Vzpomínka na Velikonoce – aneb, jak se vyhnout koledníkům

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

Myslím si, že téměř každá náctiletá slečna nemá ráda Velikonoce. Stejně tak jsem toto období vnímala já, před několika lety. Bylo mi patnáct a Velikonoce pro mne představovaly nepříjemné svátky. Vyplácení pomlázkou jsem brala jako ponižující a flustrující proceduru. Dodnes nechápu, proč by měl kluk mlátit dívku nějakou proutěnou větví a ještě u toho poskakovat jak králík na poli?


Proč mít modřiny přes půlku zadku a chlácholit se myšlenkou, že to je vlastně pro mé dobro, abych náhodou neuschla? Bez ohledu na tradice jsem ten rok vyhlásila bojkot Velikonoc.
Rozhodla jsem se, že tento den strávím zavřená ve sklepě a že se rozhodně nenechám nikým mlátit. Natož poslouchat přiopilé kluky, tehdy vlastně ještě děti. Nechápu, kdo a kde jim tehdy ty panáčky naléval. Sama dětem rozhodně jako koledu alkohol nenabízím.
No ale to jsem odbočila.

Bydleli jsme v domě, kde bylo několik bytů a v suterénu měl každý svůj sklep. Nebyla to jen taková koje, jako je dnes v panelákách, ale každý měl malou místnůstku s oknem. Rozhodla jsem se, že právě tady strávím velikonoční dopoledne. I tak jsem měla problém ukecat rodiče a přemluvit je, aby tedy všem, kteří mě nutně potřebují seřezat, řekli, že nejsem doma. Ale povedlo se.
Ačkoliv nerada ráno vstávám, toto pondělí jsem vyskočila na zazvonění budíka, už v sedm hodin, jako rybička. Sbalila jsem si všechny věci potřebné na přečkání dopoledne ve vězení a odebrala jsem se do sklepa. Byla mi docela zima, ale co, přeci to nevzdám. Zabalila jsem se do deky a seděla. Uběhla asi hodina a už jsem nevěděla, co si dál počnu. Okno mělo ornament, uvnitř tedy byla poměrně tma a rozsvítit jsem přeci nemohla! To bych byla prozrazena. V době, kdy nebyly mobily či notebooky, jsem mohla ve sklepě opravdu jen sedět a čučet. Ani číst se nedalo.

Jenže jednu věc jsem nedomyslela, nebo vlastně ona ani vymyslet moc nešla. Ano, po čase jsem potřebovala na toaletu. Vydržet to už opravdu nešlo. Špiclovala jsem uši a rozhodla se k riskantnímu činu. Pomalu jsem otevřela dveře, jako kočka se proplížila chodbou, a když jsem neslyšela vůbec žádný hluk a případné kroky koledníků, vyběhla jsem do patra, vletěla do bytu, rychle na WC. Hurá, cesta tam byla úspěšná a ještě to samé zpátky. Ovšem jak jsem byla rozrušená, abych to vše stihla v co nejrychlejším čase a honem mohla být zase zpět ve svém krytu, otevřela jsem vchodové dveře bytu a vyběhla na chodbu. To byla obrovská chyba! V ten moment šli po schodišti koledníci. Ale ne třeba jen nějaké děti nebo tak. Při té smůle jsem natrefila zrovna na bandu puberťáků. Bylo jich snad 10, část jsem znala, část ne. Nezmohla jsem se vůbec na nic a už jsem byla v sevření jejich pomlázek. Ječela jsem na celé kolo, ale samozřejmě mi to nebylo nic platné. Dostala jsem tenkrát opravdu hodně, i nějaká modřina byla. S brekem jsem se vrátila domů, zalezla do postele a ten den už se mnou nehnul vůbec nikdo. Dodnes to cítím jako svoji prohru.

Velikonoce vnímám jako svátky jara, kdy se vše probouzí. Toto období mám nejraději ze všech. Jen ten jeden den pořád nějak nemusím. Ale povím vám, postupně v průběhu života jsem zjistila, že většina kluků, nebo chlapů, nemlátí ženský jako blbec urvaný ze řetězu. Když pozoruji dnes kluky, co přicházejí na koledu za starší dcerou, je to úplně jiné jak tenkrát, když jsem byla v jejím věku já. Moje holky ještě nikdy neměly modřiny na zadku a upřímně bych to ani nedovolila. Jsem jak policajt a bedlivě sleduji, aby to u nás nějaký horlivý jedinec moc nepřeháněl. Slušný koledník je u nás vždy vítán. 🙂

Přeji všem krásné Velikonoce!

Tento článek byl zařazen do soutěže Velikonoční pisatelská soutěž. Stačí jen do 4. dubna poslat svůj příspěvek do redakce a tím se zapojíte do soutěže o tři krásné knihy.

