S blížícími se Vánoci vyvstává akutní potřeba uvést domov do stavu naprosto dokonalého pořádku. Každá správná hospodyňka si dává záležet na tom, aby neopomněla žádný, byť i úplně maličký detail. Vycíděná, sterilní domácnost je přeci tou nejlepší (a jedinou možnou) vizitkou.
Proto se i já pouštím do velkého předvánočního úklidu. A protože moc dobře vím, že úplně nejdůležitější částí úklidu jsou umytá okna, začínám právě jimi.
Procházím bytem a dívám se, v jakém stavu naše okna jsou. Přes záclony není nic vidět, odhrnuji je proto a důkladně pátrám po nějakých známkách špíny. Jenže, ať se dívám sebelépe, v okně vidím jen svůj odraz. Na mysl se mi vkrádá myšlenka, že bych okna neumývala – nikdo mi přece neodhrnuje záclony, a i kdyby, za nimi nic není vidět. Ne ne ne, rychle tuhle hříšnou myšlenku zaháním. Jsem přeci správná hospodyňka, okna tedy umýt musím.
Vyčíhám si krátký okamžik, kdy ani nesněží, ani neprší, a pouštím se do díla. Sotva otevřu okno, teplota v bytu začne prudce klesat a topení nestíhá. Marně bráním mrazu vlastním tělem, aby pronikal do bytu. Manžel vrhá významný pohled mým směrem, a když vidí, že jsem si ho všimla, vrhá druhý významný pohled směrem k nedalekému blázinci. Ne, nedám se zviklat, okna umyji! Tvářím se nechápavě a hrdě ho ignoruji. Okno umývám šílenou rychlostí, přesto se konečky mých prstů zbarvují do fialovo-modra.
Rodinka pochybuje o mé příčetnosti a po „tajné“ poradě se domluví na protiútoku. Zatímco přecházím k druhému oknu, mí milovaní se oblékají do čtyř svetrů, na ruce natahují dva páry rukavic, soukají se do lyžařských kombinéz. Okatě je přehlížím a přecházím k třetímu oknu. Drahoušci si přede mnou demonstrativně natírají obličeje krémem na omrzliny a dolaďují svou vizáž á la polární výprava. Já ale zůstávám pevná jako skála a dál pokračuji v umývání oken. Teprve poté, co si uprostřed obýváku začnou připravovat táborák, kapituluji.
Stihla jsem umýt jen polovinu oken, víc mi rodinka nedovolila. Procházím bytem a pozoruji výsledek své práce. Ať se snažím sebevíc, žádný rozdíl před a po nevidím. Odměnou za mou snahu je brblající manžel a dítě, které si uprostřed obýváku staví sněhuláka. Teplota v bytě je pro tuto činnost naprosto ideální.
Předchozí článek: Přáníčko – hvězdička z čajových sáčků I..< Následující článek: Inkoustové hrátky./div>
Napsal/a: Markéta
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
🙂
To mi připomíná mého muže :-))
Já taky jen přelesknu zevnitř, kdybych myla i zvenku, můžu jít ven, takže bez otevírání, ale do toho se mi většinou v zimě nechce.
Moc hezké 🙂 taky okna v zimě nemyju. jen je vezmu okenou zevnitř 🙂 takže mám čisté svědomí, že jsem aspoň něco udělala a okna jsou čistější než dřív 🙂
Moc jsem se pobavila, krásný příběh. Já i kdybych nakrásně chtěla umývat okna, nebo podobnou uklízecí bčinnost a pečení cukroví letos provádět, tak stejně nemůžu, pońěvadž jsem si nedávno zlomila ruku v zápěstí, sádra je týden dole, ruka nateklá modrofialová a bolestivá, takže je po práci jedna dvě. Takže milé čtenářky a pisatelky všem přeji krásné, štastné a spokojené vánoce v rodinném kruhu.
Výborné čtení :-)))) Já okna umyla někdy v listopadu a navěsila na ně podzimní dekorace a v prosinci jsem udělala drobnou obměnu a navěsila vánoční. Záclony sice nemáme, ale venku je stejně skoro pořád tma a na to padající mokré bílé svinstvo za okny vidíme i tak až moc dobře… 🙂
Moc pěkné:-)
Super pobavení, já to řeším tak, že z venku je otřu napuštěnými ubrousky (specielně pro okna), jde to raz dva a ty vnitřní umyju.Pak vyperu záclony a je hotovo. Pořádně okna umývám na jaře.
Markétko, úžasné!!! Dlouho jsem tak nepobavila:-) *
Zasmála jsem se. Opravdu dobré dost.
No, já také šůruji a šůruji, ale na okna opravdu kašlu. Je to to jediné, co asi letos drbat nebudu. Venku mrzne a možná bych dopadala podobně. Jenom s tím rozdílem, že by to Terezka možná odmarodila. Takže myslím, že se to zas až tak nezblázní, když letos před Vánoci ta okna mejt nebudu. 🙂
Ahoj Markétko, díky za článek, musela jsem se smát, asi je to tím, že se mě žádná „akutní potřeba úklidu“ nezmocňuje, tudíž ani mytí oken neřeším, při teplotě -14 st. to vidím jako naprosto nežádoucí ;-). Osobně se na to dívám tak, že mytí oken patří k jaru, když vysvitne sluníčko, tráva se zazelená a všechno znovu začíná… V zimě přece všechno spinká (tedy i já) :-)))
Mobile Sliding Menu