Ač se to asi zdá neuvěřitelné, je to tak – do Štědrého dne zbývá už jen 15 dní. Zítra se zapálí na adventním věnci druhá svíčka a budeme v klidu rozjímat a vychutnávat atmosféru blížících se svátků pohody.
… nebo snad ne?
Aktuální stav u nás:
dárky pro Áňu a Majdu jsou nakoupené, nebo aspoň objednané
máme upečené linecké a od včerejška i vanilkové rohlíčky
našla jsem recept na perníčky a nakoupila ingredience
včera jsme se s Áňou pustily do přípravy přáníček
okna jsem umyla už s předstihem začátkem listopadu
máme stromeček
–
bytem se dnes dopoledne (nebo už dřív?) zřejmě přehnalo tornádo
od začátku listopadu nejednou pršelo, takže přes okna už opět není vidět
Áňa odmítá po obědě spát – není čas
ani jeden dárek nemám zabalený
přáníčka ještě zdaleka nejsou hotová a nejsem si jistá, jestli mám dost pevné nervy, abych pokračovala v tvoření i s Áňou
spoustu dárků jsem ještě nekoupila
několik dárků jsem ještě nestihla ani vymyslet
už třetí den mě bolí hlava, večer to přerůstá až do migrény
Áňa kašle čím dál víc, takže odpadá i vidina relativně volného dopoledne alespoń v týdnu, kdy normálně chodí do školky
Na to, kolik času zbývá, a vzhledem k tomu, že tatínka máme v práci celý víkend (mimochodem na Štědrý den taky), nic moc situace.
Blednu závistí (teda moc neblednu, poslední dobou jsem dost bledá i sama od sebe) a upadám do předvánoční deprese, když čtu o tom, co kdo stihl nachystat, a když vkládám k výtvarným námětům fotky vašich zdařilých dílek (posílejte dál, vážně se mi líbí).
Když jsem si tohle všechno uvědomila, rozhodla jsem se jednat, protože takto to dál nejde. Pokud mají být Vánoce opravdové svátky pohody, budu se k těm přípravám muset postavit hodně rázně.
Zajímá vás, jak se z té šlamastiky dostanu? Čtěte dál a pokud jste na tom stejně nebo aspoň podobně, napište mi to.
Za prvé – dopíšu tento článeček a tím se mi trochu uleví.
Za druhé – dokud budou holky ochotné obejít se bez mojí pozornosti, nebudu uklízet ani chystat přáníčka, ale relaxovat a vychutnávat plnými doušky tu chvilku klidu (o tom přece Vánoce jsou, ne?). U toho si konečně objednám vánoční koledy.
Za třetí – pokud se trošku vzpamatuje počasí, vyrazíme ven a doneseme si domů pár větviček a z nich spolu s Áňou vytvoříme v květináči nejúžasnější svícen, protože bude jenom náš. Slibuju, že se obrním trpělivostí – ostatně trocha jehličí se zde už ztratí.
Pokud se počasí nevzpamatuje, obrním se ještě větší trpělivostí a uděláme s Áňou těsto na perníčky – slibuju, že ji nechám rozklepnout vajíčka.
Za čtvrté – zameteme jehličí roztroušené po celém pokoji nebo mouku rozsypanou po celé kuchyni. Při té příležitosti poklidíme alespoň tu „aktuální“ místnost, tj. obývák nebo kuchyň.
Za páté – postavíme veliký hrad z kostek.
Za šesté – doufám, že to už bude večer, takže povečeříme, vykoupu děti a mrkneme na Večerníčka. Pak se budu snažit přesvědčit Áňu, že je čas jít spát.
Za sedmé – jakmile Áňa usne, konečně ustelu v ložnici (ano, dnes jsem to ještě nestihla), postavím ten nejúžasnější vánoční svícen na stolek v obýváku, zapálím svíčku a budu lepit zbývající přáníčka a čekat, až se nám tatínek vrátí z práce, abych se mu mohla pochlubit, jak jsme s holkama byly celý den šikovné.
(Pokud se počasí neumoudří a svícen nebude, zapíchnu svíčku asi do toho těsta na perníčky.)
Mezi tím vším – stokrát vysvětlím Áně, že na každý den má v kalendáři jen jedno kokinko a to dnešní snědla hned ráno, padesátkrát ji napomenu, že má být na sestřičku opatrná, protože je ještě malinká, několikrát budu mít pocit, že tenhle den nepřežiju, párkrát přebalím a nakojím Majdu.
Ale hlavně – nesčíslněkrát ty svoje princezny pomazlím a pochovám a u toho si v duchu řeknu, že je to vlastně celkem jedno, jestli svícen svítí, cukroví je napečené, podlahy navoskované, okna umytá…
I bez toho totiž budou tyhle Vánoce zase nejkrásnější – budeme je přece poprvé slavit ve čtyřech!
Ta atmosféra je prostě v něčem jiném a to se dopředu připravit nedá.
PPS: Původně jsem začínala tento článek s představou, že vám ještě na poslední chvíli dám pár tipů na dárečky z Náměstíčka, ale to si asi nechám taky na ty příští Vánoce, kdy už určitě všechno připravím s náležitým předstihem 😉
Napsal/a: redakce (Petra)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (35 vyjádření)
:))))))))))
jj, odolnost je naše druhé jméno, Peti :))))))
Skóre máš dobré 🙂
jo, abych nezapomněla – jedna věc je úplně stejná – opět nestíhám odpovídat na maily a řešit spoustu věcí zde na VD, ale obávám se, že to vám asi ani nepřijde jako něco zvláštního (i když si pořád slibuju, jak další měsíc to bude lepší, až se vyhrabu z akutního zavelení miliónem věcí k řešení ;-)) – tímhle ale asi už vůbec nepřekvapím…
Teda díky za připomenutí, docela jsem se pobavila…
Situace po dvou letech tentýž den:
– tornádo ubralo trošku na síle, nebo jsem si už zvykla
– holčičky už po obědě nespí ani náhodou ani jedna, zato si i pohrají společně, i když to chce občas špunty do uší
– tatínka máme dnes zrovna doma (ovšem polomarodného, takže momentálně spí), mimochocdem, na Štědrý den má být opět v práci
– okno v kuchyni a pokojíčku je už nějakou dobu umyté, otisky prstíků otírám průběžně
– okno v obýváku jsem myla naposledy někdy v říjnu, takže už to taky není poznat, ale nějak mě to nemůže rozhodit
– letos máme pro změnu upečené perníčky, v ledničce těsto na vanilkové rohlíčky
– těsto na linecké stejně jako vloni koupím ve zdejší cukrárně – mají je výborné a těch 25,- Kč za ně dám mile ráda
– s výrobou přáníček jsme nejen nezačaly, ještě ani netuším, co na nich bude
– většinu dárků mám doma nebo na poště (s pošťákem jsme se dneska nějak minuli), něco ještě budu muset vymyslet a dokoupit (hlavně dárky „od babičky“ pro holky a pro nás)
– svícen z časových a hlavně bezpečnostních důvodů není, ale máme úžasný adventní kalendář na zácloně (kornoutky s hlavičkama připevněné kolíčkem, kdyžtak večer vyfotím ;-))
– nebolí mě (zatím) hlava, i když starostí by se našlo až až, ale nějak jsem si asi zvykla
No ale hlavně nějak nechápu, proč jsem před dvěma rokama byla tak zdrblá z příprav na Vánoce už 9. prosince. Teď mám pocit, že je času ještě dost a není se kam hnát.
Závěr – matka dvou dětí je po dvou letech psychicky mnohem odolnější než když je s druhým dítkem teprve „v záběhu“ 😉
To je krásný článeček…. :))
Takový povzbudivý ve smyslu, že v rodinkách s dětmi je to všude ne-li stejné, aspoň velmi podobné :))
Taky by mě zajímalo… jak letos??? 🙂
Petro, a jak jsi na tom s přípravami letos? 😉
Hm, tak já tedy nemám nic.. Tedy vlastně ano – mám rozmyšlené dárky a polovinu nakoupenou. Pak už 4 dny mám v lednici těsto na linecké a umytá okna v kuchyni :-)) Ale že bych kvůli tomu měla nějakou depku.. to tedy ne. Co nestihnu, nestihnu. Bordel doma mít nebudu, stromeček, ozdůbky v oknech, nějaké to chvojí, dárečky, nějaké cukroví, pečeného kapra a svíčky a lodičky ze skořápek…. To nám ke štěstí stačí :-))
Petro nic si z toho nedělej. Já sice mám všechno hotovo, ale jsem strašně unavená a cítím se jak kdybych tím tornádem byla přejetá já. Nemá to smysl. Lepší je mít doma binec, ale být v pohodě a věnovat se těm přáníčkům s Áňou, to má alespoň nějaký smysl.
tak já měla v pátek krásně uklizeno, pak začala Mařnka mít potíže s čůráním, tak jsme vyrazili na pohotovost, tam si nás nechali rovnou v nemocnici. Závěr: chlapi byli sami dva dny doma a já můžu začít uklízet znova, Mařenka je v pořádku a já si za ty dva dny odpočinula. Teď se jen modlím, aby mi stačil do vánoc přijít hlavní dárek pro Mařenku.
