Přišel k nám zas, ten sváteční čas… III.

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

Výzdoba domu patří k těm příjemnějším aktivitám v adventním čase. Dřív jsem všechny ty připomínky Vánoc kupovala, ale čím jsou děti starší, dávám jim (a tak trochu i sobě) větší prostor, aby se na zkrášlování domu samy podílely. A je jedno, zda se projeví názorem, radou či samy přiloží ruku k dílu.

Děláme spolu adventní věnce, zimní truhlíky na okna, vizovické pečivo, papírové ozdoby, vystřihované vločky, papírové čerty, sušíme kůry i kusy ovoce, dokonce jsem na dětí naléhání začala ozdoby i háčkovat. Pravda, díky použití mnoha různých technik, barev a materiálů vypadá náš dům značně  mimo představy bytových návrhářů, ale vzhledem k tomu, že vše je tvořeno pod heslem děti sobě a hlavně s láskou, je to pro naši rodinu ta nejkrásnější výzdoba na světě.

Jedno odpoledne přišli kluci ze školy s novou inspirací. Chtěli malovat sněhuláky na okno. Přemýšlela jsem, jakou techniku zvolit a jaký použít materiál. Tadeášek byl nadšený, plánoval se mnou, ale Martínek seděl u stolku a srovnával pastelky. Nechala jsem ho být, protože občas přijde ze školky unavený a řeší to právě tak, že si sedne, chvíli si kutí něco podle svého a pak teprve za námi přijde. S Tadíkem jsme měli už sněhuláka namalovaného, ale Mates pořád nikde. Šla jsem se za ním raději podívat. Šmudlík můj malý seděl u stěny nedávno vybíleného obýváku a maloval barevnými pastelkami na tu sněhobílou zeď, přičemž ronil krokodýlí slzy. Ani jsem se nestačila na nic zeptat, začal sám:

„Maminko, všichni malujou sníh, sněhuláky, rampouchy a vločky, ale já chci kytičky, já jsem ti namaloval tulipány,“ setřel slzu a čekal, co já na to.

„Máš to moc krásný,“ pochválila jsem ho. Ač malůvky na zdi připomínaly spíše zmuchlanou duhu, chápala jsem ho a opravdu mi jeho výtvor přišel krásný, ať už znázorňoval cokoliv. Nakonec komu z nás se uprostřed chumelenice nezasteskne po jaru? Ale bylo to od něj tak bezelstné, že jsem mu i tu počmáranou zeď rovnou odpustila.

Ale čert, anděl a Mikuláš mají v našem předvánočním čase své místo jisté, ale když s  opatrností. I když přes rok pekelníkem a ohnivými silami s pachem síry mohutně vyhrožuji a vykresluji jej v šílených barvách, ve skutečnosti jím děti strašit odmítám, proto k nám v tomto přestrojení nesmí nikdo cizí. První roky k nám proto chodil jen Mikuláš, lépe řečeno manžel, kterému jsem celý kostým osobně spíchla, namalovala a vytvořila. Je to moje chlouba, protože vlastně vůbec šít neumím. Poté, co kluci zjistili, že Mikuláš udělá maximálně nějaké to „tytyty“ a pak stejně bez problémů odevzdá koš s dary, manžel přitvrdil. Koupil si masku čerta, obrátil svoji zimní leteckou kombinézu na ruby, čímž získal dokonalý pekelný kožich, babiččině koze sebral zvonek z krku, opásal se řetězem od dědečkova malotraktoru, dokonce i vidle našel, a že na ty zlobiče vyrazí. Řeknu vám, komedie to byla od prvního okamžiku. Celá akce se odehrávala u babičky na chalupě. Manžel, nyní už přetvořený na pána pekel, si to sebejistě štrádoval ze stodoly přes dvorek, jenže mu nějakým pekelným kouzlem spadl řetěz, zamotal se mu pod nohy a manžel sebou plácl a ne a ne se zvednout. Řetěz tedy vypadl ze hry a vidle, které pádem manžela opustily svoji násadu, také. I tak ale zbyl z manžela celkem slušný čert druhé kategorie.

Kluci už se také připravovali. Do poslední chvíle si nepřipouštěli, že by na ně přišel nějaký čert.  A i kdyby prý přišel, začarují ho jako Saxana a bude po problému. Mates se ani neobtěžoval s přípravou nějaké básničky, prý to nebude potřeba. Když se manžel za vydatného zvonění kozího zvonku, klení a hudrování objevil ve dveřích, prababička, která čekala zase jen Mikuláše, se začala křižovat, kluci ztuhli a chvíli jen koukali v obavách, jak se situace bude vyvíjet. První se vzpamatoval Tadeáš. Napřáhl před sebe ruce a začal odříkávat jakési slabiky, které jsem tipla na ono slibované zaříkávadlo. Když skončil a zároveň zjistil, že čert nezmizel, začalo pravé pozdvižení. Oba kluci lítali po celé chalupě jako šílenci, zkoušeli zalézt na různá místa, pištěli. Po chvíli totální hysterie zjistili, že je ten čert vlastně vůbec nehoní, jak původně předpokládali, že pořád stojí u dveří, nemá na ně žádný pytel a pravděpodobně je překvapenější než oni sami. Dvojčata se chytila z ruce a nejistým krokem se začala přibližovat k čertovi.

„Dobrý den, já vás tady vítám,“ začal hyperkorektně Martin. „Pane čerte, my vám řekneme básničku a vy nás necháte na pokoji, jo?“ snažil se dál o seriózní kšeft Mates.

„Dobrá, zkusíme to,“ zahuhlal čert.

„Táto?“ Tadeáš znejistěl. Manžel pod maskou evidentně také, pročež začal vydávat pekelné zvuky a zvonit zvonkem.

„Půjdem spolu do Betléma…“ začali jako na povel urychleně oba kluci zpívat v obavách, aby si jejich pochyby čert nevyložil nějak nesprávně. Oba se při tom stále drželi křečovitě za ruce.

Poté, co zjančené děti zpívaly už počtvrté pořád první sloku, čert usoudil, že jemu osobně by to stačilo a že může předat koš s dárky. Udělal proto poprvé za celou dobu od svého příchodu krok směrem k dětem.

„To je dobrý, čerte, mi nic nepotřebujeme, my už bude hodný, už můžete jít, nám to stačilo,“ snažil se nepanikařit Tadeáš, přesto jako by říkal: Trubte na poplach!

„Péťa ze školky taky hodně zlobí, chcete vědět, kde bydlí?“ snažil se čerta vypakovat Mates.

Ač měl čert masku, z jeho pohybů bylo patrné, že pokud rychle nevyklidí prostor, neudrží smích a prozradí se. Položil tedy koš s ovocem, několika drobnými dárky a nezbytným pytlíkem s uhlím a brambory a rychle se poroučel. Když se pak za chvíli vrátil už jako normální táta, začal se kluků udiveně vyptávat, co že to u dveří leží za koš, že to vypadá, že tam byl Mikuláš a v koši budou asi dárky.

„To nech bejt, táto,“ poradil manželovi Mates, „to tu nechal takovej vopelichanej čert. Je to past. Dotkneš se toho a letíš rovnou do pekla, takový triky známe,“ naprosto ledabyle dál oznamoval Martin.

Oba kluci se poté snad hodinu vyhýbali košíku jako čert kříži. Nakonec je přece jen přemohla zvědavost, ale měli jste vidět ty obavy, jestli koš není začarovaný. V tuto chvíli v naší rodině mohl konečně začít advent takový, jaký ho většina z nás chce prožít.

A jak to u nás chodí na Vánoce? To vám, pokud budete chtít, napíšu zase příště.

Krásný adventní čas všem přeje Inna

Napsal/a: Inna2

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • Holky, opět díky za komentáře. Jsou pro mě něco jako pro Gotta potlesk 😉 🙂
    Bami, tak teď jsi pobavila ty mě! Prý babuše kytičku a ještě si postěžoval. 😀 Ale je dobrej, že i v šestnácti maluje něco pro babičku, to dnes moc v módě u puberťáků není (aspoň co se mi tak donese).
    A míchat suroviny, na to jsem expert i bez štamprlátka. 😀 Občas si říkám, že se u mě asi rozvíjí nějaká porucha pozornosti.
    Petruš, taky se těším na Vánoce…. 😀 Vzhledem k tomu, co ti tři (ano, už všichni tři) dokázali v rámci krácení chvíle při čekání na Štědrý den vymyslet, začínám se toho posvátného večera obávat. 😀 Narazila jsem doma i na pár pastí ve stylu Home alone. Prý je to na čerty, kdyby zase chtěli přijít…

  • bamiska

    moc hezké…jsem se tlemila …a převést pozornost na kamaráda ze školky…dost vykutálený…ti se ve světě neztratí

    baví tě ještě číst jak se nám to pořád líbí??? 😀 😀 pokud ano….tak opět supéééér…..

    nás…klasika jako u všech…jen včera mi to nějak nešlo to cukroví od ruky tak jsem říkala manželovi at mi nalije panáčka jelcina, pustí písničky a kluci dostali povinně namalovat obrázek babičce…ten 16letej s kroucením palců u nohou se do toho pustil…namaloval kytičku a samozřejmě babuše i třemi větami si tam postěžoval….
    no a já na pultíku popíjela ten panáček, čochnila cukroví sledovala tu naší idylku do chvíle…než jsem zjistila že jsem si sice namlela na robotu dobrou váhu ale oříšků místo piškotů….no a můj muž to okomentoval slovy „jsem ti to říkal, že na tebe i ten jeden panáček je hodně “ 😀 😀 tak asi tak u nás…

  • JanaK

    a já se přidávááám 😀 😀 😀 osobně jsem si vyzkoušela, že udržet pod maskou „tvář“ dá někdy opravdu fušku 😉
    a už se moc těším na pokračování…

  • Petra Vymětalová

    No to se ani nedá komentovat jinak než 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀

    Na vaše Vánoce jsem fakt zvědavá, už se těším…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist