Přes veškeré mateřské povinnosti, kterým se s dvojčátky, teď už batolátky, nevyhnu, zůstala jsem věrná četbě. Nemám sice tolik času jako dřív, ale ranní desetiminutovka, než si můj choť dochystá snídani a zasedne ke stolu, kterou (tu desetiminutovku) pro jistotu trávím ve vedlejším pokoji, abych mu příliš v naší pidikuchyňce nepřekážela, mi kupodivu k postupnému přečtení knížky stačí…
Párkrát jsem se odhodlala a do knihovny se vypravila i s kočárem. Po chvilce trpělivého snažení jsme se dostaly do výtahu (naše knihovna sídlí v prvním patře budovy staré radnice), ale výtah nás vždy zlobil. A nejen nás.
Jednou, když jsme byly nahoře v knihovně, výtah se zasek a nejel. Naštěstí jsme nezůstaly uvězněné uvnitř (jako se to stalo nějakým dětem v sobotu, kdy je opravdu těžké sehnat opraváře…) a v knihovně byli kromě paní knihovnice i jedna studentka a nějaký mladý muž. Knihovnici a studentce jsem rozdala holčičky a s mladíkem jsme snesli kočárek (asi 30 schodů). Uf, šťastně to dopadlo!
Takže teď, když je to možné, využiji shovívavosti pracovnic informačního centra, které je v přízemí téže budovy, holčičky jim tam i s kočárem nechám (Any a Lu jsou naštěstí docela společenské), honem vyběhnu nahoru, vrátím knížky, vyzvednu si nové čtivo a šup zpátky pro dětičky.
K tomu, abych byla v knihovně rychle hotová, mi pomáhá to, že můžu využívat virtuální katalog na internetu (to už má dnes snad každá knihovna), v něm si vyhledat potřebné knihy („odbornou“ literaturu – z oblastí výživa malých dětí, výchova a vývoj atp.), abych si pro ně mohla jít najisto, případně si knihy, které jsou momentálně vypůjčeny jiným čtenářem, zarezervovat. Přiznávám, že v podstatě jinak si beletrii už ani nepůjčuji, než že si ji předem zarezervuji a až je pro mě připravená, vyzvednu si ji.
Stav rezervací si můžu kontrolovat na svém čtenářském „účtě“ na stránkách knihovny, dnes mi dokonce z knihovny pošlou i upozornění mailem, že je pro mě kniha připravena.
Dřív jsem si vždy vybrala nějakého autora (tak nějak upřednostňuji ty české) a postupně četla vše, co od něj knihovna měla. Dnes jsem „svůj okruh“ tak nějak vyčerpala, takže často dám na tipy lidí kolem sebe, že ta a ta knížka, ten a ten autor stojí za to.
A nebo ještě lépe, čas od času zabrousím do sekce novinky a tam skoro vždy objevím něco zajímavého (tedy alespoň zdánlivě zajímavého).
A taky postupně rozšiřuji své kruhy – využila jsem možnosti a na svou čtenářskou průkazku, za jeden roční poplatek, jsem se zaregistrovala i do dětského oddělení, abych si mohla půjčovat knížky i pro holčičky, ať máme večer co číst (momentálně je to Hrubínův Špalíček).
Ale holčičky už taky mají své knížky – dětské říkanky, zvířata.
Velice je fascinují a doba, než je začnou „číst“ i pusou, se stále prodlužuje.
Snažím se jít holčičkám příkladem a občas si dovolím si u nich na pět minut sednout s knížkou. Někde jsem totiž četla, že děti, které nevidí své rodiče s knížkou, také málo čtou.
Tak uvidíme.
Napsal/a: jarmuschka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Děvčata jak vidím tak čtení vás baví a pak,že se dnes nečte.Já mámráda knihy z lékařského prostředí,ale také využívám internet k prodlužování knih a jde také rezervovat knihy přes email.U nás knihovna dá vědět ,že rezervace je připravena.Manžel je také čtenář až náruživý.Jak říkám budˇme rádi,že náa něco baví.
Jarmuschko, naše knihovna to má taky, sice jsem na to přišla asi tak po roce, no ale hlavně že přišla. U nás prodloužit jdou jen ty, na které nejsou rezervace.
Ale popravdě to moc nevyužívám.
Zato mám hodně ráda to, že si můžu knížku rezervovat, ušetří mi to dost času a těch 10Kč, které za každou platím, mi za to stojí.
Teda rezervuji si vždy jen ty, které tam vícekrát po sobě nevidím, jinak si vždy něco vyberu i přímo z regálů.
Holky, nevím, jak je to u vás v knihovnách, ale v té naší jsem objevila novou funkci v on-line katalogu.
U knih, které mám půjčené, si můžu z domu prodloužit dobu půjčení. Nevím ale, jestli to funguje i u knížek, na které je nějaká rezervace.
Ahoj všichni, nutně bych potřebovala vědět kdo napsal již zmíněnou knihu „Prodaná“, kdysi jsem ji už četla,ale nemohu si vzpomenout kdo ji napsal. Děkuju moc za odpověď. K.
No, tak u nás malá změna – já si půjčuji knihy, a manža je čte – půjčila jsem si knihu o naší historii „Drsný střed Evropy“. Tak snad mi ji půjčí…
Ale v knihovně už na mě čeká kniha Deník postarší prvorodičky, to mi snad nezabaví.
;oD
Když jsem byla malá holka, strašně ráda jsem chodila do knihovny, vždycky to tam tak zvláštně vonělo 🙂 Napůjčovala jsem si “ svoje oblíbené “ knihy ( občas jsem si nějakou půjčila i víckrát ) a doma sedla ke kamnům… Měli jsme doma uhláky, vedle kterých bylo krásné teploučko, sušili jsme u nich lískové ořechy… a tak jsem si tam seděla, četla a louskala ty oříšky:-) Teď už na to jen vzpomínám..když jsem měla dítě jen jedno a chodila do práce, ještě se čas na knihu našel ( občas i v práci..no a co?:-)) ), ale teď mám druhé, jsem doma a už nějak nestíhám číst…:-)) Jednu knihu mám rozečtenou a otevřenou pod postelí už asi měsíc a nejsem schopná číst dál. A přitom je to moje oblíbená autorka, a její už několikrát přečtená kniha Mosty přes propast času…Tak snad ji dočtu až budu zase chodit do práce :-)) Jinak, synek do knihovny chodí se třídou každý měsíc..pokaždé si napůjčuje snad ty nejtěžší knížky, co tam mají a táhne je jak soumar…,tak doufám, že mu to zůstane a bude číst rád:-))
Také jsem svého času bývala náruživou čtenářkou…od té doby, co mám již 2 děti, se má četba „stáhla“ spíše na časopisy (měsíčníky) a opravdu ten měsíc mám akorát na to, abych si časopis pročetla…Dřív jsem silnou knihu přelouskala za pár dní…Nedávno, je tomu teda už skoro čtvrt roku, jsem se do jedné knihy začetla a jsem asi na 80 stránce a víc se k tomu nedostanu :o( Takže když jsem si teď sehnala knihy, odbornějšího rázu, tak jen hubenější a né „bichle“. Teď ale už zase se asi pomalu budu moci k čtení „bichlí“ pomalu i vracet, protože počasí nám přeje, často trávím s dětmi venku na pískovišti a protože se jim tam pletu (sami si vystačí), tak si tam beru čtení..Takže se těším, že snad se mě podaří knihu, zakončenou na oné 80té stránce, i dočíst :o)) Mám tu plno knih, co mi věnoval dědeček krátce před smrtí, z Výběru, kde 1 kniha obsahuje 4″knihy“ a každý jiného žánru…to mě moc vyhovuje a mám je ráda..takže se těším, že i na ně snad brzo dojde řada :o)))
Manžel čtenář moc není, říká vždy, že si „přečte“ jen obrázky :o) Ale doufám,, že dětičky po mě lásku k četbě podědí…
A ke kterým knihám se vracím ráda? Mám asi 8 dílů historických románů s mírně erotickým nádechem od Betrice Smallové, pak životní události psané knihy „Prodaná“ a „6000 kilometrů touhy“ a momentálně se prokousávám knihou „10 největších hloupostí jimiž si ženy komplikují život“ a před nedávnem mě pobavila kniha „To první a to druhé dítě“
Tyto 2 poslední knihy pobaví a zároveň si řeknete, že i Vy to znáte :o))
Díky za tipy, určitě to zkusím, doufám, že se mi to bude taky líbit. Ale snad jo, když se Quendolině líbí i ty moje 😉
Jo – jak píše Kicul o knížkách od Betty MacDonald „Co život dal a vzal“ a „Vejce a já“ , můžu potvrdit jsou taky skvělé, dost jsem se nasmála
Holky jestli jste to nečetly, tak vřele doporučuju:
Erich Segal: Doktoři
Erich Segal: Muž, žena a dítě
Hana Marie Körnerová: Pán hor (je to 5 tlustých dílů, ale čte se to samo)
Hana Marie Körnerová: Prosím Vás sestřičko (1.díl)
Hana Marie Körnerová: Děkuji sestřičko (2.díl)
Zatím jsem si na víc knížek nevzpomněla, ale tyto jsou hrozně čtivé, alespoň pro mě.
Nejlepší čas pro mé čtení bylo mé denní dojíždění 40 km do práce. Ráno jsem v autobuse ještě dřímala, ale cestou vlakem zpět jsem četla. Zlaté časy… To mi bude chybět…
Ale myslím, kdo jednou byl knihomol, ten jím už zůstane, i když možná ty chvilky knížkám věnované už nejsou tak dlouhé a časté… ;o)
Bohužel,od té doby, co mám holky (dvojčata) a nyní už zase práci jsem na tom se čtením bledě. A to jsem dřív četla, četla a četla. Ale snad je ta láska ke knížkám dědičná, protože obě moje holky milují knížky, pořád si je někam přenášejí, listují a „čtou“. Doufám, že i já brzy najdu čas a vrátím se ke čtení, protože zajímavé knížky se mi kupí.
doporučuji Kicul romány od Elizabeth Chadvickové, píše z dob anglických králů (Richard, Artuš,…) super hltá se to samo, už jsem jich pečetla asi 5.
Tak to nemám strach, že by Barunka nečetla. U nás to probíhá tak, že většinou před poobědním spaním ležíme každá ve své posteli a v ruce knížku :-))) Ale někdy musím já číst nahlas tu její, vlastně teď už většinou. Když byla menší to bylo lepší v tom, že si třeba deset minut prohlížela svoji obrázkovou knížku a pak usnula. A jinak ještě miluju číst ve vaně a nebo těsně před spaním. Dokonce díky tomu, že s námi Barunka spí v ložnici, jsem zjistila, že malá spí i při rozsvícené lampičce :-)) Jarmuschko díky za tip – knihovna online – hned se podívám, jestli naše knihovna je taky na netu. Jinak si taky ráda nechám poradit a doporučit dobrou knížku, mám ráda hlavně historické životopisy (hlavně ženské, i když Marco Polo byl taky super), dobrodružnou literaturu a taky tu lehčí. Tak mi klidně holky něco doporučte ;-)) Já doporučuju na 100% od Betty MacDonald „Co život dal a vzal“ a „Vejce a já“
Já se musím pochlubit. My jsme se už dostali tak daleko, že já sedím v křesle v pokojíčku, Nika si sama hraje a já si čtu. A někdy to vydržíme i půl hodiny. To si Nika kreslí, nebo sama čte.
U nás máme knihovnu maličkou, chodí tam tchyně, občas zajdu s ní si něco vypůjčit, je pak z toho spíše společenská záležitost. Ale já mám ještě z dob mládí:-) obrovskou hromadu knih, které se nevešly do knihovny a tak je postupně znovu objevuji.
U nás se vždyhodně četlo a jsem moc ráda, že Nika miluje knihy už teď a kupodivu se k nim umí pěkně chovat.
…jarmu..máš pravdu,je smutný,že dnešní dítka moc neznají knížky,já našim vždy ráda četla,děla jsem u toho i různé zvuky a grimasy.,byla to taková naše chvilka..a i ted na to kupodivu vspomínají a chodí do veřejné knihovny,je ted u nás 4 patrová, krásná,nová,vonavá..a já jsem si pujčovala hlavně časopisy a ted už mám taky asi 2měs.svou kartičku.vždy tam jedu i malinkou,bud spinká,nebo kouká,někdy si sednu a listuju..naštěstí tam výtah je do všech pater,využívala jsem i internet,ještě něž jsme neměli svůj,dám si tam kávu..už se těším,až budu číst naši malinké,zatím „čteme „obrázky,barvy a tvary..spíš zatím vše“ čte pusinkou“:-)))
to znám, naše knihovna je také v prvním patře, bohužel bez výtehu, takže malou do babyvaku El za ruku a už mažem. v knihovně půjčíme jednu knížku mamince (víc jich za měsíc nepřečte…nestíhá) no a El si jich vybere vždycky asi 5, některé obrázkové, některé s pohádkami na spaní (s těmi ji pomáhá maminka). máma naloží batoh a jdeme domů…na zádech 4 kila, na bříše 8 kilo, ještě že těch 16 kil už chodí samo.
Mobile Sliding Menu