Jéé, zatoulala se mi tam věta navíc:o)))
Nebuď z toho smutná, Petro…:o)) Myslím, že je za Tebou vidět kus práce i tak :o))
Já se taky zpočátku přemohla a když jsem četla, jak holky uklízejí a pečou, tak jsem umyla okno u Lukči a udělala „jakous-takous“ výzdobu…pak jsem si myslela, že se vrhnu na tu kuchyňskou linku, co je už úplně unavená z toho nánosu prachu, mouky ( zapadaný:o))) a dalších bordýlků…ale skutek utek:-((
Než jsem měla děti, tak jsem gruntovala stylem : za jeden den celý byt i s oknama, povlékáním, mytím linky…prostě VŠECHNO!. Ale teď to prostě i při nejlepší vůli nejde…tak se snažím tím moc netrápit, i když poslední čas jsem trošku nervóznější…štve mě, jak nás ze všech stran někdo “ masíruje“ reklamama na pečení, dárky, půjčky…a jak nestíhám ty věci, které dřív prošly tak nějak lehce..
Ale asi stárnu, nebo co…protože už dokážu přejít i rozházené boty v chodbě, zmačkané ručníky v koupelně, poházené ponožky v obýváku, hračky po celém bytě…prach na skříňkách, nevyžehlené věci…a další a další věci, které mě dřív doháněly k tomu, že jsem byla zchvácená jak kůň, abych to všechno stihla:-)) ( Navíc, žehlím děsně nerada:-( )
No a dárky už pro děti máme, ale pro příbuzné ještě ne…nemám ani pro manžela a hlavně, nevím, co mu koupit…:-((
Taky mě těší, že je nás víc…takže vám všem přeju dobrou náladu a hlavně klid v duši :o)))
Sice si toho všimnu, ale už se neženu je uklidit.
ja uz mam napeceno stacily mi 3 dny abych napekla kazdy rok se rozhodnu pro par druhu a nakonec je jich zase po vic ale lepsim se loni jsem mela asi 30 druhu letos jen 21 tewd jen slepim koncem pristiho tydne kremem a je to to je otazka hodinky darky mam prevazne koupene jeste nejakou blbustku detem a zabalit okna mam umyta a nazdobena uklizim postupne cely rok tak proc blbnout s uklidem pred vanoci mam dve deti nemam hlidani a manzel je porad pryc da se vse zvladat tyden pred vanoci jen relaxujem a sledujem to blbnuti lidi aby na ne zbylo salamu a masa v obchode ja mam sunku tyden nakrajenou v mrazaku kapra taky pekarnu mam letos od manzela tak ani nebudu stat frontu na chleba den pred stedrym dnem si uvarim zelnou obalim a predsmazim kapra udelam ryby polivku a bramborovy salat az vecer deti usnou nazdobime stromecek s manzelem nanosime darky obyvak zamknem a jdem spat a na stedry den stavame az vstanem trba v 11 hodin deti pokud vidi ze nestavame tak se vali s nama i kdyz jsme od 9 hodin vzhuru tak si v posteli povidame a kdyz vstanem nasnidame se a jedem do lesa vetsinou pobydem hodinku v lese donesem zviratkum kastany ktere susime na podzim nejake ovoce a zeleninu pak se najime zelne tu mensi ulozime do kocarku a jedeme na detskou msi do kostela kde se otevira betlem a bereme domu vecne svetlo pak si pohrajem kolem pul seste deti vykoupu a nachystame se k veceri nahazi se nadiby do mycky a jde se ke stromecku tak to jde bez blbnuti a nervu mam doredu udelany domaci vlasak uvarena vejce a kdyz mame chut tak si vecer dame clebicky a manzel je vdecny za tu pohodu a oddych pred vanoci a na stedry den jen trochu chtit a musim vse zvladat sama s detmi ja jsem bez deti jeste nebyla neni kam je dat a taky se mnou vsechno delaji
Peto, stejne toho stihas hodne. Vcera jsem vyrazila do mistniho Prioru koupit alespon detickam pribuznych kreativni darecky. Samozrejme, ze co nabizeli v katalogu, nemeli, takze jsem se vratila s prazdnou a jeste s depkou z tolika lidi, kteri nakupovali za tisice.
Jak jsem psala, budeme se stehovat, takze se na svatky nastehujeme k pribuznym. Pranicka nebudou, cukrovi take ne, Kubik k prvnim narozeninam take nic nedostane, protoze vyber tu neni nic moc, a asi si koupim velkou Nutelu, abych to baleni zvladla. Jesteze uz se Kubik z cokolady neosypava. (Tomas zacal vyklizet satnu uz vcera, zatim to uspesne bojkotuju:-)
Petro, já tě obdivuji, tolik smělých plánů:-)) Já bych se na přáníčka vykvajzla, pohledu jsem koupila a jmenovky na dárek taky. dárky mám komplet pro malou, ale pro babičky ještě vlastně nic:-( Nevím kdy to koupíme a já začínám pociťovat žaludeční neurozu. Pamatuji si, že první společné Vánoce mi manža způsobil šok, jelikož mi jel koupit dárek 24.12 a vyrazil až kolem 10,30:-)))) Naštěstí jsem ho naučila nakupovat přes internet:-))
A uklízení? Okna jsem dělala postupně, denně mi to zabralo tak 30 minut. Sice jsem se zmohla na nějaké ozdobení oken, ale díky našemu raubíři pořád nějak nemám uklizeno:-))) Pustily jsme se do pečení, munilou sobotu jsem měla 2 plechy koleček, ve středu ráno byly v krabicic poslední dvě.-) Včera jsem vyčarovala ze sádla vanilkové rohlíčky, Nika je vyčmuchala a už mi na ně chodí. Nevydrží do Vánoc ani náhodou. Dnes prubneme linecké, jsem zvědavá, jestli udržím nervy na uzdě a nepokusím se ji přetrhnout vejpůl, až nebudě dělat, co po ní chci:-)))
Docela mě Petro tvůj článek povzbudil, jsem ráda, že je nás více, kdo „panikaří“. Jen se cítím maličko zahanbeně, jelikož mám jen jednoho cvrčka:-)) Ale zas mám nemocnou tchýni, tak se to trochu vyvažuje:-)))
Tak nám všem přeju hodně sil k přežití předvánoční horečky:-)
Jo, holky tak u nás to samé. Před pár dny jsme si sice udělali vánoční atmosféru, pustili si koledy a dali se dopečení, vaření vaječňáku, zdobení větve a stavění betlému. Ale třeba už betlémek vzal za své. Haničce se tak líbil, že mi ho za zády půlku rozebrala a některým figurkám vytahala i špejličky:-)K větvi se chodí dívat a hlásí : „Tý brďo, vánoční stromeček!“ a snaží se očesávat slaměné ozdoby. Myslím, že s tou výzdobou se už asi vysilovat nebudu. Ještě pověsím jmelí a konec.A cukroví už jen nepečené. A úklid? Stěhovali jsme se sem před dvěma měsíci, tak mě ani nenapadne mýt okna. Jinak uklízím přece pořád:-)
Petro, my také nebudeme mít tatínka na Štědrý den doma. Už třetí rok. Alespoň,že přijde večer.
tak já jsem tyto vánoce celkem v klidu.Dárky už mám nakoupené(chybí jen 2 maličkosti)to díky mámě,která si bere Páťu občas o víkendu a funguje jako dobrá hlídací babička(když není v práci a já potřebuji,vždy pohlídá)Okna mám umyté,záclony,závěsy vyprané,ve skříních uklizeno.Ale přiznám se,že jsem to dělala jen kvůli tomu,že je to potřeba,kdyby byly okna čistá,záclony prané nedávno,..vůbec bych to znova nedělala jen kvůli tomu,že jsou vánoce.Vánoce mají být svátky klidu a pohody!Což s hadrem v ruce,není to pravé ořechové:-))Vánoční výzdobu už mám dlouho a s tím že se i o štědrý den budu přerážet o hračky,šlapat do věčně vylitého pití,klouzat po vyplivaném jablku na zemi,koukat na upatlaný nábytek(na kterým už jsem dělala vánoční úklid snad 1000x)…už jsem se smířila:-))Hlavně,že bude pohoda;-)
Petro, klid, vánoce budou, i když nebudeš mít naleštěná okna a nábytek, nepošleš přáníčka, nebudeš mít 10 druhů cukroví a to ostatní, co bys ráda stihla…
Vánoce budou, až vám taťka přijde z práce, obejme tebe, Áňu i Majdu a všichni SPOLU si je hezky užijete.
A my se bez zatím nepřičtených klubíček, nových rubrik, soutěží, nápadů na dárky a jánevímčehovšeho, co jsi měla pro nás přichystané, taky obejdem, hlavně když ty budeš v pohodě.
P.S.: To platí i ostatním, které jsou na tom podobně.
Tak já mám upečené jen ty zázvorky, které měknou na balkoně, ostatní pečivo nechávám na příští víkend.
Po nocích navlékám korálky, abych měla pro všechny kamarádky a kolegyně dáreček (pro kolegy drátuju anděly).
Drky mám koupené jen pro děti a co dám ostatním ani netuším.
Úklid mi udělá příští týden objednaná paní (dnes uklízely dvě u babičky v domě, kde budeme na Štědrý den) a ještě je musíme nahnat k dědovi do baráku, kde nebylo pořádně uklizeno asi dva roky:-(
Stromeček snad koupíme zítra (tedy dva stromky, jeden nám, jeden babče).
A Lucince jsem už ze vzteku vyhodila už dva adventní kalendáře, protože i když jí co pět minut opakuji, že každý den jen jednu čokoládku, vždycky si vyčíhá okamžik, kdy se věnuji něčemu jinému a konzumuje. Ještě že dostala těch adventních kalendářů víc. (Aby byla opatrná na Honzíčka už jsem vypustila, protože to stejně není nic platné a navíc Honzík se už začíná obstojně bránit:-)).
Ach jo, když má člověk na starosti více domácností, dá ta organizace zabrat – a to se nezmiňuju o bytu táty, který musím pravidelně kontrolovat, zalévat kytičky, vybírat poštu a ještě ke všemu tam dohlídnout na opravu rozbitých dlaždiček, protože táta přiletí až příští pátek.
Petro nezoufej.
Já se sice na jiném místě chlubila, kolik už mám napečeno – ale zdá se, že tím jsem nějak vyčerpala svou energii…
Žádné velké úklidy nedělám (kromě těch oken a lustrů – ty už to fakt potřebovaly). A pečení po nocích jsem si teda vychutnávala (snad se ještě vzmůžu) – po dvouleté odmlce…
Do toho stokrát za den oblíkám Lu, která se stále vysvléká (obálkový výstřih na bodyčku), ponožky už ani nepočítám. Tisíckrát řeším spory holek. Řeším vypnuté připojení na net (té firmě to ještě vymaluju…), náhradní připojení (ach ta moje závislost – prostě byste mi chyběli…), a tak (vždyť to všechny znáte).
Petro, vydrž, nakonec budete mít krásné vánoce (i když se třeba nenaplní všechny Tvé představy). A za rok už to bude o tolik lepší!
Tak myslím, že to vypadá stejně jako u nás:-))Upečeno ještě pořádně nic, tedy když nepočítám 4 dávky vanilkových rohlíčků s oves. vločkami, ty už vlastně nejsou:-oo Tak mám pár perníčků, které se mi dřív „ztratí“ než je nazdobím a asi 3 kolečka z lineckého:-(( Toť vše. Příští týden se do toho chci pustit naplno. V pondělí snad už (po 6-ti týdnech marodění) dám Dádu do školky, tak budeme kuchařit s Haničkou. Jinak přáníčka už máme naštěstí hotová! Navíc jsem teď skoro 2 dny měla střevní chřipku, dnes to bohužel asi chytila Hanička (1,5roku), tak jsem opravdu nic neudělala. Mám tady kopu prádla na žehlení a další plný sušák prádla:-oo Tak se holt do toho pustím až zítra.. No, každopádně už se na Vánoce moc těším:-)))
takže je to aspoň někde podobné jako u nás. jen s tím pečením jsme už trochu pokročily ale motáme se u toho 3 ženský já(máma),El(4r)a Lea(1,5r). takže nás ještě čeká odstráňování těsta ze všeho, kde tak skvělě drží( linka…ze všech stran, punčochy, koberec, lino, umyvadlo, ručníky,…..) snad něco zvládnou stroje (pračka, tepovač,..)uvidíme
Mobile Sliding Menu