Dotek času

Rubrika: Trocha nostalgie

Mám ráda citáty – to už víte – a staré památníčky. Jsou zastavením v čase, ohlédnutím zpět. Listuji a představuji si, jací byli lidé, kteří v nich nechali své otisky. Otisky v podobě kresby nebo písemného vyjádření.
Listovala jsem několika takovými památníky a nedá mi, abych se s vámi nepodělila…

První památníček, tehdy dvanáctileté slečny Aničky, je z let 1941-1943. Otevřeme jej a začteme se do veršů:

„Jsou ty naše Čechy krásné, pevně při nich stůj,
měj je proto vždycky ráda, je to domov Tvůj.“

„Ať vede osud Tebe jakoukoliv cestou,
nezapomeň nikdy, že jsi dcerou českou.“

„Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,
přežil jsem lásku svou, měl ji tak nakrátce.
Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil – :
Tebe bych národe, Tebe bych nepřežil!“
Jan Neruda

Přece jen, jsme dětmi své doby. Vlastenectví se – v poselství spolužáků – promítlo i do dívčích památníků.
Národ plakal nad nesmyslností války a nacistickou okupační mocí.

erbJako druhý otvíráme Katčin památník sedmdesátých let minulého století.
Podívejme, že by touha po studiu:

„Diamant nabývá ceny broušením, člověk vzděláním.“

Spolužačky byly empatické:

„Viď, že nebudeš plakat, až se Tvůj životní sen rozbije na střepy…
Seber je a začni znova.
Vždyť střepy přinášejí štěstí.“

Taky odvážné:

„Nelituji ničeho, co jsem v životě udělala.
Naopak – lituji toho, co jsem neudělala
a co se tedy ani mou vinou nestalo.“

Jak děvčata dospívala, měnily se i citace.
Padaly otázky:

„Musí být studentka pražské koleje Na Větrníku nutně do větru?“

Taky žádosti:

„Zastavte zemi,
chci vystoupit!“

Prostě – byla to taková doba.

Poslední památník mi půjčila dvojčata – Magdalénka a Jáchym. Týká se let 1992 -1999. Pokud bychom tyto roky hodnotily podle deníků, jednalo by se o období kresby. Všude samá malůvka – podle Heleny Zmatlíkové, Ondřeje Sekory i Walta Disneye. Občas nadčasový, moudrý citát:

„Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní.
Nezabíjejte lásku,
vždyť láska je křehká jako ty kytky,
a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují.“
John Lennon

Zavřela jsem památníky, vrátila je tomu, komu patří a nahodile zjišťovala, jaká je obliba památníčků u dnešních dětí. Ochotné prodavačky v několika prodejnách papírnictví mi sdělily, že o památníky mají zájem hlavní děvčátka mladšího školního věku, asi tak osmiletá. Později dívky dávají přednost deníkům. Své postřehy a zážitky si zapisují také do nápaditých notesů. Řeknu vám: „Těch památníků v papírnictví teda bylo – malé, větší, jednobarevné i s obrázky, bez zámku i s možností zamykání.“ Jejich obliba však klesla. Není to škoda?

Do památníků Anny, Katky, Magdalény a Jáchyma, s jejich dovolením, nahlížela a za spolupráci děkuje
hannah58

Napsal/a: hannah58

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • pivatko

    krásný,já furt před sebou vidím svůj první památník a mrzí mě,že je někde ztracen,nebo u někoho zapomenut

  • Anonymní

    Dnes je mě 70pryč!Z určitých rodinných důvodu mě moje matka památník nedala,když jsem odcházela z domova.A často na něj vzpomínám!Chodila jsem do školy v Praze 9-Vysočanech a můj třídní učitel p.Hladík mě tenkrát do památníku napsal:Bolení zubů je těžká věc,přál bych ti,aby tě zuby nebolely!S úsměvem na to vždy vzpomínám a hlavně teď,když hledám co bych do něj dnes mé 25leté vnučce napsala.A je mě moc líto,že ten památník už nemám!!!A zrovna mě poslední zuby bolí!!!Jana

  • Horempádem

    Hannah hezký článeček, můj památník mám uložen u rodičů a nenahlédla jsem do něj už pěknou řádku let, asi to z nostalgie udělám 🙂

