Velikonoční lachtan

Velikonoce jsou zpravidla spojovány s beránkem, ovečkou a jehňátky. Dále pak s narozením zvířecí drobotiny. Jako kuřátek, zajíčků, husiček a kachňátek. A tak se jistě po právu ptáte, kde se vzal ten lachtan. Než vás uvedu do obrazu, věřte, že i takový lachtan se může na nějaký čas stát velikonočním zvířátkem. Ať stále kroutíte hlavou, prostě nás jedno velikonoční pondělí navštívil a k libosti či nelibosti některých členů naší domácnosti zdomácněl…

Tento příběh se udál již dávno. Deset let tomu. Bylo, jak jinak, než pondělí. Velikonoční pondělí. Manžel tento rok nechtěl nikam chodit. Doufal v klidný odpočinkový den. Holky byly ještě malé a tak moc chlapců na dveře nezvonilo. Kolem půl desáté zazvonil dědeček. Můj otec chodí poctivě a dodržuje tradice. Jen s ohledem na děti, aby je netahal brzo z postele, vzal chodící kolečko opačně. Nejdříve ti vzdálení a pak ti za rohem. Přišel v doprovodu babičky, která spustila houbovou mému muži, že aby si pro výprask ještě sama chodila. Držela proslov něco „o líné mladé generaci“. Ale věřte, neustále se u toho smála a i tón hlasu prozrazoval, že si dělá legraci. Manžel tedy vstal od televize a šel splnit povinnost.
Chvilinku jsme poseděli a došla řeč na to, že je pěkně. Pojďme se projít, napadlo kohosi. Tak jsme se oblékli a vyrazili. Cestou jsme potkali známé, kteří marně hledali mé rodiče. Chlapi umluvili dědu a manžela, aby jeli s nimi. My holky jsme dokončily procházku a kolem poledního jsme došly na oběd. Holky si odpočinuly u pohádky. Mladší si zdřímla. A pak žadonily, aby mohly ven na písek. Neviděla jsem v tom žádný problém.
Bylo brzké odpoledne a já byla doma sama. Zatoužila jsem i já po odpočinku. Smrděla jsem jak parfumérie. Protože jsme pár chlapů na procházce potkali. A zde je zvyk polévat ženy voňavkou. Lépe řečeno smradlavkou. Protože je to většinou směska, co dům dal. V lepším případě rozředěná vodou. Starší dcera měla klíče na krku, manžel kdoví kde. Pustila jsem si hudbu a napustila vanu. Slastně jsem se položila s knihou v ruce do lázně. Přečetla pár stránek. A netušila, že mému oddychu již vypršel čas.
V tom se ozvaly klíče ve dveřích. Mí rodiče vedli manžela v dobré náladě domů. Vypadal, že více spí, než bdí. Ale jak mne uviděl ve vaně (nezavřela jsem si dveře do koupelny, abych lépe slyšela hudbu), rozsvítila se mu očička. I při svém pohrouženém stavu ho napadlo vydělat peněženku a věci z kapes. Možná, už některého čtenáře napadlo, co asi bude následovat. S výrazem mlsného psa a pokřikem „lásko, já tě miluji“ se vrhnul za mnou do vany. Otec zavíral dveře, mamka křičela: „ježišimarja“, voda se lila a cákala. No hotová komedie. Když jsme konečně společnými silami dostali manžela z vany a donutili se ho svléct, rozhodl se, že si půjde lehnout. Rozeběhl se po předsíni do ložnice. Jelikož měl mokré celé tělo a kachličky, jak známo, kloužou, posmekla se mu noha a on letěl.
V tom otevřely děti dveře a menší zakřičela: „jé, lachtan“. Byly vystrčeny ze dveří ven. Nahý manžel se válel rozplácnutý na zemi. A už víte, kde se vzal na velikonoce u nás lachtan.
Tato historka se již několik let na velikonoce vypráví. Jediný manžel je vždy zlý a proto prosím, neříkejte mu, že jsem to takhle veřejně práskla.

Napsal/a: danasi