Velikonoce se už blíží, a tak jsem se rozhodla napsat, jak to chodilo a chodí u nás. Já osobně mám Velikonoce ráda hlavně kvůli volnému pondělí a zdobení vajec. Bydlím od narození v Praze a na vlastní kůži jsem poznala, že městské a venkovské Velikonoce se hodně liší.
Za mého dětství Velikonoce probíhaly spíš jako vítání jara spojené s mlsáním. Když jsem byla malá, táta upletl z vrbových proutků pomlázku pro sebe, pro mého staršího bratra a pro mě. Na Velikonoční pondělí jsme hned ráno nedočkavě vyrazili s bráchou do ložnice, kde jsme i s tátou symbolicky vytřepali mámu a ta nám všem (i sobě) dala nadílku. Já tu svoji snědla hned, bratr ujídal postupně a používal to i jako platidlo – když se mu nechtělo jít např. vysypat koš, nabídl mi čokoládku a já to za něj za úplatek s radostí udělala. 🙂
Když jsem byla školačka, neměla jsem moc ráda poslední školní den před Velikonocemi, protože nás spolužáci každou přestávku honili s pomlázkou. Doma jsem se na pondělní ráno taky zrovna moc netěšila. Chtěla jsem si přispat, ale brácha s tátou se vždycky hned ráno přihnali do pokoje, aby mě a mámu vyšlehali (opět symbolicky). Pak dostal táta a bratr nadílku… a já s mámou taky – vždycky u nás fungovala rovnoprávnost.
Pak se mi narodila holčička, byly jsme spolu dlouho samy a Velikonoce jsme slavily hlavně tím, že jsem vyzdobila byt a spolu jsme barvily vajíčka. Na Velikonoční pondělí mě dcera „polechtala“ pomlázkou a dostala nadílku (já taky ). Pak jsme šly většinou navštívit babičku a bratrovu rodinu.
Když byly dceři 3 roky, byly jsme na Velikonoce u známých na venkově. Ráno mě probudil velký šrumec, koledníci vtrhli do našeho pokoje a švihali nás tak, až jsme měli obě modřiny. Moje dcera brečela, já ji chtěla chránit, ale nedalo se to, koledníci se chovali jako rozumu zbavení. Byli to známí, ale přiznám se, že dodneška jsem jim to neodpustila. Český velikonoční zvyk se mi v tomhle pojetí vůbec nelíbí.
Od té doby už slavíme velikonoce zase pěkně ve městě a po našem.
Přeji všem krásné Velikonoce.