Napsal/a: Peťka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • Anonymní

    Ano Velikonoce jsou otresne svatky!Bohuzel mam doma prisernou matku ktera vzdy otevre a je ji uplne jedno ze ja velikonoce neslavim!Vzdy jak se ji zeptam o.k mami ty velikonoce slavis ale ja ne tak proc je za mnou posilas az do pokoje? Vzdy mi odveti vis co jednou za rok za tebou prijde nasteva ( uplne neznami kluci) a ty je odmitnes to neni slusne!Uz abych se odstehovala je mi teprv 14 a branit se ji nemohu!
    A POZOR TO ZIJU VE MESTE!!!

  • Taky jsem jako náctiletá tyto svátky neměla ráda. Dnes už jsem matka tří dětí – dvě holky a jeden kluk a žádné takové orgie u nás nejsou. U nás jen zasmradit hlavy smradlavkou a mírně vyšlehat, fakt mírně.Navíc chodí jen tchán a ten není surovec a pak jeden kamarád se synem.
    Nechápu, proč by měli chlapi seřezat děvčata a ještě za to být odměněni…
    Ale vajíčka s holkama chystáme, i nějaké čokoládky a perníčky budou. Jen odmítám surovosti a holky si hlídám 🙂

  • Peťka

    Díky moc za komentáře.
    Jsem ráda, že tohle nevnímám sama, ale že nás je většina. Opravdu nechápu, co vede chlapa k tomu, aby tento den seřezal ženskou a ještě se u toho děsně pobavil. Co to je za povahy?

    Markittko, opravdu u vás chodí koledníci i k večeru? U nás to teda tak není, do oběda a konec.
    Ale znám z vyprávění historku, kterak mladá slečna byla na Velikonoce u babičky na vesnici a odpoledne se vypravila na procházku v domnění, že už jí nic nehrozí. A vrátila se s jelitama na zadku. Odpoledne neodpoledne, tam se také koleduje celý den.

  • Markittka.P

    No u nás chodí celý den, dopoledne většinou děcka a ti slušní. Opilci chodí i do 18 hod. A nejhorší je, když se někdo na návštěvě zapomene a nejde vyhodit. Svátek je to moc hezký, jen někteří chlapi z toho udělali nechutnou frašku, které se taky vyhýbám. A vodění medvěda vnímám bohužel stejně – masky, které ani nemůžou chodit a vyválí ženskou ve sněhu tak, že je durch i se spodním prádlem … ee :-((

  • Peťko, tedy takové vzpomínky jako Ty, bohudík, nemám, i když Velikonoce také nepatří k mým oblíbeným svátkům a to šupání mi přijde absolutně trapné. Dnes už to beru trochu jinak, baví mě barvit vajíčka a dělat velikonoční výzdobu, ale to pondělní dopoledne bych vysloveně zrušila 🙂
    Pěkně napsané.

  • bamiska

    peti koukám, že většina nás ty velikonoce opravdu nemusí a vzpomínky nejsou vůbec příjemné ….docela by mě zajímalo jak to vnímají chlapi a jak to odůvodní že se někteří chovají jak hovádka

  • johana

    Článek je moc pěkný, ale ty zážitky jsou strašné až smutné. To samé co napsala Lussy…

  • Lussy

    Peťko,
    mám podobný zážitek, ale na mě se to podepsalo tak, že dodnes Velikonoce vysloveně nenávidím. Dřív jsem se zavírala doma a nikomu neotevírám, nebo jedeme na návštěvu k někomu koho Velikonoce taky neberou a před 3 lety manžel zavedl tradici, že nám k Vánocům nadělí velikonoční pobyt na horách.

    Mě bylo 14 nebo 15 a s kamarádkama jsme vymýšleli, jak se taky koledníkům vyhnout. Všechny bydlely na druhém konci vsi a tak jsem se musela přizpůsobit – domluvily jsme, že se schováme u jedné z nich doma, její máma, že nebude nikoho pouštět. Vyrazila jsem z domu už v 6 hodin ráno a stejně si mě cestou vyhmátli 2 místní kluci. Pak to bylo v pohodě a domů jsem vyrazila od kamarádky až kolem jedné hodiny (šupe se přeci do dvanácti). Když už jsem byla skoro doma, najednou u chodníku zastavilo auto a z něj vyskákalo 6 totálně ožralých kluků, tak 16-20 let. Byli úplně našrot a tloukli mě hlava nehlava. Domů to bylo opravdu naštěstí asi 200 metrů, stejně jsem měla co dělat, abych došla. Zadek jsem měla úplně rozsekaný, bolavý, naskákaly mi opravdová jelita, no sedět jsem nemohla hódně dlouho.

    Od té doby jsou Velikonoce tabu, ani výzdobu nedělám, je to pro mě normální den. Až teď když Lucinka chodí do školky a měla přinést 3 vyfouklá vajíčka, jsem je poprvé v životě vyfukovala. A tím mám zase na rok vybráno.

  • Marinada

    Hezky a vtipně napsané 🙂 A při čtení článku mě napadlo, že by vůbec nebylo špatné se na jakýkoliv jeden den někam zavřít před světem, jen tu toaletu nějak důstojně vyřešit 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist