Vánoce po staročesku

Už od malička miluji advent, ty chvíle čekání a toužení, kdy po bytě voněla vanilka, hřebíček nebo skořice a kdy se z mrzutých kolemjdoucích sem tam vyklube usmívající se človíček. Musím se ale přiznat, že poslední dobou přestávám chápat a čím dál častěji mne napadají různé otázky – „Kam se všichni tak honí?“ „Proč se znakem krásných Vánoc stává nejdražší dárek?“ nebo „Kam se ztrácejí ti milí a usměvaví lidé?“

Jak tak nad tím přemýšlím, napadlo mne, jaké byly asi Vánoce našich předků? O těch úplně prvních se už asi nedozvíme, avšak nejstarší dochované záznamy mluví o oslavách kolem roku 336. Do 17. století se vánoční oslavy odehrávaly především v kostelích, poté se jesličky a slavení přesunulo do rodin. V 19. století se k jesličkám přidalo zdobení stromečku.

Od minulého století se Vánoce bohužel staly více světskými, což vygradovalo v době komunismu, kdy byla snaha Vánoce jako náboženský svátek zrušit. Nepodařilo se však nahrazení Ježíška dědou Mrázem, ani přesunutí Štědrého dne na Nový rok (jako tomu je v Rusku). V dnešní době se Vánoce staly spíše oslavou jídla, předhánění se v množství a cenách dárků a místo Ježíška se do našich domovů cpe Santa Claus.

Jak tedy ty staročeské Vánoce vypadaly? Několik dní před Štědrým dnem hospodyně napekla chléb, v bohatších domácnostech pekly také vánočku s rozinkami a oříšky. Aby se vánočka povedla, hospodyně při jejím pečení měla mít na sobě bílou zástěru a při kynutí vyskakovat vysoko do vzduchu.

O Štědrém dnu se již od rána připravovala večeře, a protože naši předkové věřili v magickou moc čísla 9, připravovali devět chodů. Ne všichni sice tento zvyk dodržovali, ale vždy se na stole mělo objevit vše z úrody, aby bylo dostatek i v příštím roce. Jako první chod se podával hrách. Nejdříve ale hospodyně z mísy odebrala po lžíci pro každé z domácích zvířat, jako další chody následovaly polévky pro sílu (čočková, hrachová), houbový kuba, masitý pokrm nebo ryba pro štěstí (ta až v 19. století, dřív byla považována za postní jídlo), zelí na ochranu před zimnicí, knedlík, aby rodina byla stále syta, a trochu muziky (ovocná omáčka). Vánočka a cukroví se servírovali jako sladká tečka nakonec. K pití byl na stole čaj, bílá káva, víno, pivo či pálenka pro dobré trávení.

Potom zazvonil zvoneček a do světnice hospodář přinesl stromeček ozdobený cukrovím, oříšky, sušeným ovocem, řetězy a svíčkami. Svíčky společně zapálili a zpívali koledy, tak se dělo každý den, dokud stromeček nebyl odstrojen.

Protože se Štědrému dnu přisuzovala magická moc, držela se spousta zvyků, přičemž některé z nich můžeme potkat i dnes v našich domovech.

Lití olova

Nad plamenem se v kovové lopatce roztavil kousek olova, který se následně vlil do lavoru se studenou vodou. Podle výsledného tvaru se odhadovala podoba či povolání budoucího partnera, případně budoucnost dotyčného.

Házení střevícem

Svobodné dívky jej házely přes rameno ke dveřím. Pokud špička ukazovala ke dveřím, dívka se v daný rok měla vdát.

Třesení bezem

Na venkově svobodné dívky třásly bezem a štěkot psa ukazoval tu stranu, kam se měly vdát.

Pouštění lodiček

Lodičky ze zbytku svíčky a poloviny skořápky ořechu se zapálené pouštěly v lavoru s vodou. Podle toho, kam dopluly, se hádalo, kdo zůstane doma a kdo se vydá do světa, tj. zda se lodička držela u kraje, nebo doplula ke středu umyvadla. V některých krajích byl trochu jiný výklad – komu lodička doplula nejdál, toho čekal dlouhý a šťastný život.

Krájení jablka

Po večeři se nožem rozkrojilo jablko napříč a podle tvaru jádřince se hádalo, zda budou dotyční zdraví, nebo je stihnou nemoci. Pokud se objevila hvězda, sešli se za rok všichni ve zdraví, pokud se objevil kříž, někdo z přítomných měl onemocnět.

Dělení vánočních oplatků

V některých krajích se na konec štědrovečerní večeře dělily oplatky potřené medem (podobné hostiím). Každý ze stolovníků dostal jednu oplatku a poté nastalo společné dělení. Každý podal každému kousek ze své oplatky, symbolizovalo to sounáležitost rodiny, že se každý s každým rozdělí o poslední sousto.

Zvyky u Štědrovečerní večeře

Chystalo se o jeden talíř víc (pro náhodného hosta, aby byl sudý počet u stolu).

Pod talíř (nebo ubrus) se dával penízek nebo šupina z kapra pro štěstí a peníze.

Od štědrovečerní večeře nikdo nesměl vstát (proto mělo být vše na stole).

Nohy stolu se svazovaly řetězem, aby rodina držela pohromadě.

Vrcholem Štědrého dne byla půlnoční mše, lidé se scházeli v kostele, kde byly vedle oltáře postaveny jesličky. Venku byla tma, sníh a zima. Uvnitř kostela, ohřátého dechem věřících, zářily svíce a varhany doprovázely zpěv koled. Lidé věřili, že o půlnoci se v jejich srdcích narodil Kristus, cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do Nového roku.

 

Mám jeden návrh, místo honění za dárky a jídlem se zkusme vrátit tak trochu do minulosti a Vánoce zkusme prožívat v klidu a míru. Vánoce jsou přeci svátky vzájemné lásky a přátelství! Co vy na to? 🙂

Napsal/a: JanaK