Jak jsem na mateřské zpustla

Rubrika: Trocha nostalgie

140332_grandma_and_grandsonŽivot mi uštědřil několik ran. Například, když jsem musela kvůli stěhování změnit svého gynekologa a smířit se s tím, že mi „tam“ bude šahat někdo cizí. Nebo, když mi ve třetí třídě řekl jeden kluk, že jsem plochá jako prkno (měl pravdu)…

Ale rána asi nejhorší byla, když mi má obézní matka (promiň mami) donesla své oblečení, které je jí už těsné, abych si ho vyzkoušela. Stěžovala jsem si totiž, že jsem po dvou těhotenstvích tak ztloustla, že si kromě kojící podprsenky (i když už dávno nekojím) a těhotenských kalhot (dítě už běhá po svých), nemám co obléct. Ranou nebylo to, že mi své oblečení dovezla. Ale to, že mi padlo jako ulité.

„To jsem dopadla,“ povzdechla jsem si, když už byla pryč, „já obleču věci své matky.“
„Mě to nepřekvapuje,“ poznamenal suše můj muž, „počítal jsem s tím,“ a dodal: „Každej chlap to přece ví, že než si vezme nějakou ženskou, má se podívat na její matku, aby věděl, do čeho jde.“

Už když poprvé poznal mou matku, mne na tuto lidovou moudrost upozorňoval. To jsem ještě byla štíhlá jako proutek, protože jsem dokázala den před schůzkou sníst jen jedno jablko. To, abych neměla nadmuté břicho jídlem a líbila se mu.
„Neboj se, já jsem po tátovi“, tvrdila jsem tehdy sebejistě.

Ukázalo se ale, že jsem neměla pravdu.

O ztloustnutí po dětech toho bylo napsáno a nalkáno opravdu hodně. Přidám se.

Vzpomínám si, že jednou, když jsem v dobře padnoucím kostýmu a s úsměvem úspěšné mladé ženy kráčela do práce, potkala jsem na ulici ufuněnou matku, tlačící kočárek. Měla na sobě nějakou ošoupanou bundu, ale hlavně, obrovské břicho. Břicho měla přesto, že dítě už vezla v kočárku.
„Takhle já nikdy vypadat nebudu,“ zařekla jsem se tehdy s lehkým odporem. „To nedopustím.“

A hle! Pár let uplynulo, stačily dva porody, hory dojezených pribiňáčků a políveček po dětech, nedostatek pohybu, protože moje malé děti chodí velmi pomalu a cvičit se mi nechce a břicho (opuštěné po porodu dítěte) jsem zaplnila tukem ochotně a velmi rychle.

Na poslední chvíli jsem sundala snubní prstýnek, aby mi ho nakonec nemuseli odřezávat z prstu. Zabalila své krásné štíhlé oblečení do krabic a začala nosit věci po mé matce.

Nedávno jsme byli s manželem i s dětmi v nákupním centru. Dříve, bez dětí, jsme tam chodili často. Nyní už tam téměř nechodíme, protože malé děti se v davu lidí špatně hledají. Přesto jim občas chceme dopřát vědomí, že na světě žije lidí spousta a shlukují se na místech jako jsou nákupní centra, nádraží, křižovatky tramvají a vánoční trhy. Chceme je naučit se mezi lidmi proplétat, protože jistě do konce života na vesnici nezůstanou.

Když jsme si sedli na lavičku, zatímco jsme děti usadili do houpací lokomotivy za deset korun, měla jsem pár minut čas na to, abych se rozhlédla kolem sebe. Uvědomila jsem si, že lidé jsou pěkně a vkusně oblečení a čistí. Pak jsem si prohlédla naši, už pár měsíců vesnickou rodinku, a lekla jsem se. Jindřiškovi jsem omylem nepřevlékla mikinu, co podědil už asi po deseti dětech a je to na ní vidět. Ríša má krátké kalhoty (rychle vyrostl a nestihla jsem koupit nové). My s manželem vypadáme dost unaveně a nestihli jsme se učesat. Navíc jsme všichni čtyři od bláta, protože žijeme na staveništi.
„Vypadáš jak socka,“ řekla by jistě moje sestra, kdyby mne tehdy viděla.

Tenhle příběh nemá žádnou pointu, žádné rozhřešení typu: „Začala jsem cvičit a hubnu!“ nebo „Jsem tlustá a krásná“.

Nehubnu a s tím, že jsem tlustá, jsem se nesmířila.

Některé věci se však s uplynulým časem ukázaly v jiném světle.

Po dvou porodech ani přesně nevím, kdo všechno mi tam sahal a už mne to tak nebere.

Dovedu si už představit, že ta tlustá maminka tehdy možná:…. už pár týdnů pořádně nespala, je ráda, že se dočkala rána, nakojila dítě a stihla ho nachystat na vycházku dřív, než začlo řvát znovu hlady. Zrovna si užívá chvíli, kdy miminko usnulo v kočáře a vypadá spokojeně. A je jí naprosto jedno, jaké má břicho a jestli je její bunda ošuňtělá.

A tomu drzému klukovi ze sousedství vzkazuju: „Přijď se podívat na má prsa teď, když jsou vzedmutá kojením a obezitou!“

I když taťka by k tomu jistě dodal: „Prsa se předvádět nebudou, výhody svého krušného manželství si nechám pro sebe!“

Můj blog je na www.postizenedeti.cz – portálu pro rodiče a přátele dětí zdravotně postižených nebo postižením ohrožených.

Napsal/a: Žlababa

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • Žlababko, Ty píšeš vážně úžasně. A máš naprostou pravdu. Já mám kritiky dva. Mou maminku s její oblíbenou hláškou: no Maričko, Ty zase vypadáš jako vydrbína:-). A mou nejmladší sestru: Co to máš na sobě?….Kila navíc sice nemám, ale nestíhám kadeřníka, nehty a nevím, co všechno ještě. Ale na to mám jedinou radu. Jednou za čas vyražte do společnosti a pořádně se vyšňořte:-). Budete si připadat jako princezny….Jo a taky, ty naše dětičky nezajímá, jaké máme nehty, vlasy, ale jestli je přivineme do měkké teplé náruče…Tedy do určitého věku….Za chvíli mi z toho nejstaršího vyroste další kritik:-))).

  • Virenka

    Já nemám co dodat 🙂 Žlababin článek nezklame, člověk se chechtá i věcem, co vůbec legrační nejsou (třeba představa padnoucího oblečení MOJÍ matky – a taky jsem se o krůček přiblížila). Co se týče skladby oblečení, polepšila jsem si vůči zcela mateřským modelům návratem do práce – všechno vypadá jako bílý pytel…

  • Bramborka

    Poslední dobou mi přijde, že všechno mé oblečení jde tak nějak do zelena, nebo jak říká Betty McDonaldová „kafebraundozelena“ a také do šediva. O zpocených zádech v supermarketu se ani rozšiřovat nebudu((-:.

  • Já se hlásím k těm, co se drží zuby nehty a víte proč? Pár lidí mi poslední dobou pochválilo jak vypadám výborně, prý děti (všechny 3 kusy) vypadají spíš jako moji sourozenci, postavičku prý mám jako holčička a podobně. Takže mi příjemně pomasírovali ego (horší už to bylo s manželem, ten žárlí :-(, ale já myslím, že mu to taky dělá trošku dobře). Takže jsem nelenila a začala na tom svém „sexy looku“ trošku pracovat a udělalo mi to báječnou službu. Začala jsem chodit pravidelně na nehty a ke kadeřnici, vyřadila jsem neforemné oblečky se svými „sourozenci“ občas vyrazím do světa a dělá mi moc dobře, když na mě volají mamko.

  • zurafa

    tak to je fakt ze života

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jo jo, když jsem jezdila na bronťárny a na vandry, zásadně jsem nosila barvy jako červenou, žlutou, modrou.
    S dětmi jsem se „pokorně“ vrátila ke khaki….
    ;o)

  • Ájíku, je fakt, že jsem až na mateřské zjistila, že bílé kalhoty jsou docela nepraktické… :-))) Tak nevím, proč jich mám plnou skříň… 🙂

  • Babofko 😉 Zpustnutí se taky snažím bránit zuby nehty… možná i proto, že to byla docela zarytá představa mé maminky dříve – žena nad tři děti = katastrofa. Naštěstí máme známou, která v 60 letech po 8 dětech (!) vypadá tak na 45 a postavu má na jedno dítko, vždy krásně upravená – prostě kočka 🙂
    Ale znáš to, kolikrát se člověk hezky oblékne, připadá si docela „šik“ – a pak tě „ohodí“ na chodníku auto, dítko ti okope boty a kalhoty, zpotíš se v obchoďáku a do toho potkáš krásnou dámu – zrovna ve chvíli, kdy se „upachtěná ženeš za kočárem“- a máš po sebevědomí 😉

  • Žlababo, krásné počtení, i když tak trochu hořce tragikomické. Přiznám se, že já se tomu zpustnutí snažím bránit a můj partner mě v tom docela podporuje. A když jsou vždycky partneři (nejen) v této otázce zajedno, je to výhra. 😉

  • Holky, já takové přesmíru upravené dámy nepotkávám moc ráda :)))) Z jistých důvodů, které tady popisujete :)))
    Matildo, přesně tím se utěšuji – až nastane ta šílená honička – domácnost – zahrada – školka -zaměstnání a zase dokola, kilečka dolů půjdou a snad i ten tvar postavy se trochu spraví 😉

  • Anonymní

    Milá Žlababo, díky za super článek.
    V některých pasážích – jako to dřívější zhrození nad funící „oplácanou“ maminkou – se úplně vidím. U mě jsou kila sice +- na původní váze, ale tvar postavy už také zdaleka není to co býval. Přesto stále nejsem schopna vyřadit ty škrtící sukně a až příliš obepnuté bokovky s tím, že „až se do toho dám, postavu za pár měsíců hravě vymodeluju“. HA HA HA.
    A ještě jedna pasáž je jako vystřižená z mého života: též často obdivuji čisťounké a upravené dámy, a pak z hrůzou zjistím, že já i dítě máme na veřejnosti límec napůl ven, špinavé boty a flek na bundě.
    Jak by řekla babička: vypadají, jak by právě vylezli z chlíva 🙂
    Přes to všechno je můj život teď po dítěti mnohem smysluplnější a spokojenější a věřím, že vy ostatní to vidáte také tak! Přeji hodně úspěchů v boji s větrnými mlýny 🙂 Léňa

  • Matilda

    Hmmm, Žlababo, máš dar se trefovat do mých skrytých myšlenek:-) Ale jak jsem četla níž, zařadím se do řady mezi pár nás ostatních… Kila po prvním porodu šly dolů tři roky, po tom druhém přesně tak, pokaždé pomohl vlastně až návrat do práce a s ním absolutní honička, která mi vyhovovala a kila se rychle sunula pryč. Nosila jsem zpět své džíny staré 15 let, ach jo, kde jsou ty časy… Teď mám po porodu 9 měsíců a chtěla bych zázraky:-) Pokaždé u kojení přibírám a nevím, čím to je:-) Ale hladová jsem strašně, a mlsání taky neodolám, takže čemu se divím…
    Švagrová mi objednala přes internet rifle, protože byly krásné, značkové, levné a pro ni krátké, kdežto pro mě – prďolu – jak ušité. Než došly, strašně jsem se na ně těšila, ta slečna na obrázku vypadala úžasně…:-) Pak nastala chvíle pravdy a já při soukání té krásy na sebe zůstala někde nad koleny… Džíny jsou překrásné a koukají na mě z poličky, abych si každý den uvědomila, že jsem si dala slib zhubnout (hlavně na to břicho a svou mišelinku kolem pasu se nemůžu ani podívat). Ale únava je silnější, času se nedostává a já doufám, že slůvka mého muže, když jdu večer do sprchy, jak jsem sexy, nejsou jen pro mé utěšení:-) (ale do mé maminky mám daleko a doufám, že takhle nebudu vypadat NIKDY!!!)

  • Žlababo, opět super článeček. Máš krásný dar, takhle psát, moc gratuluju 🙂 Já jsem taky po prvním porodu (víc jsem jich zatím nestihla) na původní váze a dokonce jsem měla i o 7 kil méně, než když jsem zapadla… ale Majda už je samostatnější a já mám více času na jídlo :-))) takže už se zase blížím původní váze 🙁 no co, tajně doufám, že kolotoč, až nastoupím za pár měsíců do práce, mě donutí zase trošku zhubnout :-)))))

  • Stanleynka

    Ty brďo, tolik reakcí za pár hodin, holky já se občas nestačím divit:).
    Jsem po prvním porodu na své původní váze, která ale nai předp orodem nebyla nikterak dokonalá:). Ale v článku, jako bych viděla svoji mamču po dvou dětech..jsem zvědavá, co to se mnou udělá, když budeme mít to druhé (a budeme?!). Ale s omluvou a hanbou musím přiznat, že už se stalo, že jsem měla myšlenky typu: „potkala jsem na ulici ufuněnou matku, tlačící kočárek. Měla na sobě nějakou ošoupanou bundu, ale hlavně, obrovské břicho. Břicho měla přesto, že dítě už vezla v kočárku.
    „Takhle já nikdy vypadat nebudu,“ zařekla jsem se tehdy s lehkým odporem. „To nedopustím.““…:)

  • Žlababo, moc pěkný článeček,opět mě rozesmál.Já kila po dvou dětech také shodila,ale postava se mi už nevrátila,vše okolo břicha navíc:(Pusou tvrdím,že už s tím něco udělám,ale skutek nikde.Únava každý den a těšení na večer,až na chvilku aspoň vypnu:)Myslím,že takto to má většina z nás.Tvé článečky neuvěřitelně pomáhají.Moc děkuji.

  • frančice

    Krásný a pravdivý. Teda do oblečení své matky mám daleko, ale jinak je mě také pořádný kus. Celulitida a špeky jsou na mě dostatečně vidět. A to jsem, prosím, po druhém porodu šla z porodnice s váhou, kterou jsem měla, než jsem přišla do jiného stavu. Ale miminko bylo zlatíčko, spalo a vůbec neplakalo (což se o prvním vůbec říct nedá) a tak ty kila šly nahoru dost rychle. Pak přišlo období nervů (vážná nemoc v rodině) a já shodila 10 kilo, aniž bych věděla jak. Vše se urovnalo a ručička na váze lezla i když hlemýždím tempem nahoru. Než bych byla hubená, nervozní a vzteklá, to budu raději při těle a spokojená. Můj muž není také žádný střízlík a tak se vzájemně doplňujeme.

  • vicikovka

    Chjo, se taky úplně vidím :-(((. Ale naštěstí mě to neuvrhává do deprese, tedy ne příliš často. Já jsem se v baculku proměnila už v zaměstnání, které bylo tak sedavé, že se divím, že nemám na zadku prosezeniny :-). Na cvičení jsem nejen lenivá, ale vzdávám to hned po každém nezdaru. Manžel je na tolik galantní, že mi denně omýlá: Miluji každé kilo, které nosíš. Ale já ta kila nenosím ráda. Hlavně neobléknu to co by se mi líbilo, ale to do čeho se vejdu :-(((.

  • Padmé

    Žlababo, moc pěkný článek, milý a vtipný 🙂
    Dobrovolně bez nátlaku se přiznávám, že jsem po porodu bez problémů přebytečná kila shodila a jsem zpět na své původní váze. Ale beru to tak, že andílci nade mnou mávají křidýlky a štěstí mi přálo 🙂 Jinak můj manžel vypadá přesně tak, jak jsi popsala „socku“ ty – tedy neučesaný, neoholený a často si „zapomene“ převléknout mikinu a říká tomu „nedbalá elegance“ 🙂

  • Bramborka

    Milá Žlababo. Oooo, jak tě chápu((-:. Jsem vyloženě „mateřský“ typ. Tedy po porodech((-:. Má prsa si pomalu začínají tykat s pupíkem a dle současného vývoje situace mu asi zřejmě brzy dají adieu. Kojím obě holky, někdy i současně, takže se má starší snaží „urvat“ si pro sebe, co se dá a to doslova. Cvičila jsem, to ano (přesně dva dny, než mne začalo všechno bolet, a navíc to moje funění budilo děti z dopoledního spánku). Hlad mám jako bagrista((-:. Dlabu co můžu..((-:. Takže, nerap se a gratuluji ti, že máš tak praktického a milého muže. Věř, že pořád lepší je obléct si věci po někom, i když jsou větší (krapek), než se snažit narvat do toho, co nám bylo před prvním porodem, což fakt nedoporučuju. Deprese strašná…V létě, až trošku zhnědnem a horko nás trochu odtuční samo od sebe, budeme si připadat více sexy a s těma „zatracenejma hadrama“ to taky nebude tak hrozný, nahatý se jim (rozuměj manžům) budem stejně vždycky líbit nejvíc((-:.

  • Žlababo, opět krásný a veselý článek – i když tak jistě myšlen nebyl 😉 Zasmála jsem se, jelikož sice mnoha nadbytečnými kily neoplývám, nicméně úplně chápu tvé pocity i tvou „rezignaci“…. :)) Při pohledu na své celulitidní stehna a zadek se sice lehce zděsím, ale pak mávnu rukou a říkám si NO A CO – v jídle se omezovat nehodlám, neboť konečně nevypadám jak z koncentráku…. a že tak už asi nikdy vypadat nebudu je mi fuk :))
    Trošku tuku na obalení nervíků s dětmi potřebujeme – a s tebou to jistě nebude tak zlé :)) – protože běhání kolem tvých dvou chlapečků stojí taky spoustu energie.
    Hlavně nepřestávej psát – tvé články se čtou nááádherně :))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist