Na vítání občánků aneb Jak nás konečně přivítali…

Rubrika: Tradice a zvyky (nejen) v naší rodině

785725_kidsPrávě jsme se vrátili z vítání občánků a přesto, že celý obřad netrval déle než dvacet minut (možná spíš zaplať Bůh :-)), ráda bych se s vámi podělila o mé bohaté dojmy a zážitky…

Ty jsou asi dány hlavně tím, že Adamovi je víc jak rok a čtvrt a tak si určitě dovedete představit, jak taková událost mohla probíhat. 🙂

Nejdřív bych asi měla vysvětlit, proč jsme byli přivítáni až nyní a ne o pěkných pár měsíců dřív. Když byly Adamovi asi tři až čtyři měsíce, začaly se mě babičky vyptávat, jestli už jsme byli pozváni na vítání občánků a jestli vůbec ještě něco takového existuje. Nezapomněly taky zavzpomínat na to, jak před 31 lety vítali do života mě. 🙂 Krátce po mém narození jsme se totiž stěhovali a než si úřady jednotlivých městských částí tuto informaci sdělily, byl mi skoro rok a byla jsem tedy mezi všemi novorozenými občánky to nejodrostlejší mimino… Navlékli mě do chodského kroje, který vlastnoručně celý šila a ozdobně vyšívala moje babička a tak kromě toho, že jsem byla nejstarší (a taky velmi dobře živená), měla jsem nejoriginálnější oděv. A možná právě proto byla moje máma vybrána k tomu, aby za všechny přítomné matky slíbila, že nás budou vychovávat v duchu socialistické výchovy. No, jestli to splnila, nevím, vlastně ani nemám představu, jak by taková výchova měla vypadat… 🙂

A protože historie se opakuje a my se pár dní po Adamově narození taky stěhovali, nechtěla jsem našeho syna ochudit o nějakou uvítací událost a také pamětní list (o křtinách jsme s partnerem ani na chvíli neuvažovali), a tak jsem se při jedné z cest na náš úřad pozeptala, jestli tedy něco takového ještě pořádají. Velmi ochotná paní z matriky mi k mému údivu sdělila, že ano a že je škoda, že jsem nepřišla dřív, protože prý tyhle obřady dělají jen 2x ročně a právě minulý týden jeden z nich proběhl. Takže ať se rozhodně přijdu zeptat koncem října, to mi už určitě poví další termíny. Pro jistotu si na nás ještě poznamenala kontakt, abychom to náhodou zase nepropásli a že nám pošlou pozvánku. Přiznám se, že jsem se nechala uchlácholit a i díky tomu úkol tak trochu pustila z hlavy, ale přesně 5. listopadu jsme se v rámci odpolední vycházky zastavili zase za naší paní úřednicí. Jak nás viděla, hned vyhrkla: „Já na vás tak myslela! Zrovna minulý čtvrtek bylo vítání!“ Už jsem se nadechovala, ale ona se nenechala přerušit a pokračovala: „Já na vás sice měla kontakt, ale ten jsem někam založila, no, znáte to, půl roku je dlouhá doba… Víte, co? Zavolejte mi koncem února, já vám řeknu další termín…“ Po tomhle posypání hlavy popelem nebylo skoro co říct a já si jen v duchu vzdychla, abychom náhodou dřív nešli do školy…:-)

Nebudu to protahovat, stačily už jen asi tři telefonáty a v poštovní schránce jsme našli pozvánku. Hned jsem nažhavila telefon a sondovala u kamarádky ze sousedství, která má také od září chlapečka, jestli se na vítání náhodou nepotkáme. No, nepotkaly. Rodí se teď čím dál víc dětí a tak měli na pozvánce uvedený jiný čas. Ona ale hned na oplátku zjišťovala ode mě, kdo všechno od nás půjde a co budu dávat malému na sebe a že pro má už pro starší dcerku nachystané slavnostní šatičky… Přiznám se, že mě obě otázky zaskočily. S oblečením jsem si hlavu dopředu opravdu nelámala a s pozváním dalších rodinných členů také ne. Partner měl být v té době mimo republiku a babičky máme daleko.

Nastal den „D“, hodina „H“ a spolu s Adámkem jsme jen tak tak na čas dorazili na náš místní úřad, kde nás už u dveří obřadní síně s úsměvem na tváři vítala „naše“ paní úřednice slovy: „Už jsem se bála, že snad nedorazíte! V první řadě je poslední volné místo, tak se běžte posadit.“
Jakmile Adam uviděl miminka, byl z nich celý pryč, slastně vydechl a zasvítily mu oči. Na mém klíně vydržel sedět celých třicet sekund, ale to už vešel pan starosta s úřednicemi a také děti z blízké mateřské školky. Paní učitelka hrábla do strun a děti zpívaly, tančily, recitovaly. Adam nadšeně běhal kolem nich, zpíval (samozřejmě po svém) s nimi, tančil a radostně jim tleskal. Zpočátku jsem se snažila nalákat ho různými způsoby zpátky na svůj klín, ale zcela marně a na tvářích všech přítomných se objevil pobavený úsměv. Náš malý showman si ale jejich reakci mylně vyložil a v tu ránu byl ve svém živlu, přidával ve svých tanečních kreacích, výskal radostí a byl zkrátka králem estrády. Tedy on se tak dozajista cítil. Naštěstí vystupující děti tohle narušování nerozhodilo, dokonce měly tendence přijmout ho mezi sebe a zejména dívčí část ho láskyplně hladila.
Pak měl pan starosta krátký projev o důležitosti rodiny a krásy výchovy dětí, ale přiznám se, že jsem mu nevěnovala až tak velkou pozornost, protože v tu dobu Adam obíhal všechny přítomné sedící rodiče a něžně hladil jejich děti. Krátce nato se přítomné maminky postupně chodily podepisovat do pamětní knihy, z rukou pana starosty přebíraly karafiáty a pro děti byl nachystán plyšový pejsek. Přestože se Adam s plyšáky strašně rád mazlí a pejsky zbožňuje (tedy ty živé), s tímhle okamžitě praštil o zem a dál zběsile pobíhal v mumraji nohou a plazících se dětí… Nenechával ale zahálet ani pana starostu a pravidelně po každé mamince si se starostou opět gratuloval…

A pamětní list? Až doma jsem si uvědomila, že jsme vlastně nedostali žádný. A tak jedinou památkou na celou tu estrádu budou mé vzpomínky a jedna mnou narychlo vyfocená fotografie našeho roztančeného, konečně do života uvítaného „novorozence“. 🙂

Napsal/a: babofka

Toto taky stojí za přečtení!

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Péče o první dětské zoubky

„Mléčné zuby stejně vypadají a narostou nové.“ Je to pravda, ale i přesto je potřeba se o už od

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)

  • Anonymní

    Když čtu tohle, jsem rád, že na tokovouhle volovinu nemusím.
    Kdybyste raději hledaly zpusoby jak vychovat děcko, aby nepropadlo drogam, chlastu a cigaretam. A pak proč máme takové polityky jako máme.
    Pani Paroubková určitě taky chodila na podobné akce.

  • Babofko,tak to jste si užili krásné přivítání s úsměvem.:-))Je zajímavé,jak je to v každém městě jiné a i na vesnici.Při starším synovi nám domů došla pozvánka a měli jsme dát jen vědět,jestli dojdeme.Jelikož jsme děti nekřtili,tak jsem věděla,že o vítání mám zájem,protože jsem to udělala pro rodinu jako slavnost.U nás se to dělá pro každou rodinu zvlášť.Přišly babičky a naši sourozenci.Denda měl 3 měsíce,takže hezky ležel v kolébce,děti mu zpívali,houpali ho a on byl spokojený.Já s babičkama měla slzy v očích při slovech paní z matriky.Dostali jsme pamětní list,pro Deniho album a pro mně kytičku.Za 20 minut jsme si vzali Deniho z kolébky,ten plakal,protože ho nikdo nehoupal a tak aspoň pro jistotu poblinkal tatínka.Doma jsme si dali obídek a užívali si ten den s rodinkou,až do večera.Při druhým synovi jsem stále čekala na nějakou pozvánku a pořád nic,tak jsem se šla na úřad zeptat a že je změna,že se musí rodiče chodit ptát sami,jelikož o to není takový zájem a zbytečně se někomu posílaly pozvánky.Domča měl půl roku,když bylo vítání.V kolébce byl opravdu velký,až jsme byli rádi,že se tam vůbec vlezl.Děti s písničkama se mu taky líbili.A znovu jsme si udělali menší rodinou oslavu.

  • Babofko to bylo nádherné čtení a moje představy fungovaly na 100%.Budˇ ráda,že máš živé dítě,které je na světě rádo a děláti samou radost.Hezký den.

  • Ahoj holky, zase se po dlouhé době tady objevuju. U nás proběhlo vítání občánků v pohodě, dceři byli 3 měsíce, stihli jsme to v termínu zimního vítání, taky se u nás ve vesnici vítá jen 2x ročně. Docela mě překvapilo, Jarmuschko, že se u vás vítání obnovilo až tak pozdě, v roce 2003. Já jsem to nesledovala, ale kamarádka má starší děti a obě byly přivítané taky. Jinak jsme si vítání užili krásně, byli jsme tam sami, jen rodina, i tak zaplnila celej vítací sál, sálek:-). A jako dárek dostala anetka plyšovou ježkovou a 500,- Kč na vkladní knížce 🙂 Pokud můžu srovnávat, tak to bylo daleko srdečnější a milejší vítání než se starší dcerou ve městě.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Doporučila bych zeptat se v místě trvalého pobytu (u rodičů). Ale zkusit to můžete i na úřadě u přítele. Však oni vám řeknou…

  • Anonymní

    Ahoj malá má 3měsíce a obě máme trvalé bydliště u mých rodičů i když bydlím u svého přítele.Jak je to s tím vítáním občánků??

  • Virenka

    Já jsem rodila v porodnici, kde jsem pracovala, ale trvalé bydliště pořád u rodičů, přechodný pobyt v naší zemi už neexistuje, takže v různých pronájmech jsem se cítila jako ilegál. Nejen že nás samozřejmě nikdo nezval na vítání (u nás se dělá, když se sejde dost dětí, takže na jaře a na podzim třeba každý měsíc), i když jsem tu dělala už 5 let a (bohužel) znalo mě celé město. Nepozvali nás ani v Praze, tam to někde asi prostě nebylo, i když kamarádka z domu na vítání byla, tak nevím. Takže náš starší je nepřivítaný. Mladší se už narodil legálně – byli jsme přihlášeni celé 3 měsíce v našem hypotékovém bytě, tedy byl i uvítán :-))

    Co mi vadilo víc, že nás nepozvali ani na kontrolu po očkování TBC, zase nikde. Kdybych nebyla doktor a nevěděla, že má jizvu v pořádku, ničeho bych se nedopídila, protože po všemožném chození po kalmetizačních stanicích dodnes nikdo neprovedl našemu skoro sedmiletému kontrolu očkování ve 2 letech :-(( A vidíte, že mi nijak nepomohlo, že jsem sama doktor. Naše byrokracie prostě změnu bydliště nezvládá. Jsme tady „legalizováni“ už 4 roky a starší dosud není v kalmetizační databázi. Ani v původním bydlišti, ani tady. Takže při vítání občánků jsou ještě hodně dobří, když to zvládnou do 2 let…

  • Tak nás už na městském úřadě znají snad všichni. Byla jsem si v pondělí nechat zapsat malého do cestovního pasu a od vedlejšího okénka na mě pořád koukala paní úřednice a pak mi povídá: „Nebyli jste teď na vítání? Že jo, že je to ten tanečník? Hele Máňo, to je on, jak jsem ti říkala…“ :-))))

  • Anonymní

    Ne peřinu ne jen že sme nevyužili té peřinky pro miminko protože nám dítko vyrostlo než sme se dostali na vítání.Elena

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist