Letošní rok byl pro mě významný tím, že jsme poprvé byli s vnukem na dovolené, měl sice 14 měsíců, ale jeho rozzářená očka při návštěvě v ZOO nám byla odměnou, že se mu stále věnujeme, snažíme se do něj vložit všechno, co je pro život důležité.
Nevadí, že je zatím ještě malý a některé věci ještě nevnímá tak, jak by měl. Poprvé byl s námi na obědě v restauraci, sice ještě sám neuměl používat lžíci, ale prostředí pro něj bylo jiné a choval se při jídle jinak, než doma. Necestoval jen autem, jak je zvyklý s rodiči, ale jezdil vlakem a autobusem a tramvají a používal i svoje nohy. Někdy jsme se divili, kolik toho ušel. Každý den jsme byli s manželem víc vyčerpaní než náš vnuk.
Další událostí bylo, že jsme s manželem oslavili 30. výročí naší svatby a mohli jsme s hrdostí konstatovat, že jsme těmito léty prošli bez velkých potíží a hádek a i po těchto letech můžeme konstatovat, že se máme stále rádi a jsme jeden druhému oporou. Přála bych si, aby další roky byly aspoň takové jako byl ten letošní a nepřihodilo se nic špatného. To nepřeju jen sobě a své rodině, ale všem lidem a hlavně dětem, aby měly radostný život a nemusely trpět tím, že dospělí se přestanou mít rádi.
Napsal/a: komik1955
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Moc hezké ohlédnutí, děkuji za článek i za fotky, malý je kouzelný :-).
Pro našeho syna byl také obrovský zážitek, když jel s babičkou a dědečkem poprvé vlakem. Nevím, kdo si to víc užíval, jestli prarodiče nebo vnoučátko :-). Každopádně je to hezké a mělo by to tak být.
Moc pěkné, přála bych si, abych po 30letech manželství mohla napsat obdobný článek 🙂