Každé Vánoce, i když se opakují každý rok, jsou něčím jiné a vyjímečné. Někomu se podaří to a jinému zase něco jiného. Některé vánoční tradice se utlačují do pozadí, ale každý si určitě vybere, co je mu nejbližší. Průběh Vánoc je u každého jiný, i když vlastně podobný.
Já si vždy říkala, jak není nad vůni jehličí a proto musí být stromeček „živý“. Ale přišel jeden rok, kdy jsem svůj postoj k umělým stromkům velice ráda přehodnotila. Já byla vždy zastáncem krásného co největšího stromečku. Proto mi nepřirostly k srdci borovičky, ale měla jsem ráda smrčky, i když brzo opadávaly. Jelikož jsme bydleli ve velikém bytě, který měl i vysoké stropy, tak se vždy vybíral vysoký strom, i když to byl problém ho sehnat.
Jeden rok mi slíbil kamarád, že mi doveze krásný, vysoký, vánoční smrk přímo od lesáka. On bydlel v paneláku, a tak to u něj vyhrála borovice s menší výškou. Ještě jsem mu připomínala, ať mi nezapomene sehnat vyšší strom, protože mám stropy výšky 4,20 m. Byla jsem ubezpečena, že bude podle mých představ. Bohužel, to jsem opravdu netušila, co mě čeká a že se má představa bude tak dalece rozcházet se skutečností.
Nastal den „D“, kdy měl dorazit vysněný stromeček. Když dorazil a vyhlížela
No nemá cenu to nijak rozebírat, prostě byl to doslova „strom Svobody“ (jméno dodavatele). Manžel ho zdobil ze žebříku… byl i se špicí až ke stropu a rozpětí asi 2,5 m.
Pokud jsem potřebovala pro něco do skříní, lezla jsem po čtyřech a děti se mi u něj ztrácely.
Horší věc pak nastala při „ozdobování“. Myslím, že nemusím dlouze popisovat, že při sáhnutí na první ozdobu, mu sjelo všechno jehličí na koberec. Při shrabání na jednu hromadu mi to připomínalo obr mraveniště a zaplnilo celou popelnici. Kdo někdy měl smrček, tak ví, jak se špatně zbavuje koberec jehličí,a to i rok poté.
No každopádně jsem se zařekla, že od té doby mi nesmí živý strom a obzvlášť smrček přes práh bytu. Děti si to užily!!! Nikdo takový strom neměl a já na něj ještě po hodně letech vzpomínám s hrůzou 🙂
