Nejsem z těch, které by si někdy psaly deníček (jednou v pubertě jsem dostala k Vánocům od rodičů takový tlustý sešit v látkové vazbě na klíček – Made in China, jako na sladká dívčí tajemství a myslím, že je doposud někde u nich zastrčený vzadu v šuplíku i s tím klíčkem:-)) – nejsem romantik a přišlo mi to jako ztráta času…
Pověsila sem jej tedy na příhodné místečko do kuchyně (vedle naší rodinné nástěnky) a na Nový rok 2005 jsem datum 1. ledna radostně podtrhla červeným kuličkovým perem (leželo tam nahoře na té nástěnce – píšeme s ním seznam nákupů…) – vedlo mě k tomu nejspíše to, že náš mrňous slaví na Nový rok své „půlnarozeniny“….
Druhý den při ranním šmejdění v kuchyni jsem vedle na naši nástěnku sepisovala věci k nákupu a jen tak mimochodem jsem přeškrtla datum 1. ledna a podtrhla 2. ledna… A taky jsem hned zaškrtla, kdy jdeme do poradny, do pondělků jsem rozepsala náš kurz plavání a označila období, kdy budeme mít na návštěvě mé nevlastní děti – 2 brášky našeho prcka… A pak jsem napsala k 1. lednu, že jsme byli na procházce v parku, pak jsem tam označila všechny narozeniny, svátky, výročí v rodině…
A tak postupem času vznikl náš kalendářový rodinný deník…
Jednak si odškrtávám „jak jde čas“, o kolik je zase náš syn starší (narodil se prvního – dobře se to počítá:-)), jednak tam píšu, kdy mu vyrostl první (druhý, třetí) zub, kdy poprvé spal celou noc (v necelých 7 měsících, ale posléze se ještě na cca 3 měsíce „vrátil k normálu“:-)) – kdy poprvé vylezl sám schody do patra, kdy jsem s ním kde pobývala, kdy mi utekl až na terasu a zmáchal se v oblečení v bazénku, kdy byl nemocný:-(, kdy byl „obzvlášť hodný“:-) (včetně smajlíků:-)), kdy u nás byli babička s dědou a co jsme s nimi podnikli, kdy se poprvé prcek úplně sám sklouznul na klouzačce na hřišti… Jen heslovitě, žádné deníčkové úvahy…
Je jen málo dní, kdy by se OPRAVDU NIC nepřihodilo a kolonka zůstala prázdná (třeba jsem si obarvila vlasy:-))… Staré stránky skladuji zastrčené vedle mikrovlnky (tím měsíčním členěním jich bude jen 12 za celý rok) a probírám se jimi buďto při sporech s naším tatínkem, kdy se co přihodilo (pádný důkaz) a poslední dobou je pročítám jen tak…
Už je jich pěkná hromádka a brzy zbude na kalendáři už jen stránka poslední… Tak jsem do nich koukala a uvědomila jsem si, že je to vlastně rok života naší rodiny „v kostce“ a alespoň pro mě to není nezajímavé čtení….
Už se pomalu dívám po papírnictvích, abych pořídila podobný kalendář na příští rok:-)!
Napsal/a: Káča
