V TAM-TAMu jsem reagovala na příspěvek pomněnky o Vítání občánků. Petra mě vyzvala, abych napsala víc.
Tak tedy…
Vítání občánků se v té době oficiálně nekonalo – maminkám ale chybělo, tak si je samy obnovily v mateřském centru (dále MC).
Pak ale členové komise pro občanské záležitosti, které jsem dělala tajemnici, přišli s nápadem obřad Vítání obnovit i v obřadní síni, na oficiální půdě.
A tak jsou u nás tyto obřady dva a maminky si mohou vybrat. To podle toho, jestli to chtějí spíš oficiální nebo takové rodinné.
Spolu s pamětním listem pro nového občana města se tedy posílá i informace o možnosti zúčastnit se výše zmíněného obřadu, a to jednak na MěÚ nebo v MC. Součástí této informace je i návratka, kde rodiče uvedou jméno dítěte a kontakt na maminku. Podpisem dávají souhlas se zpracováním osobních údajů (datum narození dítěte, kontaktní údaje).
Chtějí-li se rodiče s miminkem zúčastnit obřadu v obřadní síni, doručí vyplněnou návratku na MěÚ. Mají-li zájem o „obřad“ (spíš přátelské setkání) v MC, mají v těchto zasílaných informacích kontakt přímo do MC. Tam se ale nemusí hlásit dopředu. Vítání občánků se tam koná zpravidla 4x do roka (snad mám pravdivý údaj) a termíny konání jsou vždy uvedeny v místním tisku.
Oficiální obřad na MěÚ se zpočátku konal cca 1x za 2 měsíce – chvilku trvalo, než si na novou možnost maminky zvykly. A také dětí se nerodilo tolik. Nyní, pokud vím, se koná snad 1x do měsíce.
Ve spolupráci s matrikou jsme vždy vybrali vhodný termín (po svatbách – kvůli výzdobě a hudebnímu doprovodu) a rodiče, kteří přicházeli v úvahu (nezvali jsme rodiče s miminky mladšímy než 6 týdnů) jsme pozvali oficiální pozvánkou s datem a hodinou konání (prosba, aby se dostavili o něco dříve, kvůli organizaci) s tím, že pokud jim daný termín nevyhovuje, ať se ozvou a budou pozváni na jiný.
A pak už to probíhá jako každý jiný obřad – příbuzní a přátelé již sedí v obřadní síni a za doprovodu slavnostních tónů varhan vstoupí rodiče s dětmi, kteří mají „rezervovaná“ místa vepředu (my jsme to měli sólo – dvojčátka zaměstnankyně – nám dali židličky dopředu doprostřed, jako u zlaté svatby…).
Celý obřad řídí ceremoniářka, takže každý víceméně ví, co má kdy dělat. Pan starosta, případně jiný zastupitel, přednese projev (o významu rodiny), děti z mateřské školy předvedou své připravené pásmo básniček a písniček.
Děti jsou postupně představeny zástupci města, uloženy do kolíbky, kde je fotí profesionální fotograf, rodiče mezitím přijímají gratulaci a dárky (botičky pro miminko, vzorky kosmetiky, pamětní knížka – „první zoubek, první slůvko…“, kytička pro maminku) od zástupce města a zapisují se do pamětní knihy Vítání občánků, poté i příbuzní a přátelé. Tak postupně jedno miminko za druhým.
Jak už jsem psala, celý obřad fotí profesionální fotograf a rodiče mají možnost si fotky svého miminka objednat.
Navázali jsme také spolupráci i s místní Střední zdravotnickou školou a zpočátku se každého obřadu účastnil někdo ze studentů (opravdu jsme tam jednou měli i budoucího zdravotního bratra…!), který byl v případě potřeby připraven uklidnit plakající miminko dřív, než se rozpláčou i ostatní. Co vím, ještě to nebylo nutné – „naše“ miminka jsou nesmírně hodná – takže studenti SZŠ mají volno…
To, co tu popisuji, už možná tak úplně neplatí (jsem už rok a půl doma) a vím, že se chystaly jisté úpravy. Ale myslím, že spíše v tom smyslu, že celý tento obřad bude více v režii oddělení matriky…
A jak vítali vaše miminko!?
Napsal/a: jarmuschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (15 vyjádření)
…my jsme ještě ani doma nebyly (holčičky předčasně narozené – strávily v nemocnici přesně měsíc a týden) a pak nám zbývala jen půlka měsíce do konce roku, ale platit jsme museli…
Byla jsem na vítání občánků už 3x.Ale stalo se mi naposled že jsme byli doma z porodnice 2 dny a už mimču přišla obálka s modrou proužkou aby jsme zaplatili za popelnici.Byli rychlejší než s uvítáním do života.
My jsme absolvovali vítání občánků 2x – poprvé před téměř 4 lety nám přišla krásná pozvánka, speciálně kvůli miminkům vyzdobili obřadní síň, nazdobili kolíbku, malí školáčci si nacvičili básničky, maminky dostali kytku a děti pamětní list. Podotýkám, že to bylo na vesnici o celkovém počtu asi tak 600 obyvatel. Podruhé jsme byli letos, vlastně už loni, a to ve městě s 50tisíci obyvatel. To jsem si musela sama poshánět termíny, vyřídit žádost atd., nějak jsem to nečekala, takže jsme našeho občánka vítali až v jeho osmi měsících, což vůbec nevadilo, tvářil se děsně moudře při projevu, hračku přijal s úsměvem a to, že jsme se pletli mezi svatebčany, mu také příliš nevadilo:)))
Vítání občánků je pěkná věc, samotný ceremoniál i příležitost setkat se s ostatními členy rodiny. alespoň u nás se to tak dělá.
Co mě spíš na celé věci rozladilo, je vyřizování. U nás se musíte dostavit na MěÚ, -sociální odbor, samozřejmě v úřední den. To tam je plno Romu a můj pud sbezáchovy říká, nenchat kočárek s dítětem venku, ale jít s ním i dovnitř a ejhle, problém…
Paní úřednici to nevyhovuje, ba dokonce je nepříjemná, ale nesmím se dát. Vysvětluji, že na chodbě kočárek opravdu nenechám, a protože má v předsíňce místo a kočárek se tam vejde, nevidím problém.
Nějak jsem to tenkrát vyřídila, ale na maminky se opravdu moc nemyslí a obzvlášť na takovém odboru…
My jsme obec s 750 občany,vítání občánků se tu drží.Je pravda,že já patřím mezi starší rodiče a tak to beru jako slavnost, takže mně mrzelo, když ty mladší chlapi přišli dokonce v kraťasech. Dětí se u nás rodí dost, ale skoro samí kluci. Když se narodil Honzík, tak to byla jedna holka na osm kluků, u Mařenky byly holky dvě.Naštěstí pak učitelky ve školce i ve škole nápor kluků zvládají. Tady se říká,že na horách je život těžký a proto jsou prý kluci potřeba.
No tak my jsme byli na vítaní občanku v Jirkově a tamto bylo celkem dobre byla tam s nami babička malej dostal pamětní listinu a Chrastítko a konec..Trošku tam povídali a zazpívali což se těm, miminkum vůbec nelíbilo, ale protože tam miminka plakala tak naš malý s nimi soucítil a brečel taky a to celkem hodně..Ale kamoška byla v Chomutově a tam, davali bryndak Mazlíček města Chomutova a to bylo roztomile..Tak pa pa
I u nás na vesnici proběhlo tento měsíc vítání, ale byla jsem z toho zklamaná. Považuji to za něco slavnostního, a proto jsme s manželem podle toho volili oblečení. On šel v obleku a já v kostýmku. Ostatní přišli v ryflích a otahaných mikinách. Připadalo nám, že tam nepatříme!
Paní starostka měla řeč o rodině a dětech, o básničky jsme taky nepřišli a potom vzala každé miminko do náruče a osobně ho přivítala. Dostali jsme peníze, blahopřání a mimča hračku. Na konci obřadu jsme si mohli vyfotit miminka v kolíbce a fotky si můžeme zakoupit. Celé to trvalo půl hodiny, tak akorát, aby děti moc nebrečely. Jinak se nám to líbilo.
My na Kladně jsme měli vítání podobné jako je popsáno v článku. Projev byl krátký aby děti nebyly nervózní, dostala jsem kytičku a mimi pamětní knížku a listinu, a na památku jsme si nechali natočit DVD s celou „akcí“, které bylo sestříháno speciálně na našeho chlapečka, takže byl hlavním aktérem. Bylo to roztomilé, jsem ráda že jsme tam byly a že máme na to památku , já když jsem byla malá tak jsem „přivítána“ nebyla a je mi to dneska líto. Radka
Nebojte, u nás v Hranicích je to stejné…
Holky se narodily začátkem listopadu, domů jsme přišly v půlce prosince, a to už na nás čekala složenka za loňský rok…
Ústí nad Labem se opičí po Praze, také místo vítání občánků zasílá složenku na odpad a to velmi rychle. Škoda.
Vítání občanků v Jihlavě je snad od doby kamenné. Já jako malá holka tam chodila zpívat a recitovat. Teď se mi narodila holčička a vítání občánků je stále stejně roztomilé. Dostali jsme listinu pro nového občana Jihlavy, leporelo a chrastítko. Pro mě byla kytička a pro tatínka penízek se znakem města.
No, upřímně řečeno, poslouchat hodinový projev, tak tam usnu taky :))).
Našemu panu starostovi jsem projev psala já, tak jsem se snažila to zkrátit… ;o)
A to jsem tehdy ještě s vlastním mimouškem zkušenost neměla a neteře a synovce hlídala až tak od dvou tří let…
My jsme na vítání občánků byly. Starosta mluvil o rodině,životě atak. skoro hodinu. To si myslím,že je pro ty malé capartíčky až moc. Většina miminek spinkala. Pak jsme se šly ještě podepsat do knihy a dostaly jsme dárečky-maminky kytičku a dětičky kyblíček a bábovičky na písek. A pak bylo focení. Takže my jsme tam strávily hodinu a půl.
Nejlepší bylo,když jsme na kyblíčku měly napsáno,že je to nevhodné pro děti do tří let a byla tam cenovka 55,-kč.
Ahoj, nikdy jsem na vítání občánků nebyla, naše hlavní město nás poctilo složenkou na odpad :)). Takže jsem si alespoň se zájmem přečetla, jak takové vítání může vypadat.
Mobile Sliding Menu