Brali jsme se 11.9.1998 v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích. Nevím, jak pro vás, ale pro mě byl svatební den pracovní a napínavý. Ráno ke kadeřnici, pak s mámou vyzvednout věci na pohoštění, pak jít přivítat manželovu rodinu. „Skoromanžel“ zatím vyzvedával dort a kytici. Až časem nám došlo, proč se asi ta paní u Olšanských hřbitovů tak nepříjemně tvářila, když nám pár dní před tím odpovídala na dotaz ohledně vázání svatebních kytic. Zřejmě si chudinka myslela, že si z ní děláme legraci. Pak pohoštění a přesun do kostela.
Všichni, včetně svědků, včas dorazili, prstýnky jsme nezapomněli. Já jsem se po obřadu samozřejmě podepsala špatným jménem, i když se mi to pan farář marně snažil předem připomenout. Ještě nějakou dobu trvalo, než jsem si na nový podpis zvykla, a to jsem poctivě trénovala. Pan farář má pro změnu dodnes máslo na hlavě, protože nám napsal do oddacího listu datum svatby 12.9., a ne 11.9.. Je opravdu velká legrace potom někomu vysvětlovat, že přece víte, kdy jste měli svatbu, a úřední šiml vesele řehtá. 🙂
Následovala rodinná oslava v restauraci, něco mezi obědem a večeří s klasickou knedlíčkovou polévkou a třípatrovým dortem. Když mě manžel někdy kolem jedenácté přenášel přes práh naší garsonky, byla jsem úplně tuhá. A tak jsme svatební noc prospali jak štěňata.
Datum naší svatby se dobře pamatuje a téměř samo připomíná, zvlášť po roce 2001. Když tehdy nabourala letadla do newyorských dvojčat, neslavili jsme. Jinak dám obvykle kytku do vázy, manželovi pusu a pokud to jde, otevřeme si večer láhev vína.
Letos už je tedy výročí osmé a utíká to jako voda. Dva kluci na světě, jeden ještě čeká v bříšku. A hlavně, pořád se máme rádi a proto tento jeden den v roce není pro mne tak důležitý. Nemyslete si, že si letos vzpomenu, i když píšu tenhle článek. Už jsem stačila v srpnu popřát rodičům o týden dopředu k jejich výročí a vzhledem k tomu, že 4.9. šel Jakub poprvé do školy a 11.9. mě čeká poradna, mám příležitost myslet na spoustu jiných věcí. Ale i když zapomenu, manžel se kvůli tomu na mě naštěstí nikdy nezlobí…
(Teď jsem objevila, že o výročí svatby psala v únoru Jarmuschka! Snad to neva ještě jednou a trochu jinak :-)!)