Macek, Macík Macíček……

Rubrika: Trocha nostalgie

1291261_cat_faceMůj příběh začíná před asi 25 lety. Já tehdy asi coby 3-letá slečinka dostala dárek, maličkého kocourka, celého černého. Také se nám v té době – teda našim – narodilo miminko…

Naši bydleli v rodinném domečku, společně s babi a dědou, takže kocourka přivítali s radostí. Kocourek dlouho neměl žádné jméno, ale posléze, když jsme zjistili, že má nejraději Sunar, který dojídal s velkou baštou po miminku a tloustl tak, dostal jméno MACEK.
Macek byl kocour jak se patří. Chodil pyšně a byla z něj naše výsost, která s oblibou lehávala pod kamnama, kde bylo největší teploučko. Ale „gaučák“ nebyl, to ne.
Jeho dalším oblíbeným místem k ležení byl kočárek, zahříval miminko a byl opravdu velice opatrný, aby děťátkovi neublížil.

Jasně, spousta z vás si řekne: Ježiši! Kočka s miminkem, vždyť bude alergické, nebo ji kocour drápne, ublíží. Ale ne. Macek to považoval za svou čest miminko hlídat a nikdy v životě by neublížil.

Nejraději chodil oknem, vždycky tlapkou zaťukal na okno a bylo mu otevřeno.
Já tedy nevím, kdo přišel na tu písničku: Kočka leze dírou, pes oknem….., protože jsem ještě neviděla, aby pes lezl oknem a kočka dírou. To spíše pes chodí dveřmi a kočka oknem. 🙂
Já už jsem na něj jako dítě samozřejmě čekala. Musela jsem přece zjistit, jak fungují oči, jestli slyší, když má ucpané uši, jestli bolí tahání za ocas, a jiné příšernosti, za které se mu omlouvám.
Kolikrát chudák držel a kroutil se bolestí, ale neublížil. Věděl, že nesmí ublížit. Jednou jedinkrát bolestí vystrčil drápky a dostal vyhubováno a byl chudák bez Sunaru.
Snad mě omlouvá jen to, že jako 3-letá jsem nevěděla, že to může také bolet. A co jsem se ho natahala, kolikrát vozila v autíčku, houpala na houpačce……. Při vzpomínce na Macíčka mi vždycky vyhrknou do očí slzy.

Pak ale jsme se museli stěhovat. Naši dostali nový byt – v paneláku, v 8. patře, takže Macka jsme museli nechat u „babi a dědy“.
Kolikrát prý babička slyšela ťukání na okno, kolikrát slyšela usedavý mňaukot – no spíše dětský pláč. A kolikrát také chystala mléko a zvala Macíčka dovnitř. Ten jednou seskočil, napil se, podíval se kolem a šel smutně pryč. Kolikrát ho brala k sobě do kuchyně a chystala znovu a znovu jeho pelíšek, Macek vždycky utekl a čekal na nás u okna. Jednou už nepřišel vůbec.

Naši mi od té doby neřeknou jinak než Macku, a dnes?
Má tříletá dcerka má slíbené malé koťátko – celé černé a já už vím, že mu budu říkat Macku, ať si každý myslí, co chce. Mimochodem, prý to je kocourek. 🙂

Napsal/a: biovirus

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Moc hezkej článek, ale trochu smutnej…

  • Tak nevím, jestli ve mně pracují hormony nebo jestli se každej tak dojímá, ale já jsem nad tvým článkem normálně uronila slzu! Mám strašně ráda zvířata, hlavně psy a kočky a úplně jsem si představovala tu tlapičku, jak ťuká na to okno a hledá vás. No hrůza :-)). Moc se mi tvůj článek líbil! A co se týče těch zvířat u miminek, tak já se držím názoru, že dítě, které je od malinkata zvyklé na blízkost domácího zvířete, má větší obranyschopnost. Nevím, jestli to teda není nesmysl, kdysi mi to někdo řekl a já se toho alibisticky držím, protože máme psa, který našemu Vojtovi olízl obličej hned po příjezdu z porodnice :-)))) (což tedy záměr nebyl)
    P.S: U babičky jsme měli vždycky kočku nebo kocoura a jmenovali se buď Macek nebo Micka.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist