Jak jsme začínali…

4.6.2006

Sepy

462798_couple_4 Bylo mi 18, měla jsem po maturitě a po půl roce jsem ukončila studium-nestudium na výšce v Českých Budějovicích a vrátila se domů…

Jindra měl pro mě překvapení. Od jednoho kolegy z práce sehnal podnájem. Těšili jsme se, že budeme bydlet spolu, sami. Že už nebudeme přespávat namáčklí na jedné posteli a vedle nás nebude chrápat moje mladší ségra a po ránu nám nevběhne do ložnice maminka, bez zaklepání a s otázkou, co si dáme k snídani. Konečně budeme mít soukromí!

No, rodičům se to moc nelíbilo. Že prý spolu chodíme krátce a že ještě budeme prstíčkem škrábat, abysme se mohli vrátit domů. Hlavně Jindrovo maminka dost těžce nesla, že jsem jí ukradla synáčka. Možná to taky znáte, ale to je na jiné vyprávění Uznávám, že půl roku chození není nějaká dlouhá doba, ale někdy spolu lidičky chodí třeba 10 let a pak když se sestěhují, tak zjistí, že jim to neklape, že spolu neumí vyjít, že si lezou na nervy. Tak proč to nezkusit a mít jasno hned ze začátku? Nenechali jsme se znejistět a nastěhovali se do bytečku 2+0.
Neměli jsme téměř nic. Já si do bytu hrdě nesla fíkus a čínskou růži, oblíbené knížky, pár kousků oblečení, 2 talíře, nějaký ten hrneček a příbory. Jindra na tom byl o chloupek líp, kromě oblečení, knížek, 2 hrnců, nafukovacího dvojlehátka a 2 spacáků, donesl do našeho hnízdečka i vlastní televizi. K tomu jsme v supermarketu nakoupili 2 igelitky základních potravin a čistících přípravků a začali jsme hospodařit…
Večer jsme usínali na nafukovacím dvojlehátku, přikrytí spacáky, a ráno se budili se zvrácenými přeleženými krky, protože se vyfukovaly podhlavníky.

Prádlo jsme vozili prát a žehlit na střídačku k rodičům a Jindrovo ségře, ale když mi jednoho dne skorotchýně zničila tričko a kalhoty, řekla jsem dost a koupili jsme si na splátky naší první pračku.
První měsíc nám jako prozatimní „lednice“ posloužila nezařízená ložnice. Byl prosinec, venku -20°C, takže jsme měli otevřené onko a potraviny rozložené na parapetu. „Lednice“ fungovala skvěle, až na to, že jsem se jednoho dne probudila s opravdu nesnesitelnou bolestí v kříži, zánětem ledvin. Je to opravdu bolestivé onemocnění. Takže okno v ložnici se zavřelo a Jindra koupil lednici, tentokrát opravdickou, za pár korun v bazaru.
Jako třetí přišel na řadu vysavač. Ono bydlet v bytě, kde vysáváte jednou za měsíc, protože jste odkázáni na to, jestli vám někdo ten vysavač půjčí, to není nic moc. A zametáním všechen ten prach a drobky z koberce nedostanete.
Maso jsme naklepávali kladivem, přes igelit. Když to viděla švagrová, koupila mi k narozeninám paličku na maso a štouchadlo na brambory. Měla jsem z toho radost, opravdu…
No prostě, začínali jsme úplně od nuly, na všechno jsme si museli vydělat, byli jsme nuceni přemýšlet, co koupit nejdřív, co ještě chvíli počká… Jsem ale ráda, člověk si pak nějak těch věcí víc váží.

A rodičovské vize? Neškrábali jsme na dveře, neprosili o povolení k návratu. To spíš maminky volaly a plakaly do telefonu, že se ani neozveme
V podnájmu jsme bydleli 3 roky, pak jsme si koupili svůj vlastní byt a pořád jsme spolu, už 10 let. A na ty naše začátky dodnes s úsměvem vzpomínáme.
A jak jste začínali vy?

Líbí?

(Zatím nehodnoceno)

Loading ...

Přečtěte si další články v rubrice Trocha nostalgie.

Diskuze k článku

Mischela napsal:

4.6.2009 v 15:24

my tak začínáme teď,do teď jsme v nájmu a začínáme si spravovat u našich vrchní patro, loni na začátku roku jsme začli dělat koupelnu, která tam vůbec nebyla,takže natáhnout vodu a odpady atd.No a letos doufám na podzim uděláme kuchyň, to už se nastěhujeme ať neplatíme nájem, ložnici máme můj pokojík a obývák a dětský pokoj až budou peníze.Jde to pomalu, ale těším se až to bude.

0 0

milli.s napsal:

4.6.2009 v 10:37

Já bydlela v pronajatém zařízeném bytě, kde za mnou chodil kamarád, s kterým jsme se znali 3 roky a do dvou měsíců jsme spolu začali bydlet a za pár dnů, to bude 12 let, co jsme spolu. Po 7-mi měsících našeho vztahu, jsme spolu odjeli do zahraničí, za 3 roky se vrátili, za rok se vzali a do 5 měsíců se nastěhovali do našeho domečku, kde válčíme dosud:-)))Ono ten život totiž někdy opravdu boj je, ale nedovedeme si představit, že bychom bojovali bez sebe.

0 0

Bramborka napsal:

6.2.2009 v 20:13

My jsme začínali ve vyklizené bývalé malířské dílně na zpracování skla. Žádná elektrika, žádná koupelna jenom kabel vedený oknem,umyvadlo a záchod. Po měsíci nám bylo cítit „zlato“ i z dechu.(Malířky skla znají..)To jsme si postavili hlavu a za každou cenu chtěli bydlet spolu. Jsme za tu zkušenost rádi, už nás jen tak něco nezlomí.(Ale „zlato“ mi smrdí do dnes a malírnu skla najdu i poslepu ((-:.)

0 0

Kasparek napsal:

5.6.2006 v 15:39

ahoj Sepy,tak takto jsme taky začínali.První co jsme koupili do prázdněho bytu byl gramofon,má Špejlička prohlásila bez LP to prostě nejde.Jen ten gauč jsme měli,sice od dědy ale byl.Jinak nic.To bylo radosti i z prkýnka na maso,paličku jsme dostali od kamaráda a váleček na nudle od jeho přítelkyně,prý na napravování škod.Ted je to už 25 let co jsme začínali.Krásná vzpomínka.Jen budoucí panimáma kroutila hlavou proč gramofon,když nemáme ani hrnec.No, něco přece musí být první.ahojky kašpárek

0 0

Hanca napsal:

5.6.2006 v 9:44

Tak já to porvé měla jednoduchý, bylo to před 20 lety, rodiče nám postavili ve svém domě samostatný byt, než jsem se vdávala, tak byl skoro zařízený, co chybělo se koupilo na novomanželskou půjčku, no a vydrželo nám to skoro 9 let/+ 4 roky chození/. Když jsem začínala s druhým manželem, tak jsem se k němu stěhovala i s dětmi po 5 měsících, protože mne už nebavilo celou sobotu uklízet, aby to trochu vypadalo, no a jelikož to nebyl jeho vlastní dům, tak jsme začali shánět něco vlastního. Na Jičínsku jsme nemohli nic sehnat, tak jsme se nakonec ocitli až v Krkonoších. Jeho maminka byla ráda, že nemusí prodat dům, kde prožila dětství do cizích rukou a my začali hospodařit tam , kde jeho děda musel v roce 1955 přestat. Dnes tu jsme už víc jak 8 let a připadá nám to, jako kdyby jsme tu byli odjakživa. Rekonstrukce probíhá velice pomalu, no snad to do důchodu stihneme.

0 0

mamcalenca napsal:

5.6.2006 v 9:36

Sepy,super napsané,taky jsem se současným manželem začínala od piky!!Nábytek do nového bytečku,autíčko na splátky..člověk si toho víc váží a má na co vzpomínat,když „zahřmí“:-))
A souhlasím s tebou sto pro,že nezáleží ,po jak dlouhé době spolu začnete budovat „hnízdečko“-já chodila s exmanž.,a bydlela 4r.!!A stejně jsem pak zjístila,že ho vlastně „neznám“..Tak at vám a všem,to klape 100l.!!:-))

0 0

Arabart napsal:

5.6.2006 v 7:49

Sepy to jste tedy dobří. Má to v sobě něco romantickýho začínat takhle od začátku. Já už jsem přišla vpodstatě k hotovému – můj tehdy nastávající manžel bydlel s dědou o kterého se staral, pak to s dědou bylo špatný (pouštěl plyn, cigaretou podpaloval záclony), tak šel do dom. důchodců a pak chvilku na to zemřel. Byt jsme potom akorát renovovali – vše staré vyhazovali a pořizovali si to novější – ale také co nejlevnější.
Moc pěkný článek…

0 0