Svatá Kateřina

Někdy je mi docela líto, že dnešní, tedy moderní lidé, zapomínají na své tradice. Jistě, nežijeme už v takovém souladu s přírodou a koloběhem všech těch náročných prací na poli a tak dále, které by nám připomínaly, co je právě nyní potřeba udělat a za co je možné se odměnit.

Ale přesto, pokud beru za obecně platný fakt, že národ je tak silný, jak silné jsou jeho tradice, není tedy dobré si alespoň občas připomenout, co se který den dělo a něco třeba i malého přenést do našich životů?

Já vím, zrovna u Vánoc je to v Čechách docela náročné… Vždyť i našeho vlastního Ježíška po dlouhá léta bývalého režimu tvrdě usurpoval děda Mráz… Naštěstí, než se tu stačil zabydlet natrvalo, byl posazen na saně a odkvačil kamsi zpátky na východ…
Ale ještě za ním ani stopy saní  nezapadaly a už se nám tu léta dere další vánoční sponzor  – má červený nos, slušnou nadváhu a říká si Santa Claus…

Zkusme si tedy společně (a bez legrace) připomínat dny, které v předvánočním období „drželi“ naši předkové.

Tedy díl první – Svatá Kateřina

Svatá Kateřina na blátě, Vánoce na ledě. A obráceně. Tuhle pranostiku asi většina z vás bude znát. Proč tomu tak je, se neví, prostě vezměme na věděomí léta sledování a podle dnešní situace se vybavme na Štedrý den buď kožichem nebo holínkami

V některých oblastech (a hlavně na Moravě nebo u vinařských tratí) se bude dnes večer tancovat, svatokateřinskou zábavu měly totiž narozdíl od té svatomartinské ve svých rukou ženy. Traduje se, že ženy dokonce celý večer platí hudebníky, aby hrály jen to, co se ženám líbí a že naše prababičky stály v kole a mávaly a ukazovaly si na tanečníky tak, jak se jim líbili. O dámskou volenku však měly ženy přijít úderem posledního odbití půlnoci (ale to neznamená, že se zábava pak ještě neprotáhla, o jejím konci se v žádných pramenech nehovoří… ) Každopádně, po svatokateřinské zábavě mělo nastat období klidu bez veselic a hodování. Jak udávají kroniky „Řekla Káča Barce – nechme toho tance“. O Báře (ale i dalších) přístě.

A dnes večer šupajdá na tancovačku…