Když Petra nadhodila téma – První pohled – samozřejmě mi do hlavy hned naběhla krásná vzpomínka, na ten nejbáječnější a nejúžasnější první pohled z očka do očka při narození mých holčiček.
Budu psát ale o jiném pohledu.
Není to tak dávno, co jsem musela během 2 let podstoupit celkem 5 operací v celkové narkóze. A jelikož jsem zatím neměla žádné zkušenosti, velmi jsem se toho obávala. Na klidu mi nepřidávaly kamarádky, které ochotně vyprávěly, zaručeně pravdivé příběhy, z operačních sálů. Takže jsem si vyslechla, jak se jeden pán probudil uprostřed operace, jak druhý pán nemohl usnout a další paní se naopak nemohla probudit.
Nastal den D a já, ani nevím jak, jsem se ocitla na sále. Vše probíhalo hladce a i sestřičky byly milé, když se jim napoprvé nepovedlo napíchnout žílu, dokonce se i omluvily. A v ten moment se mi nad hlavou objevil obličej. Byl to anesteziolog. Nutno dodat, že mladý, sympatický a pohledný. Představil se a začal mi vysvětlovat, co se bude konat. Pohled ze spodu, když ležíte a druhou osobu vidíte obráceně, byl i tak dost zajímavý. Pan doktor tedy klidným hlasem pravil: „Paní, …ová, nyní ucítíte teplo a pak budete v klidu spát… BUCH. Dál nevím, už jsem neslyšela vůbec nic.
A nejednou jsem opět z dálky zaslechla ten příjemný hlas, který mě vítal ze spánku. Snažila jsem se dobře poslouchat, šlo to těžko, ale přeci jen jsem otázku zaslechla. „Paní …ová, vidíte mě? A znovu. Paní …ová vidíte mě? Otevřu jedno oko, druhé, koukám, hledám, ale nevidím vůbec nic. Jen mlhu. Slyším opět stejnou otázku, ale odpovědět nemůžu a ani kývnout na znamení, že jsem tu, nelze.
Uběhlo ještě pár sekund a už je to tu. Ten milý obličej anesteziologa konečně vidím! Ale co to? On je tu třikrát? Zaostřuji, opravdu se usilovně snažím, mrkám, kulím oči a stále vidím tři totožné obličeje. Pokusím se tedy aspoň o slůvko a hle, jde to.
Vypálím ze sebe: „Třikrát.“
Lékař nechápe, hned ale vysvětluji: „Vidím vás třikrát.“
On: „ Tak to je skvělé a kolik mám očí?“
Přemýšlím, proč mi pokládá takovou hloupou otázku a bez myšlení vyhrknu: „Dvě“.
A nelžu. Už se mi povedlo neposlušné oko zastavit, ustálit a nade mnou se sklání pouze jeden člověk. Jehož oči jsou opravdu krásné, modré a veselé. Tak to je ten můj první pohled. Pana doktora jsem od té doby nikdy nepotkala, ale jsem si jistá, že ty jeho oči bych poznala kdykoliv, kdekoliv a třeba i o půlnoci v černočerné tmě.
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Peťko, krásně napsané… Úplně ty jeho oči vidím… 😉
A připomněla jsi mi jednoho patologa, který ač ve zralém věku, taky chlap s nádhernýma očima a neskutečně hlubokým pohledem… A vidím to jak dnes, jak ty jeho oči vystupují z roušky a čapky a v ruce, jen kousek od obličeje, třímá lidské srdce, na kterém se zaujetím ukazuje infarkt… Byl to velmi zvláštní pohled a rozporuplné pocity…
Holky, moc děkuji! 🙂
Virenko, při psaní článku jsem docela přemýšlela, jak dobře a výstižně popsat pocit koukání se na obličej, který se na tebe dívá obráceně. Ty jsi to vystihla naprosto přesně, toto slovní spojení by mě nenapadlo. Obličej v protisměru – pěkné. 🙂
Ivčo, oni jsou sálové sestřičky na podobné probouzení asi zvyklé, ale i tak se musela určitě dobře pobavit, když jsi ji prosila o chvilku spánku navrch. 🙂
Je to pravdu zvláštní pocit, kdo nezažil, těžko pochopí. A je zajímavé, že jsem se pak po probuzení cítila ohromně fit a vyspale. Až tak, že jsem následující dny neměla potřebu spánku téměř žádnou.
No jo, není nad pohledné anesteziology. 🙂
Krásně napsáno, pobavila jsem se. Hlavně to 3x.
jo moc hezky napsaný… :-), v narkoze jsem nikdy nebyla a doufám, že ani nebudu, ale koukat do modrých očí.. to bych brala 🙂
Petko, moc se mi to líbilo……takový pohled do modrých očí by uchvátil i mě:-)
Peťko, hezký článeček:-) Taky mám podobný zážitek, před třemi lety, a taky to byl anesteziolog, ale byl starší, ale velice příjemný člověk, vím, že měl husté černé vlasy:-)
A pak ještě si pamatuji, ale to už je dávno, bylo mi tak 25 let, ale to si dodneška pamatuju jen sestřičku, která mě „otloukávala“ tváře a pořád opakovala „Paní, jak se jmenujete..“ a já jí na to odpovídám „ještě chvíli mami…“ Jo, jo, co dokáže udělat narkoza:-)Myslela jsem si asi, že mě budí máma do školy nebo co:-)
Peťko, dobře, že jsi napsala, nedivím se, že si to tak dobře pamatuješ. Jako dospělá jsem narkózu nezažila, musí to být opravdu zvláštní pohled – obličej v protisměru 🙂
Moc děkuji za reakce. Váhala jsem, zda napsat článek na toto téma. 🙂
Peťko, moc pěkný článek, mám z něj takovou nějakou dobrou náladu, tak ti chci poděkovat.
Moc hezky napsané. Neumím si představit ty následné noční můry, kdyby tě probouzel někdo ošklivější:-))
Peťko, pěkné 🙂 Taky se nedivím, že je pro tebe tenhle první pohled důležitý.
Peťko jsem ráda,že vše dobře dopadlo a věřím,že ty oči si budeš pamatovat pořád:-)
Mobile Sliding Menu