Jak jsem se nestala učitelkou, ale tím, čím jsem

Rubrika: Trocha nostalgie

1246031_sunflowers_in_thailand_4Už na základní škole jsem věděla, že chci jednou pracovat s dětmi. Ostatně, co byste čekali jiného v rodině, kde je mamka učitelka, taťka bývalý učitel, já byla nejstarší ze tří sester, navíc jen tak pro zajímavost narozená na Den učitelů.

Představovala jsem si práci učitelky v mateřské školce nebo třeba tety v jesličkách. Jenže zrovna v roce, kdy jsem byla v osmé třídě, brali na tyto dva obory (pedák nebo zdrávka) jen z devítky – a to se mi nechtělo čekat. A tak jsem zvolila docela logicky jinou cestu ke splnění svého snu – šla jsem na gymnázium. Tehdy nebyly žádné problémy.
Na gymplu bylo všechno docela v pohodě. Jen jsem poznala, jak velký vliv má vyučující na to, jak bude mít člověk rád který předmět. Měli jsme velice svérázného češtináře, který byl jako člověk – osobnost něco strašného, ženská pro něj byla slepice. Ale tu češtinu nás několik lidí ve třídě opravdu naučil milovat, i když občas i docela svéráznými metodami. Já dneska tvrdím, že to byla škola do dalšího života. Zároveň nás měl i na dějepis, takže další moje láska. A protože jsem vždycky byla člověk, který má rád pohyb, milovala jsem i tělocvik. A asi jsem v těch předmětech bývala i dost dobrá, protože jsem vyhrávala různé soutěže v těchto oborech, dostávala jsem se i do národních kol. Tak snad tam byly i nějaké předpoklady – ostatně geny asi fungují, maminka byla češtinářka. Ale na druhou stranu jsem měla velice ráda i matematiku, ale díky kantorům už ne třeba fyziku, chemii, biologii. Zároveň jsem celou střední školu pracovala i s dětmi – jako instruktorka jiskřiček, jezdila jsem na letní tábory. A tak v okamžiku, kdy jsem se rozhodovala, kam si podat tu jednu jedinou přihlášku na vysokou školu, nikdo nepochyboval, že ta moje bude na pedák, řešili jsme s kantorem a rodiči jen to, jestli to bude čeština s tělocvikem nebo s dějepisem…. Jenže – psal se rok 1984 a všechno bylo najednou jinak. Z vyšších míst mi bylo sděleno, že si tuhle přihlášku nemusím ani podávat, protože nedostanu doporučení od uličního výboru – tatínek měl škraloup z r.1968. A že jestli chci na vysokou, můžu si vybírat jen z následujících: strojárna, zemědělka, chemická nebo ekonomka ( a tam kromě zahraničního obchodu). Tak a babo řeš – se svým vztahem k fyzice, chemii i biologii… Takže to vyhrála po mnoha proplakaných večerech ekonomka – přijímačky se dělaly z matiky a ruštiny.
Dnes musím říct, že jsem tam prožila 4 krásné studijní roky, vystudovala celkem bez problémů a tomuto oboru se věnuju už víc než 20 let, z toho 17 let jako ekonomka na základní škole – kruh se pomaličku uzavřel. Mám své povolání ráda, našla jsem si v něm to svoje, baví mě to a jsem neustále v kontaktu s dětmi.
A přes svoji dcerku jsem se dostala k moderní gymnastice, které se ona věnuje od 4 let, teď už po prodělané mononukleoze jen na výkonnostní úrovni. Dodělala jsem si potřebná školení a již několik let pomáhám při trénincích malých děvčátek, v letošním roce mi již byla svěřena skupinka děvčátek – předškolačky a prvňačky. A strašně mě to s nimi baví, kolikrát jdu na trénink úplně ubitá a vyšťavená a když pak vidím ty dychtivé obličejíky… A domů odcházím nabitá energiií na celý večer.
Když si to tak všechno probírám, tak to asi tak mělo být. Mám obavu, že kdyby ze mě byla učitelka, tak už bych neměla sílu na ty moje kočičky. A troufám si říct, že i jako ekonomka jsem docela úspěšná, práce mě baví. Jen kdyby ta cesta k tomu povolání nebyla tenkrát určena tak krutě – v osmnácti se s tím člověk opravdu těžko smiřoval.

Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v březnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse „Nej“ učitel(ka) nebo do 1. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.

Napsal/a: Halina

Toto taky stojí za přečtení!

Zpříjemněte dětem koupání. Tady je 5 tipů!

Přístup k vodě se u dětí liší podobně jako náhled společnosti na koprovou omáčku. Zatímco jedny nemůžete dostat z vany, druhé

Čtu dál →

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)

  • halina

    Virenko, dík za reakci. V podobné situaci jako Ty byla moje mladší sestra – maturovala v roce 1990, takže na pedagogický obor se hlásit už mohla.A paradoxně – vystudovala ho, ale dneska ve školství už dávno nedělá… A dnes vím, že to tak mělo být, ale v těch 18 letech to vůbec nebylo lehké zkousnout. To bolelo moc.
    Jinak moc držím palečky, ať je miminko a celá Vaše rodina v pořádku.

  • Virenka

    Halino, díky za tvůj příběh. Já to měla podobně, jen o pár let později. SŠ dopadla dobře díky tomu, že naši sídlištní školu vedla vysoce politicky angažovaná ředitelka a ta si zakládala na tom, kolik jejích dětí je úspěšně přijato. Sice jsem nebyla dítětem rodičů straníků a dokonce ani pionýr (asi by mě doma vystěhovali), ale naštěstí jsem byla nejlepší ve škole, takže přijímačky jsem udělala dobře a ředitelka si dala záležet, aby její děti byly úspěšně přijaty…

    Taky ironie, vděčit za přijetí dítěte z chartistického prostředí komunistické ředitelce, život je úžasnej. VŠ by takto samozřejmě nešla, já i na tom gymplu měla potíže, protože tam nikdo nechápal, jak jsem se tam s tak polepeným politickým pozadím vůbec ocitla a někteří mi to dávali řádně sežrat. Na výběr mi nedávali nic, spíš doufali, že mi oznámí, že VŠ pro mě není vůbec. Ale naštěstí ve třeťáku byla revoluce, takže v rámci rovnosti jsem mohla. Znamenalo to maturovat z předmětu, kde jsem pro „politickou“ neangažovanost dostala i za 4, to bylo tóčo, čas byl pouhý rok. Ale ta naděje rovných možností, to byl takový pocit, že se zapomenout nedá. A obě jsme podle mě právě tam, kam nás to mělo dostat.

  • Lussy

    Halino,

    hezký článek. Je skvělý, jak se kruh uzavřel a děláš práci, která tě baví.

    Já mám tetu učitelku, je bezdětná, ale ta je teda silně poznemenaná, opravdu učitelka jak z nějakýho vtipu, naštěstí učí na střední, takže nás např. nenutí mýt si ruce, ale ta profese se prostě nezapře.

    A k bývalému režimu – můj táta vstoupil do strany po pohovoru, kde mu bylo vysvětleno, že jsem chytrá a šikovná holčička a on určitě chce, abych se dostala na střední školu. Tak vstoupil, jenže já jednak teprve chodila do třetí třídy a za rok byl převrat, takže jsem si střední mohla vystudovat podle libosti.

  • halina

    Děkuju za pochvalu, potěšilo mě to.
    Suodal – mít maminku učitelku pro mě nebyl problém. Naštěstí není mamka vyloženě poznamenaná svým povoláním.Učila na stejné škole, kam jsem chodila i já, ale nebyla jsem jediné kantorské dítě. A platilo tam nepsané pravidlo, že ve sborovně kolega kolegovi na jeho dítě nestěžujue. Navíc moje mamka byla a je fakt zásadová – v diskusi jsem popsala příhodu s poznámkou.
    Ve stejné situaci je i moje dcerka, pracuji na stejné škole, kam ona devátým rokem chodí. Naštěstí většina kolegů také uznává výše uvedené nepsané pravidlo, jen jednu kolegyni jsem to musela naučit. Ale podařilo se a už neslýchám – jé, zase nedávala pozor, kecala v poslední lavici, nehlásí se… Takže to Hanča na sebe řekne doma sama.

  • Halino, moc pěkné počteníčko:o) Docela dost jsi mě vrátila do doby mé maminky…dříve narozené:o) Ta taky díky pro změnu „obecnímu“ (nebo tak nějak) výboru nemohla jít studovat, to co chtěla…taky kvůli rodičům…nebyli tehdy ve straně. Musela jít na střední zemědělskou…a jak ona říká…kravám utírat prdele. Bojkotovala to, kde se dalo. Ale i tak odmaturovala na vyznamenání. Jo jo, nebylo tehdy lehké.
    Tu práci s těma tvýma „kočičkama“ ti teda závidím…ale jen v dobrém:o) Taky mě baví pracovat s dětmi, ale u nás těch příležitostí moooc není. Tak jsem se přidala alespoň k pár rodičům z naší vísky a blbnem a děláme různé akce pro děti.

    Víš co by mě docela zajímalo…jaké to je mít doma „maminku učitelku“????

    Ať ti ty tvoje berušky dělají jen samou radost!!!! 🙂

  • Halino, moc pěkně napsané, mě se ekonomie moc líbí a je fajn, že tě práce baví a jako bonus se můžeš věnovat i dětem……..já bych to viděla na splnění dvojitého snu, i když v 18-letech jsi měla sen jiný 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist