U nás byl zatím každý rok, ale co musím dodat, vždy jsem musela vědět, kdo to je. Aby se mi nestalo, co u sousedů, že měli pozvaného mikuláše s čertem i andělem, kteří se dostavili v podroušeném stavu a děti tak vyděsili, že tříletý klučina se jim začal počurávat a má panický strach spávat sám v pokojíku.
Nejvíc mě asi naštvalo, že samotní rodiče vinu svalili na Mikuláše s čertem, ale byli to přece oni, kdo je vpustili do domu.
Pokud „mikulášská strašidla“ předstoupí před tří nebo čtyřleté dítě, může to v jeho psychice nadělat škodu. Pokud se setkají s dvanáctiletým dítětem, jsou obvykle podnapilí sousedé pro smích. O tom, zda vpustit, nebo nevpustit zdroj traumatizace dětí do domu, musí rozhodnout rodiče, kteří své dítě znají. Matka musí vědět, nebo spíše předpokládat, jaká bude reakce dítěte. Z okolí znám případy, že rodiče své předškolní, neposedné dítě straší celý rok čertem, který je vezme do pytle a odnese do pekla. Takové dítě se pak ocitá v napětí a strachu, když se blíží 6.prosinec.
Někteří rodiče ovšem nic jiného než strašit neumí, o co bylo pro mě horší zjištění, když stéjným způsobem strašila děti i jedna učitelka v naší školce. (Naštěstí pro děti, už je v důchodu).
Trochu strachu dětem neublíží – to je argument mnoha rodičů, ale měli by se zamyslet, co je to ona trocha, kdo tu trochu určil a zda je to ona patřičná trocha právě pro to které dítě.
Dítě musí vědět, že je to „jen jako“.
Existuje přece možnost, kdy rodiče pozvou domů Mikuláše, který je hodný, nestraší, naopak na jeho návštěvu má dítě hezkou vzpomínku, a hlavně se v bytě nezdrží dlouho. Dítě je při jeho návštěvě v matčině nebo otcově náručí, aby cítilo bezpečí a rodiče mu vysvětlují, že Mikuláš je hodný a má děti rád.
Když je trošku zlobivější dítko, tak by měl čert, (když už si ho rodiče přejí), stát daleko u branky nebo o patro níž, aby ho dítě jen slyšelo.