Ježíšek měl náladu pod psa. Nestíhal. Ten předvánoční shon ho ničil. Každou chvilku zvonila pošta a doručovala mu dopisy od dětí. Už neměl ani sílu je otvírat a dopisy se hromadily kolem pracovního stolu. „Tohle je pěkná nespravedlnost“, pomyslel si. „Kolega Santa Claus má jako pomocníky skřítky, a co mám já? Nic a nikoho! A ještě ke všemu ani nikdo neví, jak přesně vypadám. Kolegu Clause najdete dokonce na každé láhvi od Coca Coly a skoro v každém supermarketu, a co mě?
Teoreticky si děti můžou myslet, že vypadám jako miminko narozené ve chlévě, ale věrohodně jim to nikdo nepotvrdí. Protože NIKDO neví jak vlastně vypadám. Nikdo mě nikdy neviděl. Ach jo. A ani ty soby nemám. Co soby, stačilo by psí spřežení, ale takhle jsem na všechno sám. A kde je nějaký vděk??? Možná by se celé Vánoce měly zrušit. Třeba bych mohl dát na dveře ceduli: Z DŮVODU TOTÁLNÍ JEŽÍŠKOVY VYČERPANOSTI SE LETOS VÁNOCE RUŠÍ. No jo, ale nikdo by si to nepřečetl, protože nikdo neví, kde bydlím. 🙁 Bože, chce se mi strašně spát. A hlad mám.“
Venku zatím tiše padal sníh na sklady s dárky. Byly to ohromné budovy, ve kterých jste mohli najít asi úplně všechno na světě! Elektrické zubní kartáčky, mobilní telefony, spoustu vitamínových přípravků a GS Condro Forte na klouby ve vánočním balení (včetně Geriavitu Pharmaton, samozřejmě), taky spoustu plyšových hraček, kouzelných fazolí, knížek, elektrických vláčků, Lamazovských interaktovních hraček rozvíjejících dětské schopnosti, houpaček, skákadel, vodových barev, pastelek, omalovánek a knížek. Bylo tam i oblečení, kosmetika a hory dalších věcí… Ježíšek se v tom přestal orientovat už hodně dávno. A radši ani nepřemýšlel, že bude muset všechny ty dárky zabalit. Ach jo. Život protě nestál za nic. Chtěl si lehnout a spát minimálně do Velikonoc…
„A dost!“, řekl si. „Budu s tím svým přístupem muset něco udělat, protože jestli se nepřestanu litovat, tak letos fakt žádné Vánoce nebudou a to si teda děti v žádném případě nezaslouží.“ Rozhodl se, že se proletí a nasaje si tu správnou vánoční atmosféru… Tři, dva, jedna, start… A už letěl… „Poletím tam, kde uvidím světýlka, tam mě jistě chytne ta pravá vánoční nálada.“
Tiše si to plachtil mrazivou nocí a najednou uviděl spoustu světýlek. Přibrzdil trochu a snesl se níž. Byl to obrovský supermarket a ta světýlka už byla trochu unavená, protože svítila dobře od půlky října. Bylo slyšet vkusné reprodukované koledy a všude se děsivou rychlostí řítilo plno lidí, kteří na poslední chvíli toužili nakoupit vánoční dárky. Ježíšek se zamračil: „Hm, tak to mi na vánoční náladě teda příliš nepřidává…“ A v tom se to stalo. Nedával pozor a narazil do billboardu, který hlásal, že v tomto supermarketu koupíte ty nejlevnější kapry. Roj hvězdiček se mu roztančil před očima. „Tady to máš, ty starej šílenče, pořád si chtěl světýlka a teď ti lítají přímo před nosem. Prostě ten svátek zruším a hotovo… Není to správný!“, okřikl se. „Nikdy si nic nevzdával napoprvé, zkus to ještě jednou, někde ta pravá vánoční atmosféra přece být musí! Už vím! Poletím podle vůně…“ A opět se tiše vznesl do noci…
Letěl docela dlouho. Do nosu ho udeřila úžasná vůně. Zamířil za ní. Byl večer a v osvícené kuchyni pekla paní domu už patnáctý druh cukroví. V podstatě jí to nebavilo, ale prostě to tak dělala každý rok a ani ji nenapadlo na tom něco měnit… Byla uhoněná a chtělo se jí strašně spát, ale přece to musí dopéct, co by to bylo za Vánoce bez cukroví. Ježíšek se málem rozplakal. „Asi ani podle vůně tu správnou vánoční atmosféru nenajdu. Tahle paní se teda rozhodně vánočně necítí, spíš by si potřebovala pořádně odpočinout…“ Rozhodl se pro poslední pokus. „První rozsvícené okno, na které narazím, to rozhodne. Buď tam najdu vánoční náladu a letošní Vánoce budou zachráněny, nebo se děj vůle Páně…“
Letěl tiše a nenápadně. Vybral si rozsvícené okno a snesl se níž. V bytě nebylo skoro vůbec uklizeno a ani žádná vánoční výzdoba se nekonala. V obýváku na zemi byla rozložená deka, na ní muž, žena a dítě… Všichni vypadali strašně šťastně. Dítě se smálo na celé kolo a střídavě putovalo z máminy do tátovy náruče a ti oba se bavili tím, že ho nechávali, aby jim okusovalo bradu. Smáli se, co smáli, řehtali se na celé kolo. A v očích… V očích měli všichni tři krásné jiskřičky. „Ty jiskřičky jsem už někdy viděl“, pomyslel si Ježíšek. „Už vím, takové jiskřičky mají děti pod nazdobeným stromečkem.“ Ježíšek se usmál. Konečně dostal tu správnou vánoční náladu. „Díky“, zašeptal rodince za oknem. A ani si nevšiml, že to okno není umyté… Rychle se vznesl a letěl k sobě domů, aby stihl všechno připravit. Cítil se skvěle. Vánočně.