Na vítání občánků aneb Jak nás konečně přivítali…

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

785725_kidsPrávě jsme se vrátili z vítání občánků a přesto, že celý obřad netrval déle než dvacet minut (možná spíš zaplať Bůh :-)), ráda bych se s vámi podělila o mé bohaté dojmy a zážitky…

Ty jsou asi dány hlavně tím, že Adamovi je víc jak rok a čtvrt a tak si určitě dovedete představit, jak taková událost mohla probíhat. 🙂

Nejdřív bych asi měla vysvětlit, proč jsme byli přivítáni až nyní a ne o pěkných pár měsíců dřív. Když byly Adamovi asi tři až čtyři měsíce, začaly se mě babičky vyptávat, jestli už jsme byli pozváni na vítání občánků a jestli vůbec ještě něco takového existuje. Nezapomněly taky zavzpomínat na to, jak před 31 lety vítali do života mě. 🙂 Krátce po mém narození jsme se totiž stěhovali a než si úřady jednotlivých městských částí tuto informaci sdělily, byl mi skoro rok a byla jsem tedy mezi všemi novorozenými občánky to nejodrostlejší mimino… Navlékli mě do chodského kroje, který vlastnoručně celý šila a ozdobně vyšívala moje babička a tak kromě toho, že jsem byla nejstarší (a taky velmi dobře živená), měla jsem nejoriginálnější oděv. A možná právě proto byla moje máma vybrána k tomu, aby za všechny přítomné matky slíbila, že nás budou vychovávat v duchu socialistické výchovy. No, jestli to splnila, nevím, vlastně ani nemám představu, jak by taková výchova měla vypadat… 🙂

A protože historie se opakuje a my se pár dní po Adamově narození taky stěhovali, nechtěla jsem našeho syna ochudit o nějakou uvítací událost a také pamětní list (o křtinách jsme s partnerem ani na chvíli neuvažovali), a tak jsem se při jedné z cest na náš úřad pozeptala, jestli tedy něco takového ještě pořádají. Velmi ochotná paní z matriky mi k mému údivu sdělila, že ano a že je škoda, že jsem nepřišla dřív, protože prý tyhle obřady dělají jen 2x ročně a právě minulý týden jeden z nich proběhl. Takže ať se rozhodně přijdu zeptat koncem října, to mi už určitě poví další termíny. Pro jistotu si na nás ještě poznamenala kontakt, abychom to náhodou zase nepropásli a že nám pošlou pozvánku. Přiznám se, že jsem se nechala uchlácholit a i díky tomu úkol tak trochu pustila z hlavy, ale přesně 5. listopadu jsme se v rámci odpolední vycházky zastavili zase za naší paní úřednicí. Jak nás viděla, hned vyhrkla: „Já na vás tak myslela! Zrovna minulý čtvrtek bylo vítání!“ Už jsem se nadechovala, ale ona se nenechala přerušit a pokračovala: „Já na vás sice měla kontakt, ale ten jsem někam založila, no, znáte to, půl roku je dlouhá doba… Víte, co? Zavolejte mi koncem února, já vám řeknu další termín…“ Po tomhle posypání hlavy popelem nebylo skoro co říct a já si jen v duchu vzdychla, abychom náhodou dřív nešli do školy…:-)

Nebudu to protahovat, stačily už jen asi tři telefonáty a v poštovní schránce jsme našli pozvánku. Hned jsem nažhavila telefon a sondovala u kamarádky ze sousedství, která má také od září chlapečka, jestli se na vítání náhodou nepotkáme. No, nepotkaly. Rodí se teď čím dál víc dětí a tak měli na pozvánce uvedený jiný čas. Ona ale hned na oplátku zjišťovala ode mě, kdo všechno od nás půjde a co budu dávat malému na sebe a že pro má už pro starší dcerku nachystané slavnostní šatičky… Přiznám se, že mě obě otázky zaskočily. S oblečením jsem si hlavu dopředu opravdu nelámala a s pozváním dalších rodinných členů také ne. Partner měl být v té době mimo republiku a babičky máme daleko.

Nastal den „D“, hodina „H“ a spolu s Adámkem jsme jen tak tak na čas dorazili na náš místní úřad, kde nás už u dveří obřadní síně s úsměvem na tváři vítala „naše“ paní úřednice slovy: „Už jsem se bála, že snad nedorazíte! V první řadě je poslední volné místo, tak se běžte posadit.“
Jakmile Adam uviděl miminka, byl z nich celý pryč, slastně vydechl a zasvítily mu oči. Na mém klíně vydržel sedět celých třicet sekund, ale to už vešel pan starosta s úřednicemi a také děti z blízké mateřské školky. Paní učitelka hrábla do strun a děti zpívaly, tančily, recitovaly. Adam nadšeně běhal kolem nich, zpíval (samozřejmě po svém) s nimi, tančil a radostně jim tleskal. Zpočátku jsem se snažila nalákat ho různými způsoby zpátky na svůj klín, ale zcela marně a na tvářích všech přítomných se objevil pobavený úsměv. Náš malý showman si ale jejich reakci mylně vyložil a v tu ránu byl ve svém živlu, přidával ve svých tanečních kreacích, výskal radostí a byl zkrátka králem estrády. Tedy on se tak dozajista cítil. Naštěstí vystupující děti tohle narušování nerozhodilo, dokonce měly tendence přijmout ho mezi sebe a zejména dívčí část ho láskyplně hladila.
Pak měl pan starosta krátký projev o důležitosti rodiny a krásy výchovy dětí, ale přiznám se, že jsem mu nevěnovala až tak velkou pozornost, protože v tu dobu Adam obíhal všechny přítomné sedící rodiče a něžně hladil jejich děti. Krátce nato se přítomné maminky postupně chodily podepisovat do pamětní knihy, z rukou pana starosty přebíraly karafiáty a pro děti byl nachystán plyšový pejsek. Přestože se Adam s plyšáky strašně rád mazlí a pejsky zbožňuje (tedy ty živé), s tímhle okamžitě praštil o zem a dál zběsile pobíhal v mumraji nohou a plazících se dětí… Nenechával ale zahálet ani pana starostu a pravidelně po každé mamince si se starostou opět gratuloval…

A pamětní list? Až doma jsem si uvědomila, že jsme vlastně nedostali žádný. A tak jedinou památkou na celou tu estrádu budou mé vzpomínky a jedna mnou narychlo vyfocená fotografie našeho roztančeného, konečně do života uvítaného „novorozence“. 🙂

Napsal/a: babofka

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • Brmbul, tak to by si nás asi nechali v porodnici snad na semeno :-)))
    Eleno, vy jste dostávali na vítání peřinu?

  • Brmbulka

    no u nas manzel musel vyridit rodny list jinak by mu nedali karticku pojistence a kdo nemel karticku pojistence toho nepropustili z porodnice:)

  • Anonymní

    Tak to ste toho hodně zažili u nás je vítání jednou do roka obec je malá a matky prý se jim nechce rodit řekl starosta.Zajimavé já už rodila 3krát a si i to je podle pana starosty málo.Takže když se dítě narodí v unoru tak má smůlu musí počkat až do ledna kdy se pravidelně koná vítání do života.Moje dětičky si přišli vždy po svejch takže peřina nám byla k ničemu.Elena

  • Pavlinkov – to se máte, my dostali v porodnici haldu papírů a maminko s tatínkem starej se …
    S papírem na matriku pro rodný list (vydávají ho jen v pondělí a ve středu), s rodným listem a dalším papírem na sociálku – pro porodný, na zdravotní pojišťovnu a pak ještě se stavit ukázat u paní MUDr. protože jezdí jen za hóóódně nemocnejma – za mimi ne.
    Takže po propusštění z porodnice jsme s manžou a Šárinkou lítali jak světlišky po celé Mladé Bolce a byli jsme rádi že jsme to stihli vše oběhat a objezdit za jeden den :o))))
    Ještě že tak malá mimi chrupou dlouho a Šáriku ještě uspávalo auto – takže chudinka ten den hladověla (byl prosinec)

  • My jsme také byli na VÍTÁNÍ OBČÁNKŮ a byla to nádhera byla jsem ze synem u dcery jsme nebyli pozváni.Ani nevím jestli se to předtím kde jsem bydlela dělalo.

  • Pavlinkav

    Tak na menších městech je to asi takové osobnější – nám totiž rodný list donesla ještě do porodnice paní z matriky a při té příležitosti nám dala papíry na vítání a v případě zájmu jsme je měli doručit na matriku myslím do 14 dnů. Takže kdo chtěl být uvítaný, vyřídil si to a kdo ne, papír vyhodil a bylo to :o)
    V Praze je to asi větší humbuk:o))

  • V Podolí si denně chodila paní z matriky vyzvednout od maminek podklady k vystavení rodného listu a ten nám přišel cobydup poštou, ale jinak nic.
    Ale díky za vysvětlenou, papa a krásný den!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Já – odpovědná za občanské záležitosti – si to vyžádám na Evidenci obyvatel.
    Ale jinde to může fungovat jinak.
    Jak píše Pavlinkav – u nich to řeší už v porodnici.

  • Jarmusch, ale od koho si ty seznamy vyžádáte? Beru to podle nás – kdo měl koho informovat?

  • Pavlinkav

    Babofko my jsme dostávali papíry, kde jsme dávali souhlas s tím, že chceme být „přivátáni“, už v porodnici.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jak jsem už psala – jednou za měsíc si vyžádáme seznam narozených dětí. Těm pak posíláme pamětní list a dotazníček.
    No a protože se nám po mém nástupu po RD ohlásily dvě maminky, kdy že budou pozváni, tak jsem znovu ještě prošla ty seznamy a doobeslala opomenuté (vypadlé ze systému) – samozřejmě s omluvným dopisem.
    Když se nám náhodou někdo ozve, tak mu dám (pošlu) ten dotazníček.
    Já doufám, že teď už je to ohlídané, tak budou maximálně nějaké výjimky.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Babofko, máš úúúžasné dítě. To je radost, viď? :o)

  • Jarmuschko, a jak k tomu dotazníčku to dítě (jeho rodič) přijde? Sám se musí u vás přihlásit nebo dostáváte nějaké echo od matriky? Nebo z nějaké kartotéky trvalého bydliště?
    U nás totiž asi předpokládali, že jsme už přivítáni… Kdyby tam nedošlo k tomu přehlašování nejdřív prcka a pak i mě, možná by nás taky sami vyzvali?

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Babofko, abych se já v těch dětech nezamotala, tak každý, kdo chce absolvovoat Vítání občánků, musí vyplnit (a podepsat) ten dotazníček. Ty mám v jedné složce a dokud dítko nepřivítáme, tak tam zůstane.
    Vyjímkou je, když třikrát bez omluvy na obřad nedorazí…

  • Brmbul, skvělej nápad! Myslím, že by se na vítání rozhodně nikdo nenudil. Určitě by to syn provázel super xichty a vtipnými průpovídkami… 🙂

    Jarmuschko, já mam pocit, že my jsme těm úřadům tak zamotali hlavu, že než by nás dohledali, pozvali by nás na vítání asi až v 18 letech 🙂 My jsme totiž měli ještě donedávna papírový stav: matka bydliště v Plzni, otec na Praze 9, porod (a tedy rodný list) v Praze 4, a dítě po šestinedělí přihlášeno na P9. Takže z toho byli fakt boží… 🙂

    Ostatním holkám – díky. Škoda, že jsem neměla kameru, bylo to fakt boží. Navíc byl pan starosta skvělej – při gratulacích maminkám měl nachystané věty typu „Tak ať vám holčička roste do krásy“ a maminka na to: „To je kluk“. A naopak 🙂 Pak to vzdal a říkal jen „Tak ať vám dělá jen radost!“ :-))) Ale na jeho obranu musím říct, že dneska s tím oblečením to často není tak jednoznačné zjistit, už se nenosí celorůžová/celomodrá. A kdyby ho nerozptyloval ten náš aktivní gratulant, slyšel by jména dětí, která vždy před podpisem četla paní matrikářka… 🙂

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Brmbul, ono se to po „sametovce“ hromadně rušilo jako socialistický přežitek. U nás jsme Vítání občánků obnovovali znovu v roce 2003.

    My vycházíme z údajů z evidence – všem narozeným dětem posíláme pamětní list a dotazníček k Vítání občánků (mmch tam musí rodiče podepsat, že souhlasí s využitím osobních údajů…)
    Jak jsem se vrátila po RD, hlásilo se nám několik maminek s letními miminky, zda je budeme zvát… Vypadá to, že prostě „vypadly“ z evidence (nebo byli zařazeni až po tom našem obesílání – rodili kdesi a jejich seznamy dorazili do evidence pozdě.)
    Tak jsem kontrolovala seznamy a snad už jsem všechny „zapomenuté“ vyhmátla; no a snad je stihneme pozvat dřív, než jim bude rok…
    Teď už si ty seznamy kontroluju radši třikrát.

  • mne teprve ted doslo ze ani jeden muj syn na takovouto trachtaci nebyl pozvan…no asi zajdu na matriku a dodatecne ze by????….starsimu bude 18:)

  • Krásný článek :-))

  • Hezkýýýýý aspoň si příště paní úřednice rozmyslí zakladat tel. čísla :o))))
    U nás zas paní místostarostová ohlásila že bude výtání občánků – tak ať sezvu příbuzenstvo… (jsme z vesnice takže jsme se výtali jen my :o))) )
    Tak já to příbuzenstvo sezvala dohodla že pro babičku a dědu dojedem .. prostě vše dohodlé a ejhle týden před konáním u nás ona osůbka zazvonila že se to posunuje o 14 dní – že si neuvědomila že má nějaké svoje ejchuchu juchuchu takže e jí to nehodí………..
    No neumíte si mě představit – ZUŘILA JSEM NEJMÍŇ TÝDEN… protože za těch 14 dní se to hodilo už jen paní místostarostce a naše příbuzenstvo už nemělo čas……
    tak jsme tam nakonec byli jen naše rodina a moje mamka (ta bydlí v domečku pod náma) …..
    Tak jsem zvědavá jak dopadne tohle výtání do třetice :o)))

    Ještě jsem zapomněla dodat že při obouch předcházejících jsme sebou měli i foťák i kameru a dopadlo to tak že z obouch máme jen pár foteček, protože kameru jsme vždy s instrukcemi někomu předali a dopadlo to tak že natáčel co se dělo před na obřad to vypnul a zapnul až zas po :o)))))
    Takže fakt bomba :o))))))) a to se stalo při obouch předcházejících obřadech pokaždé s jiným kameramanem :o))))) (ale řádně zaučeným :o))))) )

  • babofko to je krásné čtení….my jsme nebyli pozváni na vítání,ale myslím,že by to probíhalo ve velmi podobném stylu:-)))) K

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist