A takhle vidí ráno má 14 letá dcera.
Sobotní ráno. Doba, kdy noc je již na ústupu a sny se rozplývají. Slunce se koupe v kapkách rosy a Jitřenka vítá první pozdravy dne. Příroda se začíná probouzet a ptáci zpívají své písně na vrcholcích stromů, zní to jako ranní koncert. Domovem se nese ticho, pouze sluneční paprsky, které vypadají jako zlaté nitě, prosvitují přes zatažené žaluzie. Když v tom najednou se rozrazí dveře od mého pokoje. Malé copaté stvoření s vlásky rozčepýřenými jako vrabec přiběhne ke mně a vlepí mi pusu na tvář, která je sladká jako lžíce namočená v medu. Poté mě vytáhne z postele a chce si jít hrát. Za chvilku se celým bytem prolíná vůně čerstvě upečeného chleba s vůní čaje, který voní jako právě rozkvetlá louka plná pestrobarevných květin. Za okamžik se sejde celá rodina u snídaně, kterou všem podle chuti nachystala maminka, která je pilná jako včelka. Taťka, který je plný energie začne přemýšlet, co asi dneska budeme celý den dělat. Zbytek rodiny je zatím rozespalý, proto nikoho nic nenapadá. Když už jsou všichni najedeni, uklidíme stůl, který vypadá, jako kdyby na něj zaútočila neúprosná vichřice. Takové jsou rána u nás doma plné pohody, rodinného štěstí a lásky. Je to nádherný pocit, který zahřeje u srdce.
Dcera mne potěšila tímto vyprávěním, a proto se chci podělit o něj s vámi.