Jako dítě jsem Velikonoce neměla ráda. I když jsem bydlela ve městě, dveře se od rána nezavřely. Někteří koledníci byli v pohodě. Nejraději jsem měla ty malé děti od sousedů. Ti tatarem vždy akorát pošimrali. Jenomže byli i takoví, kteří si to doslova užívali 🙁
Čím jsem byla starší, tím více se mi Velikonoce protivily. Kluci byly hrubí a šlehaly ostošest. Jednou jsem dokonce měla takové modřiny, že jsem si nesedla ani na zadek, o nohách ani nemluvě. A to byly také poslední Velikonoce, kdy jsem otevřela dveře koledníkům. Na ty další se vypnul zvonek a dveře zůstaly zavřené.
A jak je to s Velikonocemi u nás teď?
Musím přiznat, že se na ně dokonce těším. Ale je to hlavně kvůli tomu, že Velikonoce jsou svátky jara. S úklidem to přehánět letos rozhodně nebudu. V sobotu u nás začínají Velikonoční trhy a pokud vyjde počasí, určitě se s dětmi na ně půjdeme podívat. Koupíme si perníček, poslechneme si cimbálovku a podíváme se, jak krásně umí malérečky zdobit vajíčka. Možná si nějaké pěkné koupíme i domů.
Tradice nemáme žádné zajímavé. Na zelený čtvrtek budeme mít špenát :-). Na Velikonoční pondělí půjde syn s tatínkem na pár holek a odpoledne půjdeme společně k babičce a k dědečkovi.
A jak se těší děti?
Markétka se těší strašně moc. Na jedné straně říká, jak se bojí a na druhé zjišťuje, kdo všechno přijde a jestli už máme nakoupené vše do Velikonočních balíčků pro koledníky. Už si plánuje, jak se klukům schová a doufá, že letos neskončí ve vaně 🙂 . Syn už umí básničku a těší se, jak bude pomáhat tatínkovi plést tatar.
A já se akorát směji. Jsem moc ráda, že se na Velikonoce tak těší. Já si užívám sluníčka, a i když je ještě chladno, raduji se z jara 🙂
Všem přeji krásné Velikonoce a doufám, že jsem protrhla všechny zábrany o tom, co do Velikonoční pisatelské soutěže psát. Těším se, až si přečtu také vaše Velikonoční příběhy.