    Jinak mi to připomělo něco podobného. Můj táta bude mít šedesátiny a připravuji pro něj vzpomínkovou fotoknihu. Sbírám staré fotografie z jeho dětství a jeho příbuzných a připravuji k tomu komentáře. U jeho maminky (babičky) jsem narazila i na jeho dopisy z vojny. Měla jsem tehdy obdobný nápad a časem tu zveřejním některé jeho skovsty a to jen pro připomenutí, jak kdysi za jeho časů si děti vážily svých rodičů a jak k nim byly zdvořilí 😀

  • Andělka

    Děkuji za velmi pěkný příspěvek. Při zamyšlení nad slovem památník se mi okamžitě vybaví vzpomínky. Vzpomínky na dobu základní školy, kdy v památníku najdu obrázky. Další památník mám ze střední školy, ve většíně případů jsou to spíše citáty doplněné obrázky. Ráda si v nich listuji a vzpomínám. Památník má i moje dcera. Právě po prázdninách nastupuje na střední školu, tak uvidíme zda v tradici památníku bude pokračovat. Moc by jí to přála.

  • zurafa

    Ještě jsem chtěla podotknout, že citáty mám také moc ráda i je sbírám, snad 20 let.

  • zurafa

    Jéé památníky!!!!
    Za mých mladých let jsem také dva měla, jeden jsem ztratila. Ten druhý si hlídám jako oko v hlavě. Mám tam vzácné vzpomínky na mou babičku, sestru i paní učitelku z 1. třídy které byly a jsou úžasnými malířkami. Doufám, že až moje dcery dorostou do školního věku, budou mít také svoje památníky. Momentálně máme deníčky, do kterých píšeme a lepíme vzpomínky z výletů, kina a divadel.

  • hannah58

    Díky všem za reakce.
    Padmé, stejně jako Ty cítím verše Jana Nerudy.
    Jarmuschko, Tvoje babička byla moudrá a úžasná babička.
    Bokul, přeju Ti, aby mamka neopomenula Tvůj pamatníček…

  • bokul

    Já památník mám a moje mamka taky.

    Po pravdě, jen ho nemám tak plný – když jsem byla malá, mamka říkala, že mi tam mohou malovat jen Ti, co to umí – takže to většinou byli dospěláci.

    No a ačkoli to „teplo“ v srdci jako vzpomínka na blízkého je asi nejcennější, mrzí mě, že mi moje mamka do památníku zatím nic nenamalovla. Tak nějak totiž závidím, když vidím v tom jejím pamaátníku malůvku od mého dědy, mamčiného tatínka… Namaloval ji rodný dům. A mě to, jako vnoučeti přijde hrozně krásný, dkyž se s dědou mohu alespon takto setkat…

    No ale treba Vam to prijde divny….

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Kde skončil můj „klasický“ památník – netuším.
    A to jsem tam měla fakt skvosty, ale těch několik stěhování….
    Co ale mám, je vlastně deníček, psaný do památníku.
    Psala mi ho babička.
    Když jsem byla malá, tak byly zápisy častější, pak řídly a řídly.
    Dostala jsem ho, když mi bylo 18.
    Mám ho stále v knihovně a čas od času si v něm listuji.
    A vzpomínám na babičku.

  • Hannah… mooooc hezký článek 🙂 Děkuji 🙂
    Památník jsem samozřejmě měla, zhruba od 2. do 8. třídy -no a obsah je klasický, obrázky,občas nějaká „moudrost“, která zrovna frčela…. Památníky mají i mí starší synové, ale využívali je tak v období od 5 do 9 let. Teď jsou někde zakutané :)A máš pravdu, těch krásných notýsků a zápisníčků, co se teď prodává… áááách 🙂

  • Lien

    Hannah, pěkný článek, ráda jsem si početla.

  • Padmé

    Hannah, milý příspěvek, děkuji Ti za něj.
    Když jsem četla ty řádky od Nerudy, přestože je důvěrně znám, úplně se mi stáhlo hrdlo a v očích jsem měla slzičky. Jsem v té naší nádherné zemi hodně silně zakořeněná… jak by řekl básník: jsem dcerou českou.

    Citáty a moudra mám moc ráda, historii vůbec (míněno obecně) miluji a myslím si, že je v ní vše… my jen neumíme hledat nebo možná neumíme porozumět…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist