„Heřmánek – středně vzrostlá jednoletá léčivá bylina, jejíž květy mají široké využití v lékařství i kosmetice…“ tolik stručně z herbáře. Květinek se žlutým terčíkem a bílými okvětními plátky najdeme ve volné přírodě několik – sedmikrásky, kopretiny, plevely… ale jen jedna voní tak krásně a něžně… heřmánek…
Jako jedna z prvních vzpomínek mi na povrch vypluje chalupa. Stará chalupa s maštalí přestavěnou na dílnu a splachovací WC, se starou stodolou, v níž visely na stěně pily srovnané podle velikosti… a do které jsem se jako prcek dost bála chodit… ale tak hezky bála, znáte to, hrozně mě to tam lákalo právě proto, abych se na ty širokoústé příšery s posvátnou bázní dívala…. Měl je tam pověšené strýc, truhlář-amatér, moc šikovný a zlatý človíček. Chalupu si koupili s tetou, nádherně ji opravili a my tam trávili každé prázdniny až do mých 8 let, kdy ji prodali.
K chalupě patřila obrovská zahrada s protékajícím potůčkem, rybízovým sadem, malinovou „plantáží“, pískovištěm a strýcovou dílnou, babiččinou zeleninovou zahrádkou, kde rostl ten nejlepší hrášek na světě. Byla opravdu veliká a oni už na ni nestačili… ale to hlavní: chalupa byla v Nových HEŘMINOVECH (odjakživa z toho názvu cítím vůni heřmánku) a stála skoro na konci vesnice. Za ní už byla jen polní cesta a velká HEŘMÁNKOVÁ louka. Dodnes, když ucítím vůni heřmánku, kombinaci vůně čaje a čerstvého másla nebo starého dřeva, vzpomenu si právě na tuhle chalupu a byť jsem tam nebyla osmadvacet let, ještě se mi o ní občas zdává…
HEŘMAN z Altshausenu – postava německé historie, kterou dnes zná asi málokdo. Středověký šlechtic, jehož jako dítě uvrhne obrna na invalidní vozík, se stává jednou z nejdůležitějších postav kláštera v Reichenau, kam vstupuje jako mnich. Je autorem známé modlitby „Zdrávas Královno“ (Salve Regina), je autorem notového přepisu gregoriánského chorálu a ve své době byl velkým učencem – nebyla mu cizí hudba, matematika, astronomie… malý ubohý muž s velkou myslí a srdcem, a něžným jménem HEŘMAN.
Ovšem toto jméno jsem se svému synovi dát neodvážila, byť se mi velmi líbí… ta představa, že mu říkám „Heřmánku“.
Další variace? Heřmánkové – neboli kamilkové mýdlo, kterým mě maminka myla, miminka vonící po heřmánkové koupeli, heřmánková víla z pohádky a chudák Krtek hledající léčivou kytku pro kamarádku myšku v celém světě, aby ji nakonec našel doma za krtincem… není to trochu problém nás všech? 😉
… a hlavně veliká něha ukrytá v tomto voňavém kvítečku… heřmánek 🙂
Článek byl zařazen do soutěže Napište o bylinkách a vyhrajte Bylinky pro děti a maminky, do které můžete až do konce března 2009 poslat svůj příspěvek i vy.
Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství Grada Publishing.
Napsal/a: Ájík
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
Jarmilko, děkuji 🙂
Opraveno.
🙂
Tak – všimla jsem si, že mám v článku chybu…. stydím se a omlouvám :/ – Heřman z Altshausenu není autorem modlitby Zdrávas Maria, ale Zdrávas Královno – Salve Regina … takže všem znalým se omlouvám 🙂
A k té návštěvě – stále přemýšlím, ale – už jsme si s manžou vyhledali autobus a vzhledem k tomu, že kluci tam byli před 3 lety na táboře a moc se jim tam líbilo, reagovali docela nadšeně, že by se tam jeli podívat…. tak si asi uděláme výlet.
Bylinkářko (nějak mám problém říkat ti „babko“ :))) ) – i z toho důvodu jsem tam moc jet nechtěla, ale brácha tam byl asi před 10 lety a prý dobré… no, uvidíme…
Však já dám vědět nebo bych pak napsala pidi článeček, jak to dopadlo – pokud se tam tedy rozjedem 🙂
Ájíku, já heřmánek taky miluju a nedám na něj dopustit, ale nevím, nevím , na tu chalupu už bych se dívat nejezdila, třeba by tě to zklamalo. A bylo by po vůni a po heřmánku ;-(
Já to takhle s jedním místem z dětství udělala a pak mi bylo do pláče, takže to ještě zvaž. Já jsem pro – uchovat si vzpomínky tak, jak byly.
To je hezké počteníčko. Heřmánek je podle mých zkušeností u nás v rodině hodně dobrá záležitost a vyléčí toho víc, než všechny mastičky od lékařů – u mých synů určitě. Doktorka dávala mastičky, měnila a mámu napadlo vzít na to heřmánek- no a bylo po opruzeninách, po nehojících se kolenech, loktech a dalších podobných záležitostech.
Holky, dík 🙂
Padmé, tak vidím, že i dnes se ještě nějaký Heřman najde… fakt krásné jméno.
babofko… no, nějak mě to asi nenapadlo… ale možná to napravím 🙂 Fakt je zvláštní, že o některých místech se mi nezdá, co odtud vypadnu, ale tahle chalupa se v různých obměnách vrací….
Děkuji vám moc :))) – potěšilo mě to 🙂
Moc hezky jsi to napsala, uplně se v té dílně a na louce vidím..
Ájíku, krásně napsané… Jen se divím, že ses nikdy nevypravila jen tak, na výlet, podívat se na tu chalupu dnes… Co? 😉
Ájíku, to je poezie 🙂 Moc hezky jsi to napsala.
Je to jako pohlazení – něžné.
Jinak souhlasím – heřmánek krásně voní a kombinace vůní: heřmánek, čaj a dřevo – to mi mluvíš z duše, je to jedním slovem „nádhera“.
A k tomu jménu – se mnou na základní škole do třídy chodil Heřman, byl to bezvadný a chytrý kluk, kluci mu říkali „Herdo“ a byl všeobecně velmi oblíbený 🙂
Mobile Sliding Menu