Dušičky a já.

Rubrika: Trocha nostalgie

1013561_small_country_churchJak ten čas letí. Máme tu opět dušičky, každý bude aspoň jednou v roce se snažit přijít zapálit svíčku na hrobečku svých nejdražších. Tedy doufám…

Neb není nic smutnějšího, než když jdete po hřbitově a na velikonoce vidíte ještě vánoční výzdobu, která leckde vydrží celé léto, ba přečká i dušičkový čas.
Já ovšem nezapomínám a pokud nemohu ze zdravotních důvodů vyjít, tak mám připravenou náhradní variantu. Zapaluji svíčku na okýnku v ložnici, má to sice jeden menší problémek. Sousedka už volala, zda nehoří. Hořela, mohla jsem jí uklidnit, leč svíčka.
Popravdě já ani zapomenout nemohu. Moji milovaní si snad navzájem řekli: „Však jim ukážem!. Příbuzenstvo, na nás se nezapomíná!“ Jak by se mohlo, vždyť to byl jeden větší srandista než druhý.
Hezky si sedněte, popíjejte kafíčko a rozhodněte, zda mohu někdy zapomenout.

Má babička
Jmenovala se Andulka. Byla to kopa veselá, snažila se všechny přeonačit k obrazu svému. No, u tatínka je ještě vše patrné. Pokud ovšem kdokoliv udělal něco špatného, stačil jeden babičky pohled a vše bylo rázem napraveno. Vzpomínám si na jeden příběh. Psal se rok 1968 a okolo našeho domu jezdily tanky. Já byla vykulená a sledovala z okna tuto zelenou pohromu. Nikam jsme se sestrou nesměly. Jen babička a naši chodili nakupovat. Jednou sousedka řekla mé babičce: „Ančí, dej si pozor, chtěji hodinky,“ nu, co myslíte, že udělala. Připla si milé Primky na nohu a když přišel voják pro vodu, chtěl hodinky, moje milá babulka pravila: „žádné nemám,“ voják nevěřil a na milou babičku zahartusil. Tu se naštvala, nabídla mu hodinky z nohy. Ty nechtěl, ovšem vše se rozkřiklo a tak v našem městečku hodinky byly nožní. Ještě mnoho let se vyprávěl tento příběh pro pobavení. Primky má tatínek ve skleníku u hrníčku od babičky.
Zemřela 25.6. a toto datum bylo svatebním dnem mojich rodičů.

Dědulka
Náš dědeček byl človíček, který se vznášel v oblacích. Byl vynálezce a neustále něco kutil. Jeho nadání provází celou naší rodinu. Hrál na klavír a skládal písně, psal povídky i pohádky, maloval a velmi miloval zahrádku. Prostě vše pro krásu a blaho u srdíčka.
I on byl kupa veselá. Jednou uviděl mola v pokojíku a hned ráno spěchal do drogérie pro něco, co mol nemá rád. Však si postěžoval prodavačce, co se mu stalo hrozného. Znal ji, byla to jedna jeho žačka na klavír. Milá duše chtěla udělat radost a poradila, co má dědoušek udělat. Chudák děda, prý má vyklepat všechny šaty, udělat průvan a vše nechat otevřeno. Co nejvíce větrat. Ono se řekne, vyklepat, ale ty následky. Průvan byl, mrzlo. Od věčného větrání chytil rýmu, leč vyklepat nějak nemohl. Přece jen, vše se nedá. Náš dědoušek nějak zamlčel, že mol je v klavíru a zkuste vyklepat tento kolos.
Zemřel 26.11. na narození své nejstarší vnučky.

Jaroušek
Švagr. Pekař. To byl šprýmař. Každý den nás potrápil nějakou lotrovinou. Veselá kopa. Z dovolené vozil jako dárky ptákoviny, avšak všichni jsme se těšili, co zase dostanem.
Na vandry jezdil se Špejličkou. Vypadalo to jako ve filmu S tebou mě baví svět. To bylo jejich nedotknutelno. Škoda, měl by radost neb Jaryk (tedy viz Maturitní ples)je jeho syn. Můj klouček brouček. Díky Járo, že jsem měla možnost poznat tvoji osůbku.
Zemřel 24.9., kdy jsem si řekla své ano se Špejličkou a jako svědek byl právě on. Papapa.

Maminka
Má maminka. Jak moc se jí začínám podobat. Říkávala, čokoládu nechci, ale buřta, to neodmítnu. Jo jo, je to tak. Bohužel neunesla mou chorobu. Její maminka zemřela právě na stejnou nemoc, jakou jsem onemocněla já. Dostala infarkt, když jsem byla v nemocnici. Dozvěděla jsem se to až při propustce na víkend. Ten den bylo 30.11. a má dcerka slavila narozeniny.

Tak toto jsou moji nejmilejší, kterým musím rozsvítit svíčku. Nikdy nezapomenu, pokud ještě stále nevíte proč,tak datum bolu je i datumem radosti.

P.S. – a aby ten datum nebyl fádní, tak na narození maminky, což je 13.12., má svátek Lucie, která je přítelkyní mého synka.

Napsal/a: Kasparek

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Anonymní

    Dušičky-to je pro mě bolestná vzpomenínka na ty,které jsem mooc milovala!!Dědeček,babička,strýc!!
    Vždy jedeme na jejich hřbitovy ,zapálíme svíčku..bolí mě,že zde už nejsou,ale hřeje mě pocit,že jsem je měla,že mě milovali a já je..

  • Kašpárku,
    moc hezky napsáno, až vstoupily slzy do očí. Já také zapaluji svíčku všem, co už jsou na druhém břehu. A přiznám se, že doma ji zapálím mnohem raději než na hřbitově, protože tak mám pocit, že mě moje babička a dědečkové aspoň vidí. Vidí, že si na ně vzpomenu a nejenom o dušičkách.

  • mimkys

    Kašpárku,
    moc hezký i když smutný příběh toho, kdo ti už odešel… Ale je to divný či náhoda, že zemřeli na datum, který pokaždé něco měl (narozky,…)
    Já sama nevim co to je chodit na hřbitov a doufám že to dlouho nezažiju.
    Moc hezky napsané, běhala mi husí kůže při čtení tvého příspěvku.
    Měj se ahoj

  • Anonymní

    Docela se tesim, az budu mit po letech podobny nadhled, tento rok mi v cervnu zemrel tatka, tak to jeste „nejde“, moc mile napsany clanek, klarita

  • Anonymní

    kašpárku,ač smutné melancholické téma,zasmála jsem se s chutí při představě babičky s nohou za krkem ,nabízejíc vojáčkovi své hodinky…o klepání klavíru nemluvě.
    Také mám již několik milovaných na druhém břehu,počínaje milovanými prarodiči,jedním neméně milovaným rodičem a jedním skoromiminkem,a bohužel,nemohu se osobně dostavit na hrobečky všech,neb jsme rodina rozrostlá a rozsetá po celé naší vlasti,tak alespoň chodím zapalovat svíčku do kostela.Nejsem tam sama,lidiček jako já je tam o celém dušičkovém týdnu požehnaně.
    a já se velmi ráda chodím projít na hřbitov i zde,ač zde nikoho nemám,právě o dušičkách,ono se dobře vzpomíná,přemýšlí,sem tam slzička ukápne,ale nikoho to nepohoršuje.Letos se asi vypravím jen ke kostelíku,zasáhla vyšší moc,zvaná viróza…

    Veruša

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist