Štědrovečerní menu

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

S naším tatínkem (pan R.) jsem začala chodit v červnu, od září jsem spolu začali bydlet a tedy asi po půlroce našeho jedinečného vztahu jsme spolu měli logicky slavit první společné Vánoce…Fajn, bude to krásné…koupíme stromek, dáme si dárečky, zasedneme společně ke štědrovečernímu stolu… a nastal první zádrhel (který ovšem řešily asi všechny páry při svých prvních společných vánočních svátcích). Co na něj? Mě to tedy bylo celkem jasné, R.ovi taky, problém nastal při srovnání mého „jasného“ a jeho „jasného“. No – polívka, krůtí řízky a bramborový salát – mňam!! Odtušil R., otočil se, a odcházel do své domácí „kanceláře“ řešit důležitější problémy a ne „takovou blbost“…“Počkej – jak krůtí řízky?! Na Vánoce je přece dycky kapr!“ „Kapr? Jako že ho koupíme a zabijeme? Jako kdo? Jako TY? – No jo, ty jsi vlastně chirurg, tak to asi zabíjení pro tebe není problém, že, chacha…ble! Víš, že já ryby nemám moc rád…“ „No to já taky ne, ale na Vánoce je vždycky kapr, právě proto, že jsou Vánoce – jednou za rok, jinak to pro mě nejsou Vánoce! Zabíjet ho nebudu, koupíme už rozporcovaného „…“ MOJE MATKA nikdy na Vánoce kapra nekupovala, DYCKY jsmeměli krůtí řízky, ty jsou lepší…“ atd. – doplňte si samy, určitě jste to v nějaké variantě zažily…nakonec se můj drahý R. ve jménu své (tehdy ještě takové té prvotní zaslepené) lásky ke mně uvolil, že on tedy o Vánocích nějakou tu rybu pozře, já jsem se uvolila, že to nemusí být zrovna kapr a ve jménu své lásky k němu mu usmažím i nějakou tu krůtu…takže plichta.

O pár dní později jsme šli rybu kupovat do TESCA a R. si vymyslel, že kapra teda ne, nechce ani mnou navrhovaného lososa, ale chce „tady toho sumce“ (?) – dobrá – sumce (to je teda vkus!), jeden tam ležel vcelku (bez hlavy) zabořený v ledu a ochotnému prodavači jsme vznesli požadavek, že chceme „2 podkovičky“…“Ano mladá pani,dvě podkovičky..“ zahulákal mladík v upatlané zástěře, vytáhl sumce, jehož část schovaná v ledové tříšti byla k našemu zděšení stejně veliká, jako ta, kterou jsme viděli prve, odseknul nám 2 OBROVSKÉ podkovy, bleskově je hodil do pytlíku, zvážil, připlácnul cenovku, podal nám je a byl pryč…bylo toho necelého půl kila a my jsem byli tak konsternováni, že jsme se otočili a šli shánět ty krůtí řízky…
Vracím se k debatě o štědrovečerním žvanci – R.:“No tak jo, nudlová polívka, pak teda ta TVOJE RYBA, ale moje krůta taky…““Počkej, počkej – jaká nudlová polívka? MY DOMA měli hrachovou“ (teda předtím pár let rybí, ale tu v naší rodině všichni krom mého otce z celého srdce- vlasně asi spíše žaludku – nenáviděli takže jsme jej, takto matka a dvě děti po několika letech přehlasovali na domácí hrachovou…)“HRACHOVOU?! – teda – vy jste divná rodina…“ „Co máš proti naší rodině??!! Hele – abys nedostal rybí – a tu já fakt vařit neumím, to teda bude ňamka!!“ atd…

Nakonec jsem ustoupila – vydatně tomu dopomohl můj soukromý argument, že uvařit domácí nudlovku je přece jen méně pracné, než namáčet hrách…a polévka ze sáčku – to bych se i já na Vánoce styděla…R. vede 1:0.
Bramborový salát. Téma samo o sobě – určitě mi potvrdíte, že každá rodina má svůj vlastní originální recept, předávaný z generace na generaci, ovšem na rozdíl od recepury na pravý Sachrův dort není přísně tajný, naopak – je to věc veřejná, ba co víc – NÁŠ ZARUČENĚ NEJLEPŠÍ bramborový salát podle receptu po babičce se obvykle snažíme vecpat na štědrovečerní stůl i v naší nově vzniklé jednotce, jež je prý základem státu…v tomto jsem měla trochu štěstí – R. nevaří (ohřívá, ale nevaří – umí jediné jídlo – chilli con carne – dle receptu nějaké své bývalky), takže na mou otázku, co všechno že JEHO MATKA teda vlastně dává do toho zázraku, odpověděl velmi vágně – „No – asi brambory, když je to bramborový salát…“ „Jo, tak to ti můžu slíbit, že brambory tam mít budeš brouku…“…ale zas takový pitomeček samozřejmě R. není, takže jsme se postupně shodli na vařené mrkvi, sterilované okurce, hrášku („toho ale málo – nemám ho rád…“), cibuli. Spornou položkou byla majonéza – u nás se míchá napůl s bílým jogurtem, ale to mu snad ani nemusím vykládat, bude mít „dietní“salát, ani nebude vědět jak…, vřískal u jablka (my jej doma dávali, hezky zjemní chuť) a nejvíce u – pozor – možná trochu netradiční přísady – sterilovaného celeru, který je u nás základem („COŽE, sterilovaný celer?! Tobě jako přijde, že jsem jako málo to…jako málo výkonný?“ „Ale to víš, že nejsi, to fakt není vtip, to tam MOJE MÁMA dává od nepaměti…“) dožadoval se salámu (zamítá se – salámy nejím a nevidím důvod, proč v příloze k masu má být zase maso…)a na tvrdo vařeného vejce (možná, tím se snad tak moc nezkazí…)..nakonec došlo na argument nejpádnější, který jsem si zákeřně schovávala jako „zlatou ránu“ – „Tak si ho teda udělej podle sebe, já udělám ty řízky a polívku…“ – viz výše o nevaření, takže po opětovném ujištění, že můj salát je opravdu lehký a výborný, jsem dorovnala skóre na 1:1.

Naše maminka svého času pekla 12 druhů cukroví k Vánocům a cca 150-200 dvojcithodných koláčů k snídaním v období mezi svátky – rozpékaly se v troubě a k snídani byly teplé..(mám žravého hubeného otce a tehdy i pubertálního bratra ve vývinu, do kterých to padalo, jako Němci do krytu…), u R. se cukroví nikdy nepeklo a on sám je téměř nejí…tloustne se z toho, je s tim práce,jak na kostele, ale zase Vánoce bez cukroví…moje máma mi tehdy poslala mailem pár „našich“ receptů (viz receptář), potom asi lépe posoudila situaci a poslala mi po služebně cestujícím otci krabici našeho cukroví „jen tak na štědrovečrní stůl“, čímž mi vytrhla trn z paty a doufám, že tato milá tradice se udrží i v dalších letech (zatím to funguje:-)). Raději jsem upekla tažený jablkový závin dle naší babičky (z tátovy strany – v naší rodině to posléze bylo převálcováno právě „máminými“ koláči), o kterém R. po Vánocích opakovaně vykládal SVÉ MATCE, takže soudím, že v něm zanechalo opravdu hluboký dojem…ještě nějaké to ovoce, ořechy, k pití možná víno, s oplatkama a medem asi nebudu prudit – tento chod je pro mě tak silně spojen s mou babičkou, rodiči, dětstvím a mládím, že se mi až tak nějak příčí jej vnucovat jako novotu člověku, kterému to opravdu nic neříká…v tomto mi stačí vzpomínky…
Náše první Štědrovečerní večeře nakonec dopadla nadmíru uspokojivě, R. dostal domácí slepičí polévku („to je poznat hned, že není kupovaná“), oba jsem snědli jednu porci velesumce a R. ještě svůj krůtí řízek (sumce jsme pak jedli jedli ještě druhý den a to jsem vysmažila jen rozporcovanou 1 podkovu, tu druhou jsme zamrazili a měli ji k příštím Vánocům – již nikdy více, letos pořizuji 2 kapří filátka…), bramborový salát mu MOC CHUTNAL („to by člověk neřek, že s celerem a jablkem je to tak dobrý“), mámino cukroví došlo zaslouženého obdivu („Jéééžiš to je to malinký“…moje matka zastává názor, že co je malé, to je hezké a trend miniaturizace jejího vánočnho cukroví nabral během let opravdu vyské obrátky), pak dárečky, koledy (CD), stromeček….tak takhle nějak to bude teda odteďka U NÁS na Vánoce vypadat…

Příští Vánoce jsem byla ve 4. měsíci těhotenství a minule jsme už měli půlročního spolustolovníka (v houpadle). Letos už s námi bude u stolu sedět půldruhého roku starý mladý muž….

A jak to bylo u vás se sestavou štědrovečerního menu?

Napsal/a: Káča

Toto taky stojí za přečtení!

Těhotenství nemusí být jen nejkrásnějším obdobím v životě ženy

V současné společnosti jsou všechny významné životní události vnímané jako velký milník v životě a očekává se, že každý,

Čtu dál →

[Soutěž] Audiokniha Anička a cirkus

Dlouhou cestu na dovolenou si můžete v autě zpříjemnit třeba poslechem audioknihy. 3 tipy pro děti pro vás dnes

Čtu dál →

[Tvoření] Květina z proužků

Květina, kterou si dnes ukážeme, je velmi jednoduchá a zároveň variabilní. Můžete vyrobit několik variant podle toho, která se

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Martyčka

    U nás to sestavování štědrovečerního menu probíhalo obdobně (brambory do salátu plátky x kostičky, salám x bez salámu atd.).
    Poprvé jsme se před pěti lety taky pustili do vaření hrachové polévky (protože bez ní by to pro manžela nebyl štědrý den), oba premiérově, a asi hodinu jsme pak strávili pracným protlačováním hrachu přes cedník, abychom ho zbavili slupek. Když jsme se pak druhý den ptali tchýně na správný postup, tak nám sdělila, že ona kupuje hrách loupaný…:-)
    S cukrovím mi letos pomohl Libásek, a to opravdu vydatně – například perníčky zdobil svou kapací a patlací technikou takovou rychlostí, že jsem nestačila dodávat nové:-)

  • Pokud sjme u mých rodičů, tka je hrachová polévka,staročeský kuba, kapr (já mám klobásu)a bramborový salát a před tím vším aperitívek :o)
    U tchýně je výběr z 3 druhů řízků, 2 druhů klobás, filé, 3druhý bramborového salátu a 2 druhy polévky.
    My totiž 1 rok jsme s mými rodiči a 1 rok jsme zase u manželový maminky, tam se sjedou i manželovi sourozenci s rodinami…a tak trávíme společně všichni až do večera 25. :o) A je to fajn…

  • Jo, moje maminka:-) – dokud je člověk v bezstarostném dětském a studentském věku bez vlastní rodiny, tak si to ni neuvědomí, kolik je kolem Vánoc vlastně práce…a to podotýkám, že moje matka k tomu byla je doposud pracující žena…s těmi koláči ji fakt obdivuji – pečení zabralo větší část dne (tradičně 23.12.) a první cca 2 plechy si vždycky hned z trouby brali „chlapi“ a za pár minut jí je vraceli prázdné – bylo to až k „pláči:-)“…pamatuji se, že v našich „nejlepších letech“ dokonce tak den před Silvestrem koláče došly a máma pekla další (teď už jen poloviční) dávku…no, tak to snad radši ten závin:-)…

  • Káčo super článek. Dnešní den mi tak trochu navyšel, a tak dnes přišla i slzička smíchu- což jsem dnes už nečekala.
    U nás to poprvé probíhalo docela v pohodě. Já mám maminku která štědrovečerní menu také lety dovedla až k tomu, že se smaží 3druhy řízků – ryba, vepřo,vinná klobása. A stejně jsem to i navrhla s tím rozdílem, že místo ryby kuřecí. A to bylo nadšení! Doma měl manžel jen klasika řízečky. Samozřejmě mě také neminuly poznámky typu MOJE MAMINKA TO DĚLÁ JINAK, postupně ale lety vymizely.(letos to budou naše osmé svátky- fuj to to letí)
    Možná jen jedna věc byla u nás poněkud zvláštní. Ty první společné Vánoce jsme prožívali už jako manželé a já byla 6 měsíců těhotná. Manžela jsem poznala na jaře – já vím byl to fofr ten rok 98.
    Na svátky chodíme také k rodičům, jen je někdz těžké to nakombinovat, protože můj tatínek dělá na směny a každý rok mu vyjdou jinak. A tchýně je neústupná tam musíme jen na Boží hod na Štěpána už chce mít klid. A tak se už stalo a letos to bude také tak, že máme na Boží hod docela hoňku. Dopoledne ke tchýni a na oběd k našim – už se těším! 🙂

  • Tak u nas je to trochu jednodussi, Stedry vecer se u manzela doma neslavil, takze ja ho delam tak, jak jsem zvykla z domova, salatek (ktery manzel neji), veprove rizky (doma jsme meli kapra, tady se da koupit u „Zida“, ale ja ho moc nemusim a on by ho stejne asi nejedl)… u cukrovi jeste vaham, nevim , jestli budu stihat a take hubnu ;), s tim, ze opet – neznaji ho, lenivy americani si dezertiky koupi hotove v obchodu… tak me tu nikdo nenabonzuje, ze nepecu ;)… darecky si dame mezi sebou po vece a zbytek 25. budeme u pribuznych, kde se hoduje od odpoledne (tedy aspon hodovalo minuly rok).
    Koledy si zazpivam sama, od ceskeho CD jsem letos odstoupila, protoze bych nejspis padla so splinu a to zase nechci…
    Malou obleceme do novych sametovych saticek, na to se snad (hned po rizku) tesim nejvic ;)))
    Stastne a vesele !!

  • Super článek! Ještě teď se směju:-)) Klobouk dolů před tvojí mamčou, to je superžena! Uklízení, vaření a eště pečení 200 koláčků a minicukroví – uff. Já letos poprvé pekla linecký a perníky, celkem dvě ošatky, které jsem schopná zhltnout za dva dny já sama a jsem vyřízená. Nechápu, jak to ty naše mamky stíhaj. Mimochodem, ještě že jsou. Taky si půjdem pro výslužku 🙂

  • Pěkné čtení před vánoci, člověk se upřímně zasměje a odpočine si od toho mumraje. Na to, že jsem vdaná dvakrát, tak jsem měla štěstí a na vánočním menu jsme se shodly hned. Jediné co jsem se učila je švestková omáčka, ale i ta má po osmi letech pokaždý trochu jinou konzistenci, ještě se mi nepodařilo trefit ji dvakrát stejně, a musela jsem si zvyknout na manželovu asistenci, no ale apoň trochu pomůže.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Prima, Káčo!
    U nás zásadnější problém při prvních společných Vánocích bylo, kde je strávíme…
    „Chodili“ jsme spolu už 10 měsíců, z toho cca půl roku spolu i bydleli.
    Můj tehdy už nastávající bral jako samozřejmost, že budeme na celé svátky u JEHO rodičů. Když jsem protestovala, že mým rodičům by to bylo líto, prohlásil, že ON NIKDY NESLAVIL ŠTĚDRÝ BEZ RODIČŮ…
    Tak jsem navrhovala, že tedy štědrý večer strávíme každý se svými rodiči a pak každý svátek vánoční vždy u jedněch rodičů…
    No, nakonec jsme se dohodli, že tedy Štědrý večer budeme sami doma a pak se tedy prostřídáme u obou rodičů…
    A štědrovečerní menu!? Shodli jsme se, jen partner naše menu obohatil o celerový salát… to jsem fakt neznala…
    Takhle probíhaly i další vánoční svátky, jen minulý rok jsme je celé strávily u tchánovců – s 2,5 měsíčními dvojčátky… A letos to bude zase tak…
    ;o)

  • Ahoj. Já mám štěstí, že vše do sebe zapadlo tak nějak přirozeně. Už po čtvrté budeme na Štědrý večer u manželových rodičů. Musím říct, že je to hlavně z mého popudu, už jako dítě jsme ho slavili v širší rodině (prarodiče, sestřenice apod) a pak stačí pod stromečkem pro každého něco málo a je tam hora dárků :-). Menu máme mezi sebe rozdělené : tchýně dělá rybí polévku a hovězí vývar ( hlavně pro tchána), smaží řízky a kapra (obě ho milujeme hlavně studeného k snídani na Hod Boží). Já dělám salát ( snacho máš ho nejlepší – možná se jí ho jen nechce dělat :-)), peču štrůdl a dělám předkrm – většinou kousek uzeného lososa a zeleného salátu. Ten štrůdl a předkrm nebyla tradice ani jedné rodiny, zavedla jsem jí já a celkem úspěšně se ujímá.
    Veselé vánoce ( bez žlučníkového záchvatu) a šťastný nový rok všem.

  • Ahoj, při čtení jsem se docela nasmála. U nás to probíhalo podobně až na to, že vařím „dvojmenu“. Já neprostála pravou rybí polévku + smaženého kapra s bramborovým salátem, on zase pečeného kapra na víně s brkaší a falešnou rybí. Tak jsem se uvolila, že na první vánoce udělám od obojího (co bude lepší zůstane …) a tak nějak nám to zůstalo. A jíme oba všechno :-)) Jen by se u nás o Štědrém večeru najedla i rota vojáků :-)) Jediné, co jsem prosadila z naší rodiny, je vánočka podle receptu pra-prababičky a tažený štrůdl bez ořechů.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist