Velikonoce jsou zpravidla spojovány s beránkem, ovečkou a jehňátky. Dále pak s narozením zvířecí drobotiny. Jako kuřátek, zajíčků, husiček a kachňátek. A tak se jistě po právu ptáte, kde se vzal ten lachtan. Než vás uvedu do obrazu, věřte, že i takový lachtan se může na nějaký čas stát velikonočním zvířátkem. Ať stále kroutíte hlavou, prostě nás jedno velikonoční pondělí navštívil a k libosti či nelibosti některých členů naší domácnosti zdomácněl…Tento příběh se udál již dávno. Deset let tomu. Bylo, jak jinak, než pondělí. Velikonoční pondělí. Manžel tento rok nechtěl nikam chodit. Doufal v klidný odpočinkový den. Holky byly ještě malé a tak moc chlapců na dveře nezvonilo. Kolem půl desáté zazvonil dědeček. Můj otec chodí poctivě a dodržuje tradice. Jen s ohledem na děti, aby je netahal brzo z postele, vzal chodící kolečko opačně. Nejdříve ti vzdálení a pak ti za rohem. Přišel v doprovodu babičky, která spustila houbovou mému muži, že aby si pro výprask ještě sama chodila. Držela proslov něco „o líné mladé generaci“. Ale věřte, neustále se u toho smála a i tón hlasu prozrazoval, že si dělá legraci. Manžel tedy vstal od televize a šel splnit povinnost.
Chvilinku jsme poseděli a došla řeč na to, že je pěkně. Pojďme se projít, napadlo kohosi. Tak jsme se oblékli a vyrazili. Cestou jsme potkali známé, kteří marně hledali mé rodiče. Chlapi umluvili dědu a manžela, aby jeli s nimi. My holky jsme dokončily procházku a kolem poledního jsme došly na oběd. Holky si odpočinuly u pohádky. Mladší si zdřímla. A pak žadonily, aby mohly ven na písek. Neviděla jsem v tom žádný problém.
Bylo brzké odpoledne a já byla doma sama. Zatoužila jsem i já po odpočinku. Smrděla jsem jak parfumérie. Protože jsme pár chlapů na procházce potkali. A zde je zvyk polévat ženy voňavkou. Lépe řečeno smradlavkou. Protože je to většinou směska, co dům dal. V lepším případě rozředěná vodou. Starší dcera měla klíče na krku, manžel kdoví kde. Pustila jsem si hudbu a napustila vanu. Slastně jsem se položila s knihou v ruce do lázně. Přečetla pár stránek. A netušila, že mému oddychu již vypršel čas.
V tom se ozvaly klíče ve dveřích. Mí rodiče vedli manžela v dobré náladě domů. Vypadal, že více spí, než bdí. Ale jak mne uviděl ve vaně (nezavřela jsem si dveře do koupelny, abych lépe slyšela hudbu), rozsvítila se mu očička. I při svém pohrouženém stavu ho napadlo vydělat peněženku a věci z kapes. Možná, už některého čtenáře napadlo, co asi bude následovat. S výrazem mlsného psa a pokřikem „lásko, já tě miluji“ se vrhnul za mnou do vany. Otec zavíral dveře, mamka křičela: „ježišimarja“, voda se lila a cákala. No hotová komedie. Když jsme konečně společnými silami dostali manžela z vany a donutili se ho svléct, rozhodl se, že si půjde lehnout. Rozeběhl se po předsíni do ložnice. Jelikož měl mokré celé tělo a kachličky, jak známo, kloužou, posmekla se mu noha a on letěl.
V tom otevřely děti dveře a menší zakřičela: „jé, lachtan“. Byly vystrčeny ze dveří ven. Nahý manžel se válel rozplácnutý na zemi. A už víte, kde se vzal na velikonoce u nás lachtan.
Tato historka se již několik let na velikonoce vypráví. Jediný manžel je vždy zlý a proto prosím, neříkejte mu, že jsem to takhle veřejně práskla.