodiče, ode mě už jen dědečka, který naštěstí s námi bydlívá, tak jako ten Tvůj. Holky ho milují a nedovedu si (a hlavně nechci!) představit, co bude, až tady nebude….

  • Lussy,tvůj článek je moc krásně napsanej,četla jsem ho se zatajeným dechem a ukápnutýma slzama..díky tobě jsem se i já takhle vrátila do svýho dětství,kdy jsem si vzpoměla na vůni kolínské svýho dědy,na byt,kde jsem trávila prázdniny a víkendy(naštěstí jsem si jednoho (dědy i babičky+prababičky)-bydleli spolu v jednom bytě užila hodně,od mamky jsem si užila jen babičku,děda umřel když mi bylo 12let..ale i u nich jsem trávila prázdniny-na vesnici a moc se mi tam líbilo..tyhle vzpomínky nám nikdo nevezme..musím to ukončit,ještě teď mi tečou slzy,na psaní ani nevidím 🙂

  • Připomíná mi to mého dědu, jen nebydlí daleko, ale přímo s námi.

  • Peprmintka
    Peprmintka

    Moc pěkný článek 🙂

  • Lien

    nádherný článek, krásné prožitky

  • Lussy moc krásný článek :-)je zajímavé,že ač někoho vídáme jen párkrát do roka,tak zůstanou střípky vzpomínek a pod kůži se vryje vůně onoho dotyčného.

  • bamiska

    lussy krásné čtení…silné zážitky….já je mám také tak spojené s dědou a babičkou….ta generace asi byla naprosto úžasná….

  • zzabicka

    Mám z toho husí kůži. Krásné